Rumunsko Bukovina
Přidat foto
houpačka s výhledem,
dřevěná ve
asi 30 stupňů
to potěší
hele pivovar
asi přežranej
knihovna
stalaktit
závody
Letošní normální dovolená mi byla určena kamarády, kteří se rozhodli jet Rumunskou Bukovinu. V podstatě mi vycházely výlety každých 14 dní. Naše větší grupa měla množstevní slevu i nástupní místo v Říčanech. Bus měl sice popraskané čelní sklo, ale prý gut. Z práce normálně na kole domů, dobalit pár věcí, nakrmit kocoury, vzít druhé kolo, batoh a jet. Po 500m jsem si vzpomněl, že nemám náhradní dres. Takže zpět. Pak tedy lesem do Říčan, bus tam již byl, skočit do Penny pro vodu, pivo a něco k jídlu. Odjezd v 18h.
Slovensko, Maďarsko. Tam nabrat na hranicích průvodce Maďara-Slováka Štefana a dojezd ráno do Rumunska. Na hranicích zase potíže, jeden prý měl zablokovaný pas, ale měl s sebou jedenáctiletého synka, tak mu ho vrátili a že se to prý vyřeší potom. My jsme jeli normálně na občanku. První etapa pro slabší – po silnici. Hodně nás jelo terén, kousek tlačenka po kamenech, pak pěkná terénní cesta. Bohužel velký kus na konci po asfaltu. Taková blbárna. Komplex dřevěných kostelů v Barsana byl velký a pěkný. V neděli jelo dost lidí terénem, skupinky se dělily a slučovaly. Občas někdo spadl. Odpoledne jsme při doplňování tekutin v obchůdku s pivem přečkali velkou bouřku. Ti co jeli po silnici byli celkem v poho, někteří pak terénem, kus potokem, bahnem. Večer osprchovat kolo, sebe a na dobrou večeři s dobrou rakií.
V pondělí malovaný kostel. Po cestě chyběl most, oprava se asi chystala a tak se jezdilo brodem vedle – u nás nemyslitelné, tam celkem klidně. Bohužel večer dorazil autem stopem první úraz – při přejíždění železničních kolejí mu to klouzlo a spadl tak nešťastně na kolejnici, že si rozbil kyčel. Poponesli ho do sprchy a pak sanitou do nemocnice. Tam se ukázalo, že to je rozdrcené, tak po třech dnech soukromým tryskáčem (ano byl pojištěný) do Motola, kde po dalším vyšetření a dalších asi třech dnech měl plastiku rozdrcené pánve – no nic moc.
Ráno výjezd delší stoupání na sedlo s několikametrovou rukou jako pomník. Pak se několikrát tlačilo, chvíli i do 30% svahu, nějaké prudké sjezdy a tak dál. Jedna paní byla unavená a flákla s sebou tak, že si zlomila pažní kost. Nějak došli pěšky na silnici. Dojezd busem k přehradě do hotelu. Pár lidí bydlelo v botelu (asi něco bylo špatné, měli břišní potíže – nebo málo slivovice).
Servírky naprosto nestíhaly, měly blbou organizaci práce. Ráno nosily porce po talířkách a čaj po sklenicích. Byl to boj o žvanec. Pak jim to bylo vysvětleno a další ráno už dali várnici s čajem, konev s kafem a mísy, ať si každý vezme.
Ve středu dost lidí na pěšárnu, pár projet se lodí a nás několik na bajka. Vyjel jsem pozdě, nakonec se potkal s Janou a dali spolu jednu terénní vrcholovku. Ještě jsem lepil. Furt to vypadalo na déšť, ale bylo jen lehké mrholení. A našel jsem nový pivovar.
Odjezd většiny ve čtvrtek busem do sedla k jezeru. Jinak bychom museli po silnici. Středeční trasu si dali také někteří, tak po silnici jeli jen kus. V soutěsce parádně zmokli a i kroupy se urodily. Já objel jezero a dal si turistickou trasu, kterou kupodivu zvolila většina. Zase se tlačilo, zase jsme se bránili psům, naštěstí byl obvykle poblíž bača a zpacifikoval je. No, ne vždy. Jednoho tam kousl do nohy. Dojezd do města byl rychlejší, bo v dáli hřmělo. Akorát já se bál, když mi kolega našel prasklinu rámu na horní trubce. Ale dojel jsem. V pizzerii jsme objednali několik různých druhů a ochutnávali. Do toho byla řádná buřina s kroupami. Kus přes město už byl vpoho. Hotel pěkný, jen jídlo slabší, vlastně to klesalo čím blíž velkým městům.
V pátek jsem volil trasu k jeskyni, kvůli té prasklině, jel jsem velmi zvolna. Prohlídka s maďarským speleologem, průvodce zdatně tlumočil. Přes kopec okruh. Nějací psi zase útočili, ale Štefan měl pepřák a to fungovalo. Další úraz byl lehký – kamarád se napíchl krz přilbu na větev, ale jen pod kůži. Večer dva pánové rozsedli křeslo u hotelu – když se daří, tak se daří.
Poslední den malý okruh na kopec, kde byly dvě kapličky. U města koňské závody přes překážky (byly jen dvě), takový malý okresní přebor.
Odpoledne nějaký gáblík (paní vrchní byla velmi nerudná) a nakládání kol. No a odjezd. Na hranicích v půlnoci opět problém s pasem, po ¾ hod nás pustili a dopoledne vykládka v Říčanech pak v Praze.
Pár shrnutí:
Je tam krásně, lepší jezdit po necestách. Všude psi, nutno být ve skupince, zaujmout kruhovou obranu s bicykly kolem sebe. Je dobré mít kvalitní mtb, celopéro je gut. Mladí umí anglicky, ale dá se domluvit dobře i rukama. Sever je bez cikánů, jsou tam bílí, hodně Maďarů, namícháno. Jídlo je dobré, ceny podobné.
(vloženo 17.9.23)
Komentáře
Krásně ti ty historky gradujou :-D Rozsednuté rumunské křeslo mě dostalo :-D
Nám se na pastevecké psy v Rumunsku osvědčil prak. Ale to jsme chodili pěšky, na kole by to moc nešlo :-)
Za 8 dní asi 570km. Tam to není o km ale zážitky (a tlačení do kopců).
Ty se focení nebojíš a koliks teda najel kilometrů.
Pěkná dovča, paráda.
