Cíl Božejovice

Konečně jsem se doprdelil až na před týdnem nedosažené nádraží v Božejovicích. Z nádraží která vídám ( nejsem vlakofil ) je toto asi nejhezčí. Překvapuje mě, že na takto relativně odlehlé trati ( Tábor – Milevsko ), se našly prachy na povedenou rekonstrukci. Na ,,hlavnějších" tratích jsou nádraží často nahrazovány na údržbu určitě levnějšími čekárnami (chápu to ) a v pozadí pak chátrají stará nádraží. Božejovické se mi líbí. Není to hráškově zelené ( Řísnice FTW ), není to růžové.

Zbytek cesty byl jako vždy peklo. U Velkého Mastníku ( na hrázi je luxusní borovice ale kdykoliv tam jedu, tak je tam hromada rybářů a tak se mi nechce fotit ) jsem vymetl nějakou bahnopíščitou louži ,,až po kotouče" a ačkoliv patřím do parafínové loby tak z kola byl okamžitě flašinet. V nějaké čistší louži jsem to nouzově vypláchl ale u Borotína už to bylo tak hrozný, že jsem přemýšlel, že někde v hospodě vysomruju frťana jakéhokoliv oleje. Zbytek cesty jsem domazával tím jediným co jsem měl u sebe – desinfekčním gelem :). Kupodivu to alespoň po zvukové stránce celkem fungovalo.

U Jistebnice jsem se nechal nalákat červenou směrem na Olší, kam jsem chtěl zajet z pietních důvodu protože jsem tam jezdíval na Mighty Sounds. Bohužel, ta cesta je cestou jen kus z kopce. Pak její celkem zásadní kus je spíše lesem a vzhledem k tomu, že ,,vracet se" je do kopce, tak jediná varianta byla stále vpřed ( síly + nadšení –20% ).

Na Milevsko → Petrovice opět nedošlo, protože u Milevska jsem byl někdy v pět večer, měl za sebou třetí promoknutí ( naštěstí promoknutí v 20C+ je něco úplně jiného než v 5C ) a tak jsem to vzal opět zbaběle po silnici nejkratší cestou domů. Jelikož jsem byl už těžce demotivovanej, tak jsem vyjímečně zastavil v hospodě a litr točené malinovky + šopák dodal energii na zbytek cesty ( moc toho sebou nevozím, do nějakých 70km si vystačím víceméně se snídaní ).

Tímto se omlouvám všem hlemýžďům, ačkoliv jsem si dával pozor co to šlo, puknutích jsem slyšel desítky. Agronauti mi jako výraz vděku mohou poslat klíčenku. Evidentně zmizela ta armáda invazních slimáků, vč. té hnusné jaguáří varianty. Letos slimáky ( a vlastně ani žáby ) téměř nevídám.

Co mě celkem překvapilo, byla absence ostatních cyklistů. Za více než 120km jsem potkal dva páry, v obou případech muž na normálu, žena na elektrice.