Dinarsko gorstvo

celkem 740 km a 10000 výškových

Krásné město Mostar, kde jsem toužil ještě jednou vidět. Naposledy jsem tu byl jako malý kluk s rodiči v polovině 80. let. Velmi silný zážitek.

Chorvatsko - Bosenská hranice. Celník zkontroloval zběžně občanku, zeptal se kam jedu, a popřál šťastnou cestu.

Pohled do Bosny.

stoupání od Splitu do kopců

Pořád je na spoustě míst bývalé Jugoslávie vidět následky konfliktu.

Symbol Mostaru - Stari most. Během občanské války byl zničen. Dnes stojí na místě jeho velmi pečlivě obnovená "replika".

Krásné nižší kopce. Takhle si to nějak přestavuju někde v jižní Americe :)

Říčka Drežanka.

Neretva vyfocená ze silnice spojující Mostar a Sarajevo. Tohle byl asi 30 km úsek cesty, kde byl nepříjemný provoz, několik krátkých tunelů, a dalo by se to objet dost obtížně.

Zpětný pohled do údolí, ze kterého stoupám do průsmyku na hřebeni.

V oblasti žije více muslimů než křesťanů.

Průzračná řeka Neretva, která protéká Mostarem. Je na ní několik vodních elektráren.

Stoupání z ca. 500mnm do 1400mnm po hrubé šotolině a kamení. Technicky hodně náročné. Malá chybička, a noha na zemi. Nekteré úseky se vůbec jet nedaly, a tak následovalo tlačení.

Nocleh u Buško jezera

Raní jízda podél kanálu napájejícího Buško jezero. Pořád krásné počasí.

Pohled na nejvyšší vrchol Pločno - 2227mnm. Na vrcholu je radioamatérská stavbička. Až na vrchol vede opět kamenitá cesta. Původně jsem zvažoval výstup až tam, ale bez horského kola by to byl očistec.

Takováto vozidla se normálně pohybují po komunikacích :)

Po výstupu do 1400mnm už je krajina bez lesů. Je až k nevíře, kde a jak se dá žít a hospodařit. Ti lidé mají můj veliký obdiv.

Tank z doby občanské války. Líbilo se mi, že to není památník, ale spíš takové memento...

Balkán je plný polorozbořených a opuštěných staveb. Starých i relativně nových. Je patrné vysídlování kvůli obtížnému životu.

Stoupání k Bosensko-Chorvatské hranici.

Na takovéto delší cesty neznámým prostředím si vždycky dělám samolepku na rám, abych věděl, kde zhruba pohybuji.

Na vrcholcích kopců se cesta už téměř vytrácí.

Pohled zpět na plošinu na dno údolí, ze kterého stoupám na hřeben. Na hřebenu mám v plánu překročit ilegálně hranice zpět do Chorvatska :)

Hranice BIH a CRO.

Překročení hranic.

Horská útulna asi 200m od hranic. Vede tudy turistická cesta na místní vrchol Troglav. Dle knihy tu byl někdo přede mnou 5 dní zpět.

Spousta přejetých hadů na silnicích.

NP Krka.

Ve stoupání na hřeben Velebitu.

Most přes říčku Zrmanju.

Kamenité klesání do Chorvatska v délce ca. 15km. Opět bylo nutné na spoustě míst kolo vést. Skvělo službu odvedly pneu Pirreli Gravel H 45mm. Co vydržely je až neskutečný.

NP Krka - nebyl tam nikdo.

Přejezdo - přechod Velebitu byl krásný. Rozkvetlé vonící louky, absolutně bez lidí, jen příroda. Těžký terén a makačka :)

Kvetoucí louky, medvěd naštěstí nebyl doma.

Volně se pasoucí koně.

Zmije růžkatá - nejjedovatější had Balkánu.

Cesta po hřebeni Velebitu.

Stonoha páskovaná. Musel jsem si najít, co to je přesně za druh. Ale z TV pořadů o přírodě vím, že tato zvířátka dokážou být velmi nepříjemná - bolestivá kousnutí a následné až několika denní otoky.

Úzká silnička v závěru stoupání na Velebitský hřeben.

Změna vegetace jak mávnutím kouzelného proutku...

Na Velebitu jsem věnoval tichou vzpomínku Vinnetouovi, který asi 10 km od tohoto místa u Tulovo Grede vydechl naposledy :)

Nocleh v lese. V noci přechod bouřek a zítra májí další následovat.

Jedna z mnoha rozbořených usedlostí

Milovníci brokové střelby.

I na severu CHorvatska jsou nevyčištěné oblasti.

Ráno už opět krásně. Poslední 6. den a finálních ca. 130km.

Jedna bouřka za druhou, přespím v ubytování ve městečku Otočac.

Krajina už připomíná rázem naši domovinu.

Kam jsem to zabloudil?? :)

Bosiljevo - auto je v pořádku na parkovišti u kostela bokem od vesnice. Už se těším na příště :)

Bydlím v Jizerkách, takže Mloci pro mě nejsou nic vzácného. Tenhle byl ale teda pořádnej macek.