Zítkův anděl u Kovářova - už jsem ho sem někdy dřív dával, každopádně dneska jsem se na něj zase zajel podívat...
Pohled z hráze Orlické přehrady na jezero...
...a pod přehradu na Solenice...
… aneb první poúrazové kilo…
(vloženo 9.7.24)
Tak on to byl vlastně náhradní termín, Báro – původně jsme byli s Janinou domluvení na pondělí, ale musela narychlo s holkou k doktorovi, tak jsme to o den posunuli. Každopádně dvacka byla ráno do práce a zbylých 100+ po půl čtvrté, z čehož jsme ještě část proseděli ve stínu u kafe a zmrzliny, takže ten „úplně nejvíc největší“ hic jsem nejspíš zdárně minul…:-)
To sis vybral asi ten nejteplejší den letošního léta! Zajet v tomto vedru kilo je pro mě nepředstavitelné, a ty sis ho dal rekonvalescenčně, obdivuji to.
Neboj, Alice – kdybych jel až takhle dolů, určitě bych se včas ozval. Ale není všem dnům konec…:-)
Už jsem myslela, žes švihal až tady dole u nás a nedal vědět.. :-) Zítkův Anděl je působivá socha, taky jsem ho kdysi na jednom výletě navštívila.
Tak ať záda nebolí, fyzička roste a nohy jedou!
Heh, v Jincích (resp, Ohrazenicích) jsem byl před třema týdnama na dovolené :D
Gratulace ke kilíčku, vítej zpět v sedle, ať se nohy točí a kola sviští! DP! ;-)
Moc pěkné.