Zdravím,
Jelikož bych chtěl trošku obohatit svůj profil, začnu úplně od začátku. Prvně bych se chtěl omluvit, že fotky kola jsou jen „3“ a s jedním záznamem z jízdy. (Byl to první rok na silničce a víc jsem jezdil než fotil, i tak mě mrzí že toho nemám někde víc)
Bylo jaro pár let zpátky, já ještě studentem na střední škole co o silniční cyklistice slyšel tak maximálně při každoročním TdF, které jsem aktivně nesledoval. Jednoho dne při vyklízení garáže u známého, jsem narazil na tenhle kousek co se dal použít maximálně tak jako pár kil navíc při sběru železa. Při otázce jestli je to pojízdné, jsem si vyslechl jak moc raritní to má osazení a jestli nejsem vůl, když jsem se nevkusně dotázal jestli to hodím do kontejneru s odpadem, nebo se to poveze do železa. Po zdlouhavé debatě o silniční cyklistice, jsem změnil názor z „nikdy si na to nesednu“ na „možná bych tohle mohl dát dokupy, aspoň po funkční stránce a vyzkoušet to“.
Kolo jsem si za basu piva odnesl a po pár dnech odvezl k mechanikovi, který ordinoval tady u nás na vesnici. 70ti letý veterán, který dokázal opravit kolo pouhým pohledem mi po pár dnech kolo přivezl až za hradby našeho domu. Co vlastně udělal? Krom seřízení řazení, promazání a nějakých drobných úprav vůbec nic.
A teď nastala ta chvíle, pro první vyjížďku jsem se domluvil právě s člověkem, který mi kolo „daroval“, že si dojedeme vlakem na Šumavu a na kole zpět. On v té době lítal na karbonové scultuře, a já tak maximálně po polích/lesích na svém druhém MTB(Cube XMS 2011).
A je to tady, v 6 ráno jsme vyrazili na vlak do 4 kilometry vzdáleného města, sedli na vlak a vyrazili na šumavu. Já jakožto „týnejdžr“ už ve vlaku jsem měl „zničenej život“ kvůli brzkému vstávání o víkendu s vědomím, že mě čeká štreka domů. Dorazili jsme, chvilka povídání a statně jsme vyrazili, hned po začátku 2km stoupání. V tu chvíli jsem věděl, že jsem pohlcen. Na kopec jsem vyjel jakobych stále seděl ve vlaku, okamžitě jsem se do toho pocitu zamiloval. Po těch najetých kilometrech jsme přijeli do místní hospody u nás na vesnici a já v tu chvíli říkal, že jsme mohli jet klidně i tam.
Touto vyjížďkou to všechno začlo a tohle „kolo“, které se nehodilo podle vzhledu ani na cestu do obchodu/hospody, mě doprovázelo celý první rok. Tím vším chci hlavně říct, že pokud člověk má na silniční cyklistiku názor asi jako já tehdy, určitě by si to měl někdy aspoň vyzkoušet než se začne hádat s ostatními, že na silnici je to o ničem.
Děkuji za pozornost :)
(vloženo 14.7.23)
Pěkně jsi to napsal..
A: Děkuji :) První svezení je nezapomenutelné :)
M: Postupně sem naházím nějaké archivní reporty, než začnu přidávat aktuální fotky abych si nějak vyplnil zdejší portfolio :)
A mimochodem, první fotka hodně pěkná. S příběhem. Foť víc!
Jo. Jojojojojo :-)
Moc krásný a podnětný příběh, též na svou první silničku se zalíbením vzpomínám! ;-)