Projížďka za památkami v okolí.

Jeden z cílů cesty, zámek Veltrusy.

Lobkovice Trať do Neratovic prochází v Lobkovicích výrazným buližníkovým hřbetem. Zdejší tvrz získal r. 1409 zakladatel rodu Lobkoviců, Mikuláš z Újezda, který jako první začal používat přídomek z Lobkovic. Roku 1829 zámeček koupil pražský advokát Jan Měchura. Jeho dcera Terezie, která v roce 1840 zámek zdědila, byla manželkou Františka Palackého. Palacký si zámek velmi oblíbil a často zde pobýval. Je pohřben na zdejším starém hřbitově u kostela Nanebevzetí Panny Marie.

Obříství Zámek s kostelem Narození Sv. Jana Křtitele a dřevěnou zvonicí. Čtyřboká zvonice pochází z poloviny 16. století. Na zděném přízemí stojí dřevěná část vzpěradlové konstrukce. Uvnitř jsou zavěšeny dva zvony pocházejí z let 1568 a 1616. Původně románský, později mnohokrát přestavovaný kostel je zajímavý tím, že se v něm v r. 1860 podruhé oženil hudební skladatel Bedřich Smetana. Zámek je v soukromém vlastnictví a veřejnosti je nepřístupný.

Před zvonicí je zajímavý pomník padlým z I.sv. války. Každý zde má svůj kámen se jménem a místem kde padl. Celek je velmi působivý.

Památník Svatopluka Čecha v Obříství je v domě, kde básník a spisovatel žil v letech 1895 až 1903. Vadila mu popularita, které se v Praze těšil a proto se rozhodl najít alespoň na část roku,tichý domov někde na venkově, kde by se mohl věnovat své tvorbě. Žil zde se svou sestrou Zdeňkou, staral se o zahrádku, včelín a choval holuby.

Chlumín Barokní sloup nechala postavit majitelka chlumínského panství Anna Marie Františka Toskánská roku 1729. Někdy se uvádí, že se tak stalo jako poděkování za odeznění poslední morové epidemie v Čechách r.1719, tematika výzdoby sloupu ovšem tomuto účelu příliš nenasvědčuje. Autorem sochařské výzdoby byl Johan Pursch. Sloup má trojboký půdorys s bohatě zdobeným soklem, v jehož nikách stojí sochy tří zemských patronů: svatých Václava, Ludmily a Jana Nepomuckého. Na dříku sloupu nad jejich hlavami se nacházejí reliéfy s výjevy domnělého umučení každého z nich. Na konsolách, vystupujících z nároží soklu, stojí sochy svatých Prokopa, Eustacha a Máří Magdaleny. Na římse nad zmíněnými reliéfy jsou usazeny sochy svatých Jáchyma a Josefa a sousoší svaté Anny, Panny Marie a Ježíška, na rozích mezi nimi andílci.

Lávka v Lužci Rozpětí lávky je 131 metrů, celková délky včetně nájezdových ramp je 212,7 metrů. Lávka široká 3,2 metru je zavěšena na ocelovém nosném pylonu, který má výšku 40 metrů. Unese vozidlo o hmotnosti až 3,5 tuny. Celá stavba vyšla na 60 milionů korun,dokončena byla na koncem léta 2020.

Červený Mlýn Neogotický mlýn z roku 1792 vybudovaný jako romantická stavba při severovýchodním okraji veltruského zámeckého parku. Mlýn měl původně jen (dodnes zachované) západní křídlo, v jehož spodní části pracovala tři mlecí zařízení. Ve věžovitém nástavci v západním rohu budovy byl neogoticky zařízený salonek se štukovou výzdobou, sloužící k odpočinku panstva při vycházkách a vyjížďkách na loďkách. Budova prošla během času několika stavebními i funkčními proměnami, dvakrát vyhořela. Od konce 19.st.sloužil Červený Mlýn jako penzion a výletní restaurace. Za 2. světové války se stal sídlem Hitlerjugend a po roce 1948 byl upraven na Domov důchodců.

Veltrusy alej Pohled do 1,5km dlouhé aleje vedoucí od zámku k Červenému Mlýnu. Krajinářský park, který se svým pojetím přibližuje volné krajině, nechal vybudovat třetí majitel zámku, Jan Rudolf Chotek. První úpravy byly dokončeny v roce 1790. Patří tak mezi pět nejstarších krajinářských parků u nás. Se svojí rozlohou 298 hektarů je v Čechách tím největším. Krajinářský park se postupem času proměnil v okrasný statek. Ten kombinuje hospodářské prvky s těmi estetickými. Vedle sebe tak uvidíte romantické pavilony a užitková pole či pastviny.

Veltrusy zámek Zámek ve Veltrusích založil Václav Antonín Chotek ve druhém desetiletí 18. století jako své sezónní sídlo. Autorem projektu byl pravděpodobně Giovanni Battista Alliprandi. K zámku přiléhala okrasná zahrada v tzv. francouzském slohu, kterou však zničila velká povodeň v roce 1764. V následujících letech (1764 -85) došlo k rozšíření parku a jeho velkolepé přeměně na přírodně krajinářský park, jehož součástí se staly i hospodářsky využívané plochy. V roce 1754 se na zámku konal Veltruský hospodářský veletrh. Na přelomu 18. a 19. století vznikla v parku celá řada drobných staveb, pavilónů, plastik v klasicistním, empírovém a romantickém stylu. Významnou atrakcí byl rovněž vodní kanál, uměle upravené vltavské koryto, sloužící k plavbám panstva. Po roce 1804 byl zámek klasicistně upraven, boční křídla získala patrovou nástavbu a kuželová střecha válcového jádra hlavní budovy byla nahrazena nynější kupolí.Poslední majitelé, Karel a Livie Chotkovi, poskytli veltruský zámek během II. světové války nacistům na akce rasové čistoty, tzv. „Lebensbornu“. Více zde: https://zamek-veltrusy.webnode.cz/historie/

Veltrusy Laudonův pavilon Laudonův pavilon byl vystavěn na bočním rameni Vltavy (dnes již částečně zaniklém) v letech 1792-97. Základ tvoří klenutý mostek se stavidlem, kterým bylo možné regulovat průtok kanálem. Autorem stavby je Matěj Hummel, který se inspiroval objektem v Prior Parku v anglickém Bathu z 1. poloviny 18. století. Pavilon v klasicistním slohu byl postaven na paměť rakouského generála Gideona Ernsta von Laudona (1717-1790), který se se svým vojskem zdržoval v okolí a několikrát byl na zámku ubytován.

Vltava, pohled proti proudu z Miřejovického mostu , v pozadí je vidět zámek v Nelahozevsi.

Jezový most v Miřejovicích. Na místě dnešního jezového mostu postavili Chotkové v roce 1755 dřevěný most, který zanikl za povodně roku 1784; při nízkém stavu vody jsou patrné jeho zbytky. Císař Josef II. nepovolil stavbu nového mostu, a proto zde pak byl po dlouhou dobu jen přívoz. Jez byl postaven v letech 1900–1903. Jezovou konstrukci postavila firma Breitfeld-Daněk. Autorem jezového mostu (mostového jezu) je František Sander. Původně po mostě vedla silnice I. třídy č. 8, po postavení nového silničního mostu pro silnici I/8 (dnes II/608) asi o půl kilometru níže po proudu v roce 1974 byla z jezového mostu vyloučena silniční doprava a dnes slouží jen pro pěší a cyklisty.

Jez Miřejovice. Most nad jezem tvoří ocelová příhradová konstrukce uložená na pilíře. Použity jsou příhradové přímopásové nosníky dvojnásobné soustavy. Délka celého mostu je 288 metrů,šířka je 7 metrů.

Antonín Zápotocký Socha prezidenta Antonína Zápotockého (* 19. 12. 1884 † 13. 11. 1957) v jeho rodných Zákolanech pochází z roku 1974, jejím autorem je Viktor Dobrovolný. Byl synem průkopníka českého dělnického hnutí Ladislava Zápotockého. Vyučil se kameníkem a od počátku století do roku 1914 působil jako funkcionář sociální demokracie na Kladensku a redaktor jejího tisku. Krátce po okupaci byl v dubnu 1939 zatčen při pokusu o ilegální přechod hranic do Polska a až do února 1940 vězněn na Pankráci. Po věznici v Drážďanech ho čekal pobyt v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg. Po Gottwaldově úmrtí, od 21. března 1953 až do smrti v r.1957, zastával funkci prezidenta republiky.

Budeč Budeč patřila k hlavním opěrným bodům Přemyslovců. Někdy mezi roky 895 a 905 zde kníže Spytihněv I. založil rotundu svatého Petra. Svatováclavské legendy se zmiňují o tom, že na Budči v mládí pobýval a učil se tu žaltář pozdější kníže Václav. Stoupání ze Zákolan na akropoli hradiště je na kole docela náročné.

Dvojité valy hradiště při cestě ze Zákolan. Opevnění předhradí dosahuje délky přibližně 1,5 km.

Akropole hradiště na Budči. Vyznačený půdorys kostela Panny Marie. Byla to malá jednolodní stavba rozměru přibližně 10×5 metrů s podkovovitou apsidou. Snad někdy ve 13. století byla k západnímu průčelí přistavěna věž. Podle archeologických nálezů byl kostel P. Marie postaven někdy ve 2. polovině 10. století. Za josefínských reforem byl roku 1786 kostel zrušen a po čase zbořen. Kolem kostela bylo pohřebiště.

Rotunda sv. Petra a Pavla na Budči. Rotunda, původně zasvěcená pouze sv. Petru, byla postavena z příkazu knížete Spytihněva I. někdy po roce 895. Zdivo mírně nepravidelné kruhové stavby o průměru přes 8 m je z velké části původní. Jde o nejstarší předrománskou dodnes stojící stavbu na českém území. Hranolová věž na severní straně byla přistavěna později, někdy ve 2. polovině 12. století. Uvnitř se dochovala kamenná renesanční kazatelna s datem 1585. Přístavba sakristie pochází z roku 1663. Kolem rotundy je hřbitov. Na Budči se původně pohřbívalo u kostela Narození Panny Marie. Po jeho zboření byl nový hřbitov zřízen roku 1836 v těsném sousedství rotundy sv. Petra a Pavla. O Budči uvažovalo jako o možném místě ke zřízení národního pohřebiště zasloužilých osobností. Na budečském hřbitově najdete hroby pedagoga Karla Slavoje Amerlinga, sochaře Františka Hnátka, historiků Otto Urbana a Václava Davídka.

Týnice V těchto místech, na předpolí Budče (zhruba v zeleném pásu vpravo) byl objeven hromadný hrob asi šesti desítek osob, zřejmě bojovníků z posádky hradiště. Došlo zde k blíže neznámému střetnutí někdy v 10. století. Nejčastěji je tato událost spojována převratem po zavraždění knížete Václava a počátkem vlády Boleslava I.

Jáma, druhotně vyhloubená do zásypu zemnice obsahovala velké množství nepietně uložených částí lidských těl.Velká část kostí byla ale nalezena samostatně,v době uložení se tedy těla nacházela ve značném stádiu rozkladu –forensní antropologie dovoluje předběžně uvažovat o době minimálně dvou měsíců až několika let, které uplynuly mezi dobou úmrtí a uložením. Kolem hromadného hrobu později vzniklo malé pohřebiště, kde spočinuly pravděpodobně manželky padlých a jejich zemřelé děti. Dnes je vše zarostlé mladým lesem. V popředí moderní betonová Boží Muka.

Čekanka na louce před Budčí, kvete stejně jako před tisíci lety.

Okoř Hrad byl postaven ve druhé polovině třináctého století. Jeho zakladatelem byl nejspíše některý z významných představitelů církve, ale od poloviny čtrnáctého století Okoř sloužila jako sídlo bohatých pražských měšťanů a méně významných šlechtických rodů. Ve druhé polovině patnáctého století hrad získali páni z Donína a po nich Bořitové z Martinic, kteří nevyužívaný hrad v polovině sedmnáctého století přenechali jezuitům. Ti Okoř barokně upravili pro potřeby řádu a využívali ji jako letní sídlo. Po zrušení řádu se hrad stal snadno dostupným zdrojem stavebního materiálu. Stržení střech a prodej dřeva i tesaných kamenů umožnil správce bývalého jezuitského majetku už v roce 1773. Od té doby se stal rychle zříceninou.

V troskách velké věže se dochoval zbytek gotické kaple, původně snad samostatně stojící na skalním hřebeni. Dochovaný interiér měří 12 × 5,15 metru. Při rozšíření věže byla okna s výjimkou východní a jižní strany zazděna a věž kapli v podstatě pohltila. Svými rozměry patří kaple na Okoři mezi největší hradní kaple u nás a odpovídá velkým kaplím na královských hradech.

Tuchoměřice Renesanční zámek v Tuchoměřicích byl postaven před rokem 1615 na místě tvrze z 15. století.V letech 1667–1669 byl zámek za účasti italského stavitele a architekta Giovanniho Domenica Orsiho přestavěn v raně barokním slohu na jezuitskou rezidenci.Zámek je pro veřejnost nepřístupný. Od roku 1998 využívá bývalý jezuitský klášter Komunita Chemin Neuf jako řeholní dům.

Rotunda v Přední Kopanině. Současná podoba kostela sv. Máří Magdaleny je výsledkem novověkých úprav. Po zřícení klenby roku 1779 byla rotunda nadlouho ponechána svému osudu. Teprve v letech 1852 až 1858 došlo k rozsáhlé obnově podle projektu Karla Wiesenfelda (1802–1870), dlouholetého profesora stavitelství na pražském Českém polytechnickém ústavu. Zaklenutí bylo tehdy obnoveno dřevěnou konstrukcí namísto kamenné, věž znatelně zvýšena, proraženy nové okenní otvory a původní románská okna byla zazděna.K záchraně kostela přispělo veřejné mínění a článek Jana Helblinga, rytíře z Hirzenfeldu, který uveřejnil 26. července 1845 v časopise "Prag". Za přispění císaře Ferdinanda Dobrotivého byl v letech 1853–1858 kostel opraven.

Neomítnutá stavba kostela zasvěceného sv. Máří Magdaleně je vyvedena z drobných opukových kvádříků, dobývaných v místním lomu, který je dodnes známým zdrojem krásné tzv. zlaté opuky. Ústřední část kostela představuje okrouhlá loď, jejíž vnitřek měří napříč 5,30 metrů, na východní straně se k lodi připojuje půlkruhová apsida, na straně západní pak štíhlá věž přibližně čtvercového půdorysu. Výzkum v roce 1983 prokázal, že toto rozvržení kostela je původní, z doby jeho stavby, která sice není písemně blíže doložena, ale všeobecně se klade do první poloviny 12. století.Kostel obklopuje dosud používaný hřbitov, u jehož vrat byl roku 1923 objeven hromadný hrob patrně vojínů z bitvy na Bílé hoře nebo z nějaké morové epidemie.

Budova hotelu International, původně Družba, v Dejvicích byla postavena v letech 1952 až 1956 kolektivem architektů Vojenského projektového ústavu pod vedením architekta Františka Jeřábka, za účasti architektů Františka Trmače a Milana Brzáka. Rozhodnutí o jeho výstavbě v areálu nově budovaného sídliště pro vojáky učinil tehdejší ministr obrany Alexej Čepička. Stavba z let 1952–1956 je jednou z nejtypičtějších ukázek socialistického realismu v Praze. Trojkřídlá budova má ve středním věžovém traktu 16 pater, její výška s věží činí 88 metrů, z toho vlastní budova měří 67 metrů, měděný kalich 10 metrů a pěticípá hvězda na vrcholu 1,5 metru. Původní červené rubínové sklo s vnitřním osvětlením na hvězdě chybí, nemá ani pozdější zlatý nátěr. Nad hlavním vchodem jsou v průčelí vsazeny tři pískovcové reliéfy s tématy: Vítání sovětských vojáků Pražany v květnu 1945, Prvomájový průvod pracujících s prapory a kyticí šeříku, Vítání sovětských hostů. Autoři: Ludvík Kodym, Irena Kodymová-Sedlecká a Svata Hajerová.

Kanalizační čistírna v Bubenči. Výstavba čistírny odpadních vod v Praze-Bubenči proběhla v letech 1901 až 1906. Projekt první pražské kanalizace a čistírny vypracoval stavební inženýr britského původu sir William Heerlein Lindley. Sloužila až do roku 1967, kdy začala fungovat nová Ústřední čistírna odpadních vod na Císařském ostrově. Nyní je budova zpřístupněna veřejnosti po celý rok. Konají se zde prohlídky s výkladem, návštěvník si může prohlédnout původní proces mechanického čištění odpadních vod pro Prahu a svézt se v podzemních cisternách na prámu. Jsou zde také dochované původní parní stroje z roku 1903 a další funkční vybavení. Levý komín sloužil pro odsávání pachů a plynů z podzemí čistírny, pravý pro kotelnu.

Trojská lávka, V roce 1984 byla vybudovaná lehká zavěšená betonová lávka, která se zřítila v prosinci 2017. Spojení pak dočasně zajišťoval přívoz a od listopadu 2019 byla postavena současná lávka uvedená do provozu v říjnu 2020.

Trojský zámek z lávky. Zámek v pozadí nechal postavit v letech 1679–1685 hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka jako své letní sídlo. Autory projektu byli Giovanni Domenico Orsi a později Jean-Baptiste Mathey, stavitelem byl Silvestro Carlone. V roce 1685 byla založena přilehlá zahrada. V pozadí je vidět jedna z mála zachovaných pražských vinic, vinice Sv. Kláry s kapličkou.

Palác Svět v pražské Libni Konstruktivistický železobetonový činžovní a obchodní dům s kinosálem. Byl postaven v letech 1932–1934 stavitelem Františkem Havlenou na místě staré usedlosti. Palác je dnes vinou dlouhodobě zanedbané údržby v havarijním stavu. Proslavil jej spisovatel Bohumil Hrabal, který bydlel v nedaleké ulici Na Hrázi.

Libeňský most přes Rokytku Most byl v roce 1896 za 35 dní podle návrhu architekta Antonína Lose (1864–1923). Slavnostně byl otevřen 28. září 1896. Je prvním a nejstarším mostem z dusaného betonu v Čechách. Na východní straně směrem k náměstí Dr. Václava Holého je na mostě osazena litinová pamětní deska s nápisem: "První betonový most silniční v Čechách. Na maximální zatížení pohyblivé 1000 kg/m2 projektoval a v 35 dnech vystavěl Ingenieur Antonín Los, ingenieur, stavitel a geometr. 28. 9. 1896."

Trasa a výškový profil.