Výlet do Budapešti

Letošní pobyt na Slovensku se pomalu chýlí ke konci a tak jsem přemýšlel, na jaké zajímavé místo bych se ještě vypravil a trochu vyvětral svého Trabanta. Volba padla na Budapešť, která je odsud vzdálená cca 90 km. Vyrážím ve 4:30 ráno, abych se co nejdéle vyhnul aktuálním tropickým teplotám. Trochu mě jen znervózňuje předpověď SZ větru (směr mého návratu), který má od 9:00 zesílit a být celkem nepříjemný. No, nemůžu chtít všechno, aspoň mi to hezky pojede do Budapešti. Nebo ne? :-)

Cesta na maďarské hranice probíhá v poklidu, jen mi trochu vrtá hlavou má rychlost, která ne a ne překročit 30 km/h, i když jedu po rovině nebo z mírného kopce. Že by únava? Záhada vyřešena při první čůrací pauze – vítr totiž nemám v zádech, ale přímo v obličeji. Říkám si, kde asi udělaly soudružky rosničky chybu a modlím se, aby se se směr větru v průběhu dne neotočil.

Prvních cca 10 km maďarských silnic je lahoda – krásný hladký asfalt bez sebemenší dírky. V momentě, kdy si to uvědomím a v duchu Maďary pochválím, přijde otočka o 180°. Takový tankodrom jsem snad ještě nezažil. A co je nejhorší – je před sedmou hodinou, ranní špička začíná, krajnici odvál čas a jedním pruhem projede sotva jedno auto (o těch desítkách kamionů nemluvě). Zcela vážně uvažuji, že to odpískám, ale bylo by mi líto vzdát to cca 35 km před cílem. Navíc si říkám, že se třeba za pár metrů opět objeví ten krásný asfalt. Neobjevil :-)

Do centra města přijíždím chvíli před osmou hodinou, poté, co se mi daří projet zdejší dopravní džunglí. V samotném centru mají i cyklostezky, ale jsou dost úzké a když jsem viděl, kdo všechno se po nich pohybuje, rozhodl jsem se raději zůstat mezi auty. Udělám pár fotek Parlamentu a nejbližších památek (lanový most je bohužel celý v rekonstrukci), občerstvím se müsli tyčinkou a vyrážím na zpáteční cestu.

Vítr samozřejmě již vane podle předpovědi, ale nejde (zatím) o nic hrozného. Cesta na slovenské hranice tak probíhá kupodivu bez problémů. Po příjezdu do Štúrova nohy odmítají jet dál, takže hledám nějaké občerstvení. Na náměstí si tak dávám výborný hamburger s trhaným masem a točenou Fofolou.

Vychutnávám si tuto dobrotu venku na lavičce, když v tom si uvědomím, že nějak začalo foukat. Vítr podle předpovědi opravdu zesílil a má samozřejmě ten „správný“ směr :-) Přiznám se, že posledních 45 km je utrpení, jaké už jsem hodně dlouho nezažil. Vítr ani na chvíli neustává a okamžitě brzdí jakýkoliv pokus o rozjezd.

Naštěstí nic v životě netrvá věčně, a tak i já dojíždím po 184,4 km v čase 6h a 42 min, opět domů.