Slunce vychází, já vyjíždím. Podobnost čistě náhodná :-)))
Dlouhé ranní stíny na louce pod Bukovcem
Tamtéž. "Alpská vyhlídka", ale na ty máky nemá :-)
Ráno na Filipově Huti
Kousek vedle téhle živočišné výstavky stojí penzion jménem Fram. Velkou část cesty mi pak v hlavě zní Wabi Daňkovo Zas mě to táhne o kus dál..
Vydra na Antýglu
..a selfí. Jej, nevyšlo.. :-)))
Prášilská mučírna
Grosser Arber ze Železné Rudy
Ježiš, nechci nahoru!
Uf, dobrý, už ho míjím.. Ale bylo to s chlupem! ("chlup" rozuměj 400 m výškových :-))
Jojo, mlékem a strdím.. Německým :-)
Tak nevím. Nedělám něco blbě? :-)
Povislá sója
Zahajuju stoupání z Furth im Wald. Vedro až praští, asfalt se potí bublinkama.
Golf nad Furthem
Halucinace ve Waldmünchenu. S tou basou sem! :-)
Život vpravdě jepičí :-)
Jejda, zas jsem to selfí netrefila!
Hraniční kámen u Lískové
Šachy :-)
Kouzlo Poběžovic
Poběžovický zámek. Zepředu fasáda, zezadu duše.
Detail poběžovické fary
Pečené třešně
Sv. Anna v Olešné
Srdce pro Aničku :-)
Novorománská stavba byla zbudována právě kolem tohoto roku
Kostel sv. Mikuláše v Čečovicích
Gotika a baroko ve vzájemné harmonii
Díky, pane lékárníku!
Silueta Klatov
Horký den pomalu končí.
Rabí. Rozpálené kameny jeho zdí budou sálat ještě dlouho do noci.
V sobotu byl plán dne nasbírat aspoň kýbl borůvek. Než jsem se vymotala z domácnosti, bylo pozdní odpoledne a jet na své tajné naleziště nebyl čas. (Zato moře času na paběrkování, sice na téměř borůvek prosté mýtině, ale hlavně že poblíž, že :-)) Ty dvě hodiny koexistence s komáry a klíšťaty vydaly nakonec jen na jednu symbolickou buchtu.
Proč ten úvod? Jasně, poučení vědí, buchta = opušťák a opušťák = den na kole :-)
Už mi delší dobu ležela v hlavě nějaká ta „dálková“, rozuměj ne snad nějakou extra vzdáleností, ale těmi vylisovanými prsty z treter, otlačeným zadkem a stavem podobným dervišskému vyšinutí mysli, což vše se nakonec vrchovatou měrou zdařilo. Sáhla jsem do pamatováčku, vyloučila kostel sv. Jiří v Lukové, protože je otevřen jen v sobotu, a určila jako metu kostel sv. Anny v Olešné u Žáru, který tu před časem představil pan Onuce (a já Vám za to, pane Onuce děkuji, za to místo, za ty prsty i za tu p*del :-))). Něco málo k tomu, aby to dalo okruh, a výlet může začít..
.. budíkem ve 4.30, ehm. Naštěstí mě chladný ranní vzduch rychle probírá a později se na mnoho hodin stane mou toužebnou vzpomínkou. Brzy po vyjetí se vyhoupnu na šumavské pláně a užívám si tichého jiskrného rána bez lidí v takových místech, jako jsou Borová Lada, Kvilda nebo Modrava. Kolem sedmé se sotva štrachá pár ranních venčičů, i když podle plných parkovišť tu za pár hodin bude hlava na hlavě. Po noci začínají vonět kvetoucí lípy, sem tam prokmitne ze suchých pasek teplá pryskyřičná vlna, ta intenzivní vůně prázdnin už od dětských let. Kolem Srní pak sladce vydechuje noční vlhkost seno na lukách.. a před Prášily jako největší trubka uposlechnu garmina a najíždím na cyklostezku. Pak už není úniku a s každým dalším metrem cítím, jak mě 28mm race pirelli pláště proklínají. Zpomaluju na skorokrok a okamžitě jsem obklopena hordou hovad. Aspoň je to spravedlivé, pirellky zmučeny a já cedím krev :-)
V ŽelRudě jsem ve slušném čase kolem deváté a stavím na osvědčené benzínce. Natankováno půl litru kafe, což mě jako nekafaře pořádně nakopne. Čeká mě vydatné stoupání z Bayerisch Eisenstein směr SZ a pak průjezd nepřátelským územím plným podivně hovořících humanoidů. Eura sice vezu, ale kdoví, jestli tam vůbec znají minerálku, chlazené majonézové prefabrikáty a záchody, že :-) Nastoupám tedy z 600 do nějakých 1500 a sunu se Böhmerwaldem, víceméně kopírujíc hranice. Touhle silnicí jsme kdysi vezli mého koně na kliniku do Chamu. Jednou pro potíže se zády, podruhé v kritickém stavu jen můj muž, zatímco já byla doma se zpřetrhanými kolenními vazy. Kůň tehdy cestu nepřežil, tak přemýšlím, jak projíždím těmi místy, jestli tady někde to bylo, kde unikl z těch krutých bolestí..
Sjíždím z kopců a je mi jasné, že za tyhle kilometry zadarmo přijde zákonitě trest. Pod horami se lidi koupou v úžasně svěže vyhlížejících bazénech a jezerech, o to víc si při pohledu na ně uvědomuju tu ohavnou vrstvu potu a prachu na sobě. U Drachensee zastavuju, protože ve Fotohře se hledá kotva a já zahlídnu u břehu kotvit pár malých plachetnic. Kotva nikde, ale je tam jakési zázemí, domeček s kioskem (zavřeným), wc a převlékárnami. A taky dva strejdové ve stínu na terase. Doluju z paměti zasuté zbytky němčiny a dle mého čistou Hochdeutsch na ně vznáším dotaz, jestli se tam někde dá nabrat voda. Určitě je zahanbilo, jak precizně a s perfektní výslovností na ně hovoří vzdělaná Češka, takže předstírají, že nerozumí. Nakonec opět osvědčená pantomima, která je odměněna neurčitým mávnutím a mnohomluvným Toilette :-) Použiju tedy toilet i jako toilet a osměluju se zbavit se totálně propocených spoďárů, které začínají být velkým zdrojem utrpení (a teď doufám v živou diskuzi zde :-))). Naostro (ó hrůzo!), s o něco málo plnější kapsou dresu a bidonem německé toaletní vody vyrážím dál a gratuluju si za tu nestydatost :-)
Téměř v pravé poledne dojíždím do Furth im Wald. Vedro vrcholí a zahání do domů i nezničitelné bavorské pupkaté strýce a kozaté tetky na e-kolech. Z kostela zní zvon, za okny cinkají lžíce a voní bavorské špekové knedlíky. Jo, chce to oběd. Sója v kapse dresu už má své období slávy dávno za sebou, ale nejím pro požitek, že. Problém je, co s obalem zpraseným čokoládou, protože nikde, ale fakt nikde tady neexistuje koš na odpadky a popelnice si Němci žárlivě střeží a ukrývají hluboko ve svých dvorcích. Spásný nápad, mám přece ty spoďáry, které už na sebe dneska určitě nevezmu. Balím do nich tu čokoládovou opatlanost a vytvářím tak na nich perfektní dekoraci, zcela v kontextu s jejich celkovým stavem. Mno, musím dát bacha, abych je někde omylem nevytáhla, až budu platit..
Výjezd z Pořád v Lese je asi nejzlejší sen z celého dne. Když mi garmin ukáže 406m výstup, říkám si pohoda. Na těch příštích pěti kilometrech pořád na slunci a rozpáleném asfaltu, se škodícím větrem, který mě věrně provází celým Německem, několikrát Pohodu přehodnocuju a od téhle chvíle se bojím jakéhokoliv garminova trojciferného údaje. Odměnou je sjezd do Waldmünchenu, kde jsem rozhodnutá domoct se piva třeba násilím. Nejdřív nevím, jestli nehalucinuju, ale náměstí je fakt plné skutečných živých cyklistů, hraje bavorská dechovka, na kolech všech kategorií jsou startovní čísla a v improvizovaném stánku, který při mátožném bloudění asi třikrát minu, se opravdu domůžu nealkoholického lahváče, dokonce bez boje za tři eura. Fotka musí bejt, protože Rhaner je hrdina dne, ale potom, myslím, budu určitě držitelkou QOBu, protože rychlost, s jakou zmizel, byla závratná.
Z Waldmünchenu už je to na české hranice coby převodníkem dohodil, dělám rychlou zastávku u historického hraničního kamene a nořím se do divokého českého pohraničí za Lískovou. Pryč je německá okázalost, tady jsou to plnotučná sedmdesátá léta. Mizerné silnice, o to víc, že kvůli provozu volím okresky, statky s rozpadajícími se halami, šrotištní dvorky, binec. Esencí tohohle zpustlého kraje je městečko Poběžovice, kde jsem schopná v pár uličkách městského středu zabloudit. Se silničním kolem a v barevném dresu tady působím asi jako Tina Turner v mongolské jurtě. Náměstí vypálené sluncem do běla, zašlé domy, otlučené fasády kdysi určitě výstavních budov, pusto. Ze zápraží jednoho domu mě nepokrytě pozoruje místňák ve vytahaných teplácích, jak vynáším kolo do schodů a za chvíli se zase nořím z jiného kouta. Je mi jasné, že čas běží v můj neprospěch, ale nedá se nefotit a navíc nutně potřebuju natrefit na místní benzínku. Na další tyčku, bobtnající v dresu, už nemám odvahu. Najdu, doplňuju vodu, zprotivím si lázeňské trojhránky na příštích pět let a vyrážím na cílovou etapu směr Anička. V Olešné ji najdu jen díky mapám, je zastrčená za zchátralými domky, utopená v bejlí, vytlučenými okny slepě hledí do dob své dávné slávy. Ale majestát má, tahle svatá Anna.
Na odjezdu na mě číhají dvě cácorky na jednom z dvorků, slyším je, jak piští Už jede, už jede! Stříkají se navzájem ze zahradní hadice a té starší vidím na očích, jak ji láká myšlenka otočit proud vody na mě. Vezmu jí vítr z plachet a sama ji o to poprosím. Trochu nevěří, ale pak otočí hlavici hadice na rozprašovač a postará se mi o jeden z nejpříjemnějších zážitků toho dne :-) Loučím se, holky slušně zdraví a jako vždy, když se otočím k domovu, už mám klapky na očích a z valem ubývajících sil se propracovávám kilometr za kilometrem domů. Kopců je míň, zato silnice o dost horší. Stavím u každé benzínky (moc jich v těchhle končinách není) a prolévám se litry minerálek. Hrad Rabí je poslední dnešní fotka, slunce už je tady pod obzorem. Měním skla brýlí na čirá, na helmu upínám čelovku, zadní blikačka už nějakou dobu běží. Utnu krvavé hody ovádům, co se na mě sesypali, a v houstnoucím šeru a pomalu klesající teplotě už jenom drtím (prosím nebrat doslovně :-D) posledních padesát kiláků. Vacov je moje Mekka, ve Vacově, to už jsem vlastně doma. Kopce přitvrzují, čím dál častěji řadím vyprošťovák, jedu jako pomaloběžný odšťavňovač. Zadek, prsty v tretrách, brnící ruce. Kupodivu ani chvilku za celý den záda.. dobrý kolo mám :-)
Podaří se mi dojet těsně před půlnocí, bidony vypité do poslední kapky. Později, když to spočítám, zjistím, že to celkem hodilo 11 litrů. S jedním mufinem, jednou tyčkou, trojími trojhránky, třemi gely a kupičkou soli to asi není špatná spotřeba :-)
345km, 5.400 m up, 14,5 hod.
(vloženo 10.7.23)
Bonde, zuby nezahazuj, to je dneska drahá záležitost :-)) Děkuju :-)
vlasto, mr.antik: díky za tip, už je to na cestě ;-)
Jakube, děkuju :-) Hele, to je ten lazzův kostel určitě! Jo, ten se mi na jeho fotkách moc líbil. Píšu si, díky :-)
mojcek: díky moc, jsem ráda, že se líbí :-)
crom: to já ne, to jede samo! Já jsem to skoro celý proseděla na zadku :-))
mr.antik: bavilo. Jasně, že na pohvizdování si to nebylo, ale vysloveně krize se zaječími úmysly ani náznakem. Nejextrémnější bylo jednoznačně to počasí.
Je to prostě extrémní, tam není co dodat. Převýšení, průměr, všecko. A přitom to vypadá, že to mohlo i celkem bavit.
A sypači už jedou :-D
Alice, jako vždy úžasný, vše už tu zřejmě padlo, jsi prostě Terminátorka :-)
Možná, že by tě zaujal i poutní kostel ve Skocích u Žlutic. Trochu jim to padá na hlavu, ale sem tam se nějaký peníze najdou. Byli jsme tam o víkendu, absolvovali i prohlídku až pod střechu, trochu strašidelný a zároveň úžasný, do kopule kostela se jen tak někde nedostaneš. Můžeš i přespat či strávit dovolenou https://www.skoky.eu/…nu-2023.html
Já jsem si taky trošku do formy musel pomoci BCAA a musim říct že to funguje neskutečně, nohy nebolí.
Mum: kdysi jo, ted od covidu jsem neplaval, takze uz zustal jen bajk. Ty BCAA Ti muzu doporucit. Ty od Biontechu maji v sobe i predtreninkovku, tudiz jedes cca po 20 minutach jako raketa, ty od Peerotonu hlavne regeneruji. Mladi lide to nepotrebuji, ale v mem veku uz ta regenerace vazne a tohle opravdu meni situaci.
Tyvole 345?!? Oh, pardon za to výrazivo, ale když jsem to dočetl, padla mi na zem čelist a už ji tu 10 minut hledám… tak snad jen procedím „hefky pekfne“! ;)
vlasto, tys dělal (děláš) triatlon (biatlon?), že jo? Je vidět, že to máš zmáknutý. Jo, myslím že hypotonický pití má smysl, už pro to snadnější vstřebávání vody ve shodě s osmotickým gradientem. Aminokyseliny mě tedy nenapadly, to jsem vždycky brala spíš jako bodybuildingovou záležitost, ale určitě to smysl má. Já jenom karnitin, magnézko a pak nějaký ptákoviny na chrupavky.. Jinak nekřečovala jsem v tu neděli ani jednou, ani co jsem letos jela dva maratony, takže tělo asi spoko :-)
Jinak vincentku bych nedala, to fakt ne.
Mirku, a do kdy že se zdržíš? Že bych udělala poplach na Filipce? :-D
maajkee, děkuju :-) A co s tím máme? Nevím jak jiní, ale pro mě to asi dobře vystihuje ten Fram od Wabiho. K obzoru, v samotě, s utrpením i euforií, s intenzivním pocitem, že žiju :-)
Tady je to samej gurman s vincentkou a soli. Narvu do sebe BCAA 6000 od BionTechu, sebou Peeroton hypotonic a hned se vsechny kopce zmirni. Zadna krece, zadne bolesti svalu.
Neskutečný! Obdivuju! To bych nedal :) Jak poslední léta na BF zas tak moc nelezu, tak mi připadá, že se to přerodilo v klub cyklistikých vytrvalců, neustále tady jen čtu jak někdo najel 300, 400, 800 km, Co s tím všichni máte? :D
Když vyrážím na něco delšího beru jeden bidon s čistou vodou a v druhém vodu s šumivou tabletou hořčíku, asi do toho hořčiku zkusím příště přihodit špetku soli, aby to bylo nějak ještě konzumovatelné. V průběhu už samozřejmě dotankovávám, co Vietnamec a benzínky dají, vesměs tedy Magnésku ;-)
ano, Vincentka nebo Magnezie napul s vodou, plus nejakej prasek :D a platek citronu nebo kapka octa, cestou pak kofola
V létě vozím 1 bidon s čistou vodou a 1 s lehce osolenou, téměř hypotonický roztok a střídám to. Když jsem se pokoušel závodit tak třeba na mtb závod 50 km jsem vezl 1× vincentku 1:2 s čistou vodou a 1× vodu s hroznovým cukrem. V letním období perfektní záležitost a křeče minimální. A gel stačil 1.
Osobně sůl přijímám v podobě jídla, ani na delších švihách mě nikdy nějak nenapadlo ji nějak „násilné“ konzumovat, to si dám opravdu raději ty brambůrky, ale možná mám proto vždy druhý den cyklokocovinu :-(
Tak ještě žes to nevěděla, zvonička je u chalupy na zahradě:-) , to bys určitě neodolala :-) :-)
Kožíšku, pocením ztrácíš sůl čili sodík. Ten je zásadní pro udržení stabilního vnitřního prostředí, hlavně objemu vody v těle. Při jeho nedostatku klesá tlak, objeví se křeče, jak píše doubek, a může dojít až k bezvědomí. Ale má to smysl až při vyšší zátěži s vydatným pocením, na běžné vyjížďky to neřeš :-)
Adu, děkuju. Hele, tu fotku, to bys nechtěl, věř mi. Koukni, Aleš už z toho má následky :-D
Mirku, tak to je dobrý, tys tam byl! Vědět to, porozhlídnu se po zvoničce ;-)) Výškový metry jsou takovej můj letošní goal, jak se pěkně česky říká. Děkuju ti :-)
Oldo, dík moc. A máš pravdu, je to jen tak. Stačí včas vstát a pak už moc nemyslet a šlapat ;-)
Hanko, děkuju. Nemyslím, že bych to dotáhla na nějakou lepší cifru. I když ten Singlespeedův krém už je na cestě, kruciš.. :-))
Kotwíku, dík kamaráde :-) Anna je pro tebe určitě snadno dosažitelný cíl víkendovky. Přespat uvnitř by mohlo být hodně zajímavý ;-) A jsem teda fakt ráda, jak jsou tady ty čokoládový spoďáry v kurzu. Že jsem nemlčela! :-DD
Kofi, neboj se, že by za mě ty rajóny někdo doma udělal ;-) Děkuju
Pepo, hlavně žádný vykání prosím tě! ;-D Děkuju moc, ale neblázni s tím kloboučkem, ty jsi přeci zrovna takovej rafan ;-)
Doubku, „Již zítra“ ?! Tak to tedy, jak se tady říká, GL! :-D
Honzo, děkuju ti. Ano, silný místo. Pokoušejí se tam o nějakou opravu, ale pro ten genius loci doufám, že to jen nějak zakonzervujou, aby se to nezřítilo.
livestrong: ..et Exitus :-D Né, zase šaškuju.. Děkuju moc :-)
Hele Mamko a na co má požívání soli a zapíjení vodou vliv? Já jsem nevěděl, že se něco takového dělá.
11.7.23 19:28
neskutečný výkon, výborný čtení, super fotky. takže taková tvoje norma :-)
sv. anna mi u onuceho utekla a vypadá fakt suprově. tyhle rozbořeniny mám prostě rád
Kotwiku a zase ses trefil, malovat budu zítra :-D a končím s plevelem tady pod tím krásným slohem ;-)
Krásný report jako vždy. Fotky a popis radost prohlížet a číst. Jenom ta čísla v tom pařáku jsou neskutečná. Vzdálenost ještě ok , ale ten průměr k těm nastoupaným metrům je neskutečný. Klobouček a veliký obdiv paní cyklistko.
Doubeq, tak to je vymalováno, využij situace. ;-)
Report parádní! Ale když si jen trochu představím, co to obnášelo (takhle dlouho jsem na kole nikdy nebyl), tak snad bych byl radši bez opušťáku a dělal rajóny…
Krásný fotosběr Mamko, ta Sv. Anna opravdu nemá chybku, takový cíle mám rád, to se jezdí zadarmo a samo, viď? :-DDD
Ty spoďáry si měla dát do placu v tom Waldmünchenu, možná by to bylo i na pohár vítězů, hehe :)
Jinak doufám, že Doubeq se přiučí a tohle vezme jako hozenou rukavici. Prostě upíct buchtu a jdu na kolo. :-)))
Mamko, ty seš prostě úkaz, to se musí vidět! jen tak si ujet přes 300 km, přitom pořídit spoustu fotek a napsat super čtení. Díky za perfektní report, který je ve vysoké kvalitě, tak jak jsme od tebe zvyklý.
Krásné čtení, úžasnej výkon. Těma vejškovejma metrama tě nakazil Pepa a Kotwík ne?
Tu Tinu v jurtě asi někdy použiju :-)
A jak jsi fotila tu Filipku, tak jsem tam tou dobou asi zrovna pochrupoval- ta chalupa s nájezdem ze silnice :-)
Smekám, i když v tvém případě mě toto vlastně ani nepřekvapuje, pěkný výletík, dobrá práce! :-)
Ano, fotka zaprasených spoďárů by dala tomuto příběhu ten pravý náboj! :-D
Doubku, no vida, moje končiny. Tak kolo s sebou! ;-)
Vlasto, spoďáry jsem radši schovala i před rodinou, to by bylo zase blbých fórů :-D Koupání jsi holt ty vyřešil líp, přímo mistrně ;-)
Single, skvěle, dík moc! Najdu si a objednám.
Ještě jsem zapomněl na jeden detail. Dámy si choulostivé partie na delší jízdu vždy mažou k tomu určeným krémem (žena ho nazývá familiérně „pipkomaz“ :-). Aktuálně používá Elite Ozone protect cream chamois.
Cely den v tom vedru? A bez koupani? Tak to ses jina kategorie. Ovsem ty spodary to chtelo dat do placu. Po te cokolade:-)))
Single, tak jo, asi se taky zařadím mezi trochu zkušenější :-) Ještě teda chvilku té psychické přípravy.. :-))
Aleši, úplnej Amundsen ;-) Za ničení klidného spánku se teda omlouvám, mně teď podobně fungují proteinové tyčky :-D Děkuju a budu se týrat dál :-)
grafik, tak to jsem solila míň. Celkem třikrát za cestu, pokaždé cca 1,5g soli, teď jsem to pro zajímavost zvážila. Malá hromádka na dlaň, průměr asi jako dvoukoruna.
Mamko, já mít čas, tak se urvu mnohem víc. No na Mařák jedině že bych jel na služební cestu do Vimperku s přespáním, v Rohde a Schwarz rozjíždíme asi velkou spolupráci. Jinak leda bajkpekink :-)
Sůl vozím občas taky, hlavně když je horko (vedro) a bude to bolet. Dávkování přiměřeně: cca 1–2× na 100 km nasypu trochu na dlaň a … To nejsou šachy, borci hrají na poli dámu.
Na (ne)modré lodi jménem Fram… :-)
Jsou teda věci, které bych si radši nepředstavoval… no pozdě, ty spoďáry mě asi budou budit ze spaní… :-O Mimochodem, včera jsem v batohu objevil čokoládu přetvarovanou do koule. Jí se to zajímavě.
Jinak, tvé masochistické sklony k fyzickému sebetrýznění a psaní reportů na b-f prosím neléčit! Hned je lepší začátek dne v práci. :-)
(Jo a selfie č.8 zachycuje vše podstatné! :-D)
Jiří, vlastně jsem neměla hlad, strkala jsem to do sebe jen z povinnosti. Tělo asi přeladí z volnoběhu do módu „útěk nebo útok“ a jíst v tu chvíli není priorita. Na volné vyjížďce po okolí bych asi guláš s pěti zvládla, i když spíš jen tak z roztaženosti :-)
Hawrdo, tak to Praha moc zasekaná nebyla ;-)) Nojo, mně to bylo jasné s tou čokoládou, ale když ona na mě doma tak smutně koukala, že chce na výlet.. :-))
Jirko, trubka je poesiomat. Točila jsem, ale poezie nikde. Akorát mě tam hrozně štvala, fakt mi přijde, že se tam nehodí. Jinak brambůrky, no to musí být po čokoládě další level :-D Né, asi dobrý, jen ty mastný prsty.. :-) Jinak jsem objevila „gel“ od Wellionu, co má konzistenci a chuť medu, to jde. A kdoví, jestli to prostě není med :-)))
Cyklistické gatě jsou přímo určeny pro jezdění naostro. Jezdí tak i všechny trošku zkušenější holky. Povídala má drahá polovička (ta se něco najezdila, pohárů máme celou skříň).
tak davkovani tady zvlada jenom Mistr onuce :DDD nicmene ja sebou vozim bramburky, takovy ty mastny, tim resim sul i pachut po gelech
Díky moc za reakce. Report, to je vždycky druhá výzva :-)) Díky němu už druhá noc v řadě se spánkem pod 4 hodiny. Jsem pro zrušení chození do práce! :-D
milan.v, tys byl rychlejší než já! Polotovar s fotkami řazenými podle netuším jakého klíče.. Miluju to tady! :-D
Dedku, Single, díky pánové, potěšení na mé straně :-)
Kožíšku, děkuju. Sůl jsem vezla v malé tubě a vždycky si odsypala trochu na dlaň, rovnou do pusy a zapít. Slaný pití bych nedala. V té souvislosti mě napadá otázka do pléna: jak tu sůl dávkovat, víte někdo? Protože co mi můj obor říká, je určitě možné se jí i předávkovat, což by mohlo způsobit oběhové problémy.
Dejve, miťo, Jardo, doubku, díky kluci. A ty spoďáry.. mno, tak nějak ta hygiena? Chlapi to asi mají lepší, oklepete a fertik :-D Na kratší jízdy spoďáry úplně v poho, vlastně zatím na všechny moje jízdy.. tady to bylo tím enormním pocením a bavlnou k tomu. Možná nějaké funkční prádlo? Škoda, že mi tu asi moc holek neporadí :-)
miťo, hrazdu si umím představit, že to bude velká úleva, obzvlášť dlouhé roviny. Akorát zatím bych se ještě nepřenesla přes ten vzhled.. Ale děkuju, píšu si do zápisníčku :-)
Jardo, lepší než pepřák :-D Ten týpek v Poběžovicích byl fakt trochu divnej. Naštěstí jsem je nemusela použít :-D
Doubku, viděla jsem, že ses utrhl z kolotoče. Vidíš, akční rádius už ti roste, za chvíli dáme spicha tady u nás na Mařáku ;-)
Ďábelská jízda:).
Měl jsem co dělat, abych tu slohovku zdolal jízdou v tramvaji téměř přes celou Prahu:).
Jak přichází postupně po zimě teplé dny, je třeba uklidit tyčinky s čokoládou do lednice a vozit pouze ty bez, tak to prostě je. Ušetří se tím hromada zapraseného spodního prádla, případně jiného cyklooblečení a oblemcaných prstů :D.
Jak píše Jirka. Pět piv, hambáč s hranolky, zmrzlina, zákusky, kapučíno a stejně to některým borcům sotva stačí na přežití 50 km vyížďky :-) .
To minimální množství snězeného jídla je vzhledem ke kilometrové náloži až fascinující. Zvlášť když to srovnám s některými místními fotkami, kde se hoduje v restauracích a kavárnách během 50 km vyjížděk :)
Mamko jsi šílenec :-) ale fotky jako vždy pěkně. Prosimtě jak můžeš jezdit ve spodním prádle? Vždyť to je pak na sudokrém :-D já tedy jedině na ostro, kor v létě. Mě se teda povedlo uniknout jen na 111km a dokonce pršelo :-D
Pěkné čísla, příběh i fotky. Spoďárky od čokolády do kapsy pro štěstí, nebo na výstrahu – kdyby někdo obtěžoval cestou :-D
Mamko mimo toho, že jsi skvělá cyklistka, jsi ještě velmi spisovatelsky nadaná. Hezky se to čte a ohledně pocitů ti opravdu rozumím :-) Na ty brnící ruce doporučuju hrazdu. Shodli jsme se na tom se spider111, že je to velmi užitečná věcička. Fotky taky čupr. A doufám, že teď už na kole pouze naostro!
Luxus jako vždy. Fotky a příběh ten se četl sám. Palec nahoru za úctyhodný výkon. Jen mám skromný dotaz, proč jezdíš ve spoďárech? :-)))
Obdivuhodný výkon v těchto vedrech. A s tou kupičkou soli sis Mamko solila pití nebo jak to je?
A za sloh dávám 1, samozřejmě.
Mamko, jsi prostě jednička, nezničitelná cyklistka, srdcařka :-) .
Děkuji velmi pěkně, ale ještě bojuji :-) Není snadné sem něco protlačit ve stavu, jak by si to člověk představoval.