Tour de Czechoslovakia
Přidat foto
Léto je tady a mě tak čekal tradiční přesun na Slovensko. Celkem nějakých 450 km, které jsem si loni rozložil do dvou dnů. Když jsem s údivem zjistil, že to zvládnu ujet, zrála ve mně nějakou dobu myšlenka, že bych celou trasu dal letos na jeden zátah.
Vzhledem ke vzdálenosti jsem chtěl mít co nejpříznivější podmínky, takže jsem si určil několikadenní okno a vyrazit jsem chtěl při příznivém počasí, včetně větru, který jsem chtěl mít ideálně v zádech.
Už před týdnen bylo jasné, že den D nastane v sobotu, kdy na celou dobu hlásili sucho, severozápadní vítr a příjemné ochlazení. Přesný čas jsem určil na 1:00 ráno, abych do cíle stihl dorazit ještě za světla.
Zákon schválnosti zafungoval dokonale – již ve čtvrtek předpověď ukazovala možný déšť (pravděpodobnost 60 %), který měl začít přesně v 1 ráno a přeháňky měly trvat cca 4 hodiny. Protože další dny se měl vítr trochu otočit, nechtěl jsem se původního termínu vzdát. Předpověď se bohužel nezměnila – začátek deště byl posunut dokonce na pátek 23h. Řekl jsem si, že v poslední době jim předpovědi stejně moc nevychází a když jsem se v pátek v 11 večer probudil a zjistil, že na meteoradaru je jen drobné mrholení severozápadně od Prahy, rozhodl jsem se na nic nečekat a hned vyrazil.
Hned v prvních minutách dorazilo ono mrholení i k nám a čím víc čas ubíhal, tím přecházelo do jemného a poté i silnějšího deště. V Dolních Počernicích se tak ukrývám na autobusové zastávce a celý promočený (včetně bot) a promrzlý zjišťuji, že se zničehonic vytvořila výživná dešťová oblačnost, přímo v mém směru. Je mi ale líto to vzdát a tak zkouším pokračovat dál, navzdory hustému dešti, doufajíc, že mu zvládnu třeba ujet. Nezvládl. Psychika je nalomená a při představě, že v tomto stavu jedu dalších 430 km to vzdávám a otáčím zpět domů. Aby nebylo té smůly málo, na Národní třídě mi podkluzává přední kolo a já tak křtím své nové kolo prvním karambolem. Následky naštěstí nejsou nijak vážné – jen velmi drobně odřená brzdová páka a též pedál.
Celou sobotu přemýšlím o náhradním termínu a když zjišťuji, že by další nejpříznivější podmínky měly nastat zhruba až od středy, rozhodnu se, že pokus číslo 2 nastane hned další ráno. Tak se též stalo a já tak v neděli, chvíli před 1h vyrážím, směr východ.
Průjezd víkendovou noční metropolí stojí za to – všude samí opilí cizinci a já se tak modlím, abych někde nepíchnul o všudypřítomné střepy. Zřejmě jsem si však celou smůlu vybral již v sobotu a já tak cca hodinu po startu opouštím hranice města. Přiznám se, že se mi noční ježdění líbí čím dál tím víc a já si tak užívám jízdu po prázdné I/12, kdy mě až do Kolína předjíždí pouze 8 aut. Obloha začíná na severovýchodním horizontu šednout a při vjezdu na Vysočinu je již prakticky vidět. Slunce vychází o pár minut později a já se tak kochám nádhernou scenérií tohoto překrásného kraje.
Cesta až na slovenské hranice probíhá velmi poklidně, kam dorážím v jízdním čase 10:19, což je oproti loňsku zlepšení o 33 minut. Hmotnost Émondy oproti Trabantovi tak evidentně přináší ovoce. Hlavně v kopcích je rozdíl velmi znát.
I průjezd Slovenskem je velmi pohodový. Zezačátku si dokonce užívám luxusu v podobě větru v zádech. Je však znát, že jsem již trochu unavený – největší vliv na to má skutečnost, že je jasno a teploty hravě překračují 30 stupňů. Dělám tak častější pauzy, hlavně na občerstvení a doplnění vody.
Nejhorších je zhruba posledních 50 km – síly už ubývají opravdu rychle a co je nejhorší – vítr mám v obličeji. Snažím se na to nemyslet a tupě šlapu dál. Skutečná zkouška vůle mě ale čeká na posledních 5 kilometrech před cílem – zhruba 2 km stoupání s převýšením necelých 100 metrů. Trpím jako zvíře, ale nakonec se dostávám na vrchol a poslední 2 km si užívám sjezd dolů, až do mého cíle, kam dojíždím v čase 15:26 a průměrné rychlosti 29,30 km/h.
(vloženo 26.6.23)
Komentáře
S takovym prumerem to je fakt maso. Velka inspirace!
Ales007: učíš se rychle xD
Adu, myslím si, že Aleš už ví o čem ten ovádismus je a je právem adept na toto označení xD, moje limity jsou daný výdrží, to ale neznamená, že bych se nechtěl ještě posunout a ano, jezdím takřka denně, ti co mě znají, vědí o co mi jde…
Aldo, nedělej se, taky jezdíš denně a ještě k tomu po Praze :-) Olda je najížděč, ale ty nejen najížděč, ale ještě k tomu ovád, však víš, jak to máme na Stravě :-)
Kluci díky! :-)
Oldo, nakonec jsem byl rád, že jsem se vrátil – zpětně jsem pak kontroloval radar a kdybych pokračoval, pršelo by mi minimálně prvních 150 km. Jinak každý máme své limity, já zas obdivuji Tvou výdrž a to, že jezdíš prakticky denně ;-)
Aleši při čtení tvého reportu jsem se doslova vcítil do pocitu, jaký to asi musí být, když tě na tokovéhle vyjížďce (teda pokud se to dá ještě vyjížďkou nazvat) psychicky zlomí déšť, je to opravdu o hlavě, ale k tomu potřebuješ odvahu a fyzickou zdatnost a odolnost, no když ještě mrknu na průměrku, tak si říkám, jak se přesvědčit k tomu, abych toho docílil taky.
Krásná práce a klobouček dolů. ;-)
Parádní výlet a neskutečná rychlost. Přes 450 km skoro třicítkou, to musí být hodně dobrý oddíl:-))) Veliká gratulace a obdiv.
Lidi, děkuju! :-)
Stando, silniční pedály určitě ne. Teď mám super boty, ve kterých se dá relativně dobře chodit :-)
plysovykozisek: Jo, říkal jsem si, že to musím zkusit. Bylo to dokonce pod značkou Pepsi. Hrozný tlamolep, ale přišlo to vhod :-)
zdenek: Hele jedná se o čirou náhodu. Už když jsem absolvoval to poslední stoupání, tak jsem myslel, že mi to o pár metrů nevyjde, ale byl jsem rozhodlý nic nezaokrouhlovat a co nejdřív dojet :-)
miťo: Přesně, taková klasika :-) Děkuji, pochvala od takového Mistra potěší :-)
Dobrej popis, to počasí, to je někdy pech. Taky když plánuju, hází mi do toho vidle. Buď déšť nebo vítr. Super výkon!
Pěkné, pěkné. To kulaté převýšení vyšlo samo nebo jsi tomu musel pomoci (optimalizací trasy)?
Nikdy jsem na podobné záležitosti neměl chuť, morál, výkon. Takže ode mne velký respekt;)
Vietnamské energeťáky tě zřejmě dost posílily, připojuji se ke gratulantům.
To je ten postupný vývoj,nejprve kecky,potom SPD. Příští rok tam dáš silniční pedály a bude to ještě o chlup lepší. :-)
Děkuji moc všem! Tolik chvály potěší :-)
Mamko, nepleteš se :)) Stejně si ale myslím, že se ty nášlapy trochu přeceňují :-)
Baru, Malých Karpat jsem se popravdě trochu bál, ale naštěstí jsem měl tou dobou ještě relativně dost sil, tak to šlo. Spíš to tam nemám rád kvůli provozu – je to tam dost úzké, do toho samá zatáčka a lidi tam jezdí jak dobytci. Jediné štěstí, že v neděli mají na Slovensku zákaz kamiony, tak to docela šlo :-) Jinak na rychlosti má zásadní vliv Émonda – je neuvěřitelné, jak pohodlně se s ní šlape do kopců :-)
Velká gratulace! Tomu říkám jízda :-)
Přejezd přes Malé Karpaty to jen korunuje :-D
Moc hezky napsáno včetně popisu prvního nepodařeného startu. No a rychlost ani nekomentuji, v keckách na Tribanovi to bylo o fous pomalejší, „jen“ 26,9 km/h, jak jsem si dohledala :-) :-)
TVL, teď sí to po sobě čtu, myšleno samozřejmě neméně famózní průměrce ;-)
Aldo, vše již napsáno na Stravě, gratuluji k famózní vzdálenosti a neméně famózní vzdálenosti, nemám vůbec co dodat, jsi prostě ovád! :-)
Pěknej výkon nejen tou vzdáleností ale i průměrkou, která je vzhledem k těm kilometrům hodně vysoká!
Jezdil jsi parádně už na tribanovi, dokonce s obyč pedály (nepletu se?).. Pěkně rosteš!
Poklona, pane :-)
