Zlatá Koruna. Klášter založi roku 1263 Přemysl Otakaru II. Cisterciárský klášter uchovával vzácnou relikvi, trn z Kristovy koruny, který dal novému opatsví jméno Svatá (Trnová) Koruna. Od 17. století se prosadil současný název Zlatá Koruna.
Klášter měl zamezit rozpínavosti rodu Vítkovců v této oblasti, patřil jim nedaleký Český Krumlov. Zakladatel věnoval klášteru rozsáhlé pozemky, což klášteru umožnilo velký rozkvět. Sláva Zlaté Koruny však zašla během husitských válek. Roku 1420 husité klášter zapálili. Mniši proto klášter na 17 let opustili a Rožmberkové uchvátili klášterní statky,které již nikdy nevrátili.
Po Třicetileté válce, kdy klášter opět trpěl pobyty vojsk a rabováním, se Zlatá Koruna ještě naposledy vzchopila a klášter byl nákladně opravován. Roku 1785, byl rozvoj kláštera ukončen zrušovacím dekretem císaře Josefa II. a od té doby zde řeholní život vyhasl.
Vltava pod klášterem je ještě docela malou řekou. Je dlouhá 430km a vlévá se do Labe v Mělníce.
Kleť v pozadí, s nadmořskou výškou 1087 m n. m. je nejvyšší horou Blanského lesa.
Opalický dub, torzo mohutného dubu, na kterém je umístěn deskový obraz dvou Mnichů modlících se k Panně Marii Kájovské. Podle pověsti se v něm po přepadení kláštera husity roku 1420 skryli dva zlatokorunští mniši, a modlitba ke Kájovské madoně jim zachránila život.
Černá věž v Českých Budějovicích. Výstavba proběhla v letech 1549–1577. Věž má čtvercový půdorys o délce strany 11,6 m ,je vysoká 71,9 m
Samsonova kašna byla postavena mezi lety 1720–1727, kamenná nádrž o průměru 17 metrů jednou z největších u nás.Uprostřed stojí biblický Samsona krotící lva. Voda byla do kašny čerpána z Vltavy, na pravém břehu byla proto vybudována Vodárenská věž, dokončená roku 1724.
Radnice v Budějovicích. Dnešní podoba radnice pochází z přestavby v letech 1727 až 1730 podle plánů původem severoitalského architekta Antona Erharda Martinelliho.
Hluboká. Na louce pod hlubockým hradem byl dne 24. srpna 1290 Záviš z Falkenštejna. Dnešní podobu ve stylu anglické gotiky mu vtiskl vídeňský architekt Franz Beer.Sám také od roku 1840 po dvacet let, až do své smrti,vedl stavební práce. Náročné exteriéry a interiéry byly dokončeny až v roce 1871.
Munický rybník pod Hlubokou má rozlohu 118,5 ha.
Jaderná elektrárna Temelín.Dnes je v provozu jen 1/2 původního záměru, stavba druhé poloviny byla po r.1990 zastavena.
Protivín. Raně barokní kostel Sv. Alžběty z let 1661–62.Při kostele byl od r. 1662 špitál, dnes je zde muzeum.
Odpočinek v Ražicích. Moc toho sebou nevezu.
Kopcovitá krajina cestou na Radomyšl.
Poslední pohled na Jihočeskou pánev, za Radomyšlí mě čekají nové obzory.
Rybník Kovašín
Bratronice, pomník cyklisty Christiana Battaglii, zemřel na kole cestou ze závodů ve Strakonicích ve stoupání na kopec Tisovník. Za život najel téměř milion kilometrů. Prý jezdil na chlebové kůrky, když jsem tam žvýkal rozteklou tyčinku, tak jsem si říkal, že to příště zkusím.
Oběd v Blatné, celkem 1l Coca Coly a ještě mě ochotná paní ve stánku dotočila vodu do bidonu.Přiznávám, že jsem urval špunty.
Zámek, původně vodní hrad v Blatné.Své jméno získal hrad a po něm i osada, jež při něm vyrůstala, od bažin, uprostřed kterých byl postaven. První písemná zmínka o „blatném hradě“ pochází z roku 1235.
Nejvýznamnější doba hradu nastala v 15. století. Tehdy jej vlastnil královský purkrabí Zdeněk Lev z Rožmitálu, jenž si zde vybudoval reprezentativní sídlo. Přestavbu paláce, hradní zdi a vodního příkopu vedl Benedikt Ried .
Na obzoru už jsou vidět Brdy, blížím se k Březnici.
Březnice, kostel svatého Ignáce z Loyoly a svatého Františka Xaverského. Zakladatelem kostela a jezuitské koleje byl Přibík Jeníšek z Újezda, pán na Březnici a jeho manželka Ludmila z Talmberga. Kostel postavili milánští mistři Karel a Martin Lurago v barokním slohu v letech 1642-49. Zámek jsem bohužel kvůli uzavřenému mostu vynechal.
Haldy po dolování uranu před Příbramí. Odval šachty č.15 Těžba probíhala v letech 1955-1991 v hloubkách přes 1000m.
Pičín.Hřbitovní brána. Jedinečné barokní dílo pochází z roku 1691. Portál byl původně vstupní branou do ambitů poutního kostela sv. Antonína Paduánského (Padovského), který byl součástí někdejšího kláštera, po jeho zrušení Josefem II. byl klášter r. 1912 prodán ve veřejné dražbě a zbořen.Brána byla rozebrána přenesena na dnešní místo k farnímu kostelu. Většina soch byla vytvořena nějakou venkovskou sochařskou dílnou, soudě podle rustikální sochařské práce i naivity výtvarného projevu.
Malé ohlédnutí zpět k Hostomicům. Obtíže hor jsou za mnou, zbývají obtíže rovin.
Berounka a Blukský mlýn v Černošicích.
Lávka přes Berounku v Dobřichovicích.V pozadí vysílač Cukrák.
Zbraslav, náměstí s bývalým pivovarem. Zrušen r.1950.
Praha, pohled na Pražský hrad. Proti Zlaté Koruně Vltava trochu zmohutněla.
Cyklostezka směrem ke Karlovým lázním. Bohužel před nimi skončí a průlom je nutné překonat mezi auty a tramvajemi. Nic příjemného. ale za pár kilometrů už budu konečně doma.
Výškový profil.
Včera měli kolegové cestu do Českého Krumlova, tak jsem neodolal a využil příležitost projet se odtamtud do Prahy. Vyjížděl jsem zezhora od Lidlu, dolů do města jsem už nezajížděl ,bylo už dost hodin, přede mnou cca.250km a mělo být vedro.Na jihu v noci pršelo a cesty až na Hlubokou byli ještě místy docela mokré. Sjel jsem tedy ke klášteru Zlatá Koruna a pokračoval brutálním stoupákem (místy se zvedalo přední kolo) do Štěkře. Až do Budějovic není cesta nijak moc zajímavá. Stezka podél Vltavy v Budějovicích a dále na Hlubokou se mě opravdu líbila. Odtud jsem už pokračoval po kvalitních silnicích s malým provozem na Mydlovary, Protivín a Kestřany. Pak už se začíná cesta na Radomyšl trochu zvedat a jízda se stávala náročnější.Přes Bratronice jsem pokračoval kvůli zavřenému přejezdu oklikou do Blatné a přes Bělčice (to nebyl dobrý nápad, je to odporný kopec) do Březnice. V Březnici mě nepříjemně překvapil zavřený most a tak jsem musel najít sám náhradní trasu. Pak už mě čekala známá trasa přes Milín do Příbrami.Jak se blížila Praha, tak se horšili silnice a přibývalo závodníků v autech. Ale na vysloveného idiota jsem nenarazil. Přejezd Brd byl hodně náročný, v lese bylo takové vedro, že jsem musel
jet pomalu a i tak jsem byl na vrcholu hodně uhřátý. Dolů jsem se to bál pustit, neznám stav silnice a ve stínech se nějaká díra lehce ztratí. Pak už mě čekala jen cesta více méně po rovině do Řevnic a podél Berounky do Lipenců a na Zbraslav.Průjezd Prahou byl hrozný, narvané cyklostezky (někteří jezdí jako idioti) a vedro, rychle se jet nedalo a tak jsem si samém závěru trochu snížil průměrnou rychlost.Na konci Hloubětína ,tři kilometry od domova, jsem si musel na chvíli sednout do stínu a nechat se trochu vychladnout, protože ten stoupák bych jinak asi nedal.
Cestou jsem snědl tři tyčinky a jeden gel, čtvrtou tyčku jsem dovezl zpátky domů (Snědl jsem je na Hluboké, v Ražicích a v Bratronicích, v Příbrami jsem si dal jen gel), od Příbrami jsem už nic nejedl.Voda mě stačila až do Blatné, tam jsem měl už jeden 0,75l bidon vypitý,vypil jsem tam 1l Coca Coly a paní prodavačka mě ochotně dotočila vodu. Pak jsem vypil dva Birelli na hřišti v Letech (a trochu si pokecal a odpočinul) a pak ještě jeden pod Závistí. K tomu jsem vypil ještě oba bidony. Takže celkem 4,75 l kapalin.
V podstatě mě limitovalo jen vedro, nohy jely v pohodě. Moc jsem si to užil a těším se zase na nějakou podobně bláznivou akci. Celkem ujeto 244km, nastoupáno 2008 metrů a průměrná rychlost jen 25km/h. Trasa je podrobně na Stravě, nebo zde: https://mapy.cz/s/malusosusu
(vloženo 19.6.24)
bara2: Termín jsem si bohužel nemohl vybrat, musel jsem uchopit příležitost za pačesy. Hlavně že nepršelo, ale dusno bylo odporné. I přes drobné komplikace se mě to opravdu moc líbilo, tyhle celodenní výletní trasy tak kolem 200–250km mám opravdu rád.
Parádní pojezd a děkuji za hezké počteníčko u ranního kafe! :-) Máš odvahu v takovém vedru vyrazit na tak dlouhou cestu, ale je vidět, že sis to užíval. I malý brdek na konci cesty se umí stát velehorou :-D
oberleutnant Weiss: Já jsem v tomhle kraji cizinec, byl jsem jen chvíli na vojně v Dobré Vodě (předloni jsem se tam byl cestou z Písku podívat). A ještě mě to táhne do Doubravic u Strakonic, taky jsem se tam opět zastavil, tam jsem byl na svém jediném táboře. Smetla nás bouře a pak už jsem tam jet nechtěl. Tábor už tam skoro nic nepřipomíná, člověk vidí, jak ten čas letí. Křižovatka v Pičíně je taková divná, naštěstí tam v době mého průjezdu nebyl velký provoz. Nehoda byla jen ve sjezdu do Hostomic, velká auta a úzká silnice, nějak se nevešli.
No hezky dobře – část trasy je jak po stopách oblt. Weisse – z Ražic mám manželku, v Březnici jsem bydlel do svých 22, v Příbrami jsem se narodil a před tou hřbitovní bránou u kostela v Pičíně mi letos v lednu šofér dodávky přerazil obratel, když mi nedal přednost…:-)
Všem děkuji za pochvalu, historické vložky jsou taková moje úchylka. Když už někde jedu, tak chci vědět, co vidím. Délka byla tak akorát, tu a tam jsem mohl zvolit lepší trasu, ale největší komplikace je uzavřený přejezd před Blatnou, trasa přes Jindřichovice, kterou jsem jel minule z Písku je mnohem lepší. Teď jsem to musel objíždět. Ještě jsem chtěl jet přes Neumětely a vyfotit se u pomníku Šemíka, ale kvůli vedru jsem to zamítl.
Vapsi ano, samozřejmě že jsou lepší, ale mezi námi normálními smrtelníky, se tento tvůj výkon vymyká, takže zbytečnou skromnost stranou, patří ti pochvala!
Report jak víno, GJ Vapíku.
Vapíku smekám!
Kocour Mikeš: Jsou tu určitě mnohem lepší borci, ale i tak děkuji. Přežil jsem, dojel do cíle a to je hlavní.
Vapsi, tohle je parádní počin, vzdálenost, kterou si jen těžko dokážu představit. A pak, že patříš do starého železa, já by potom patřila většina z nás… Gratulace a tleskám.
miťo: Souhlas, jen to člověka rozptyluje. Já se ale rád dívám, jak se z vzdálenost pěkně zkracuje, když se na pozici stovek kilometrů objeví nula, tak si říkám, že už jsem skoro doma.
Při dlouhých cestách s navigací nemám v zobrazení žádná čísla, jen mapu. A je to pohoda :D
miťo: Teplo mě úplně nevadí, ale co je moc, to je moc. A taky na jihu pršelo, tak tam byla trochu prádelna. Jel jsem podle pocitu, nechal jsem si zobrazovat jen navigaci, zbývající vzdálenost a čas příjezdu. Takže mě nestresoval údaj o rychlosti. I tak jsem byl ke konci propocený skrz na skrz a nealko pivo nechci aspoň týden ani vidět.
V roce 2015 jsem jel HK – Plzeň a bylo 34°C. Druhý den zpět a bylo ještě lépe, 36°C. Jedna lahev do mě a druhá na mě. Humus. Naprosto chápu tvé pocity!
miťo: To parno bylo horší než ty kopce. První krize byla při přejezdu Brd a druhá (a to už jsem radši zastavil, sundal přilbu a vršek dresu a chvíli se nechat vychladnout) těsně před domovem, rozehřátý po průjezdu Prahou jsem na tom slunci ten poslední kopec nějak nedával. Nechtěl jsem sebou někde praštit. Voda byla akorát a sedací část těla taky.
Koukal jsem na Strave. Paráda. V tom vedru to muselo štípnout! Zlatej chládek. Neřešíš tolik vodu a od potu odřenou zadel :-)
2Vmoto: Díky, kdyby nebylo takové vedro, tak to mohlo být i lepší.
Aduldinho: Zapoměl jsem doma své oblíbené želatinové medvídky a pak mě vypekl obchod ve Svinařích, měl už zavřeno. Tak jsem si ty rohlíky musel odpustit. Naštěstí mám sebou sádlo…
Ještě se trochu dopíjím, ale nějak dramaticky dehydrovaný jsem nebyl, spíš uhřátý.
Stando, respekt, hlavně moc nechápu, na cos to vůbec objel? Pár tyček by mě zrovna moc energie nedodalo a gel nebrat, ten akorát zalepí žaludek! ;-) Tekutin bych řekl, že docela dost, ale dnes budeš muset asi hodně dohánět, včera mi v tom teploučku stačilo necelé kilíčko po práci, ale návrat ve vlahem večeru byl příjemný, to ty už jsi byl nejspíš doma! Jinak průměrná rychlost za mě naprosto v pořádku, hlavní je se neutavit a správně si rozložit síly! GJ, chlape! A jen houšť! ;-)
Klobouk dolů a poklona! V mých očích pořádný výšlap a průměrná rychlost „jen 25km/h“ :-) smekám!
Report z cesty je super jako vždy. Díky za inspiraci.
