Černá sviňka - Pumba

Chceš-li boha pobavit něco si naplánuj – nějak takhle by se dal shrnout celý tenhle počin.

Fáze číslo 1: pořiď si kolo a neřekni o něm ženě a po hádce (ne protože jsem ji o tom neřekl ale protože jsem jí rok vodil za nos), kolo během hodiny prodej.

Fáze číslo 2: ihned začni koukat po novým silničním kole…

Plán byl jasný: bytelná karbonová silnice s nízkýma výpletama (ideálně karbonovýma)… Jenže aktuálně bylo období kdy bylo na trhu “lautr nic” takže mi kamarád půjčil titanovýho Van Nicholase a já o novým kole jen mluvil… před kamarády hodně, před ženou vůbec. Zlom nastal v momentě, kdy žena přičichla k jízdě na žiletce, ale to je na jiný povídání, začal jsem aktivně koukat do katalogu mýho oblíbenýho Spešla na Tarmaca SL6.

Fáze číslo 3: Začátkem loňskýho roku jsem si od kamaráda přivez karbonový kola Reynolds a hydraulickou Ultegru… “Teď už to bude easy” těšil jsem se, “už jen rám a je to!” V tom mě začaly napadat hříšný myšlenky, že by to nemusel být Spešl. Kamarád mi poslal nabídku na nádhernou rámovku Time Alpe d´Heuz jenže po pohledu na ne uplně hezký zpracování rámu mě tahle myšlenka záhy opustila (nechtěl jsem vysypat šede za rám a koukat se na „zmijí klikatici – https://www.bike-forum.cz/…3q8wx8vl.jpg“ na horní rámovce). Začal jsem sjíždět bazary, e-shopy, výrobce rámů… Všechny varianty, který jsem za tu měl, vyjmenovávat nebudu – vydalo by to na román, i takhle je moje telefoní číslo u mnoha kamarádů opět na blacklistu.

Nakonec jsem zabrousil na stránky německýho 8baru, kde mě zaujal karbonový model jenže u něj svítil nápis “pre-order” a doba dodání “bůhví kdy”. Jentak (asi z nudy) jsem kliknul na záložku “frames”, kde mi padl do oka hliníkový Mitte V3 jenže je to spíš grevl. Tak jsem projel celý instáč Achtbaru abych mrknul jak je ten rám řešen.

Po několika bezesných nocích se mi začal líbit spíš Kronprinz (teda spíš jejich dráhovky ale to by byl úlet uplně). Nakonec jsem se tedy rozhodl pro “levný” ocelový rám aby se mi neválely komponenty ve škatulích v obýváku a já mohl jezdit než si rozmyslím, do jakého (pořádného) rámu investuji.

Pár slov ke komponentum a celkově

Řazení a sada: já jakožto ortodoxní zastánce SRAMu etap si pořídím mechanickou Ultegru. Di2, NE DĚKUJI! Za předchozí rok a půl mě Di2 “vyfakovalo” vícekrát než je zdrávo. (jednou přežvejklej kabel pod středem a vybitá baterka vždy když to bylo nejmíň vhodný). Pohodlí elektronickýho řazení mi malinko (malinko víc) chybí. Hydraulické brzdy na mou jateční váhu jsou nezbytný. Měl jsem drobet obavu z těch 140 mm kotoučů ale ty zatím brzdí naprosto bez problémů.

Abych celku přidal víc na SWAGu tak jsem sadu ozdobil „fidget spinnerem“ od Nova Ride.

Sedlovka a kokpit: jediný požadavek, který jsem měl, bylo nějak elegantně vyřešit držák na computer. Jednoduše jsem nechtěl montovat jakýkoliv bazmek vedle představce. Po cca týdnu na všemožných e-shopech byla možnost buďto ZIPP nebo kokpit-kombo za rachejtli. Nakonec vyhrálo řešení od amíků a když už jsem byl v e-shopu tak jsem přihodil aero-rodla a sedlovku aby to ladilo :)

Placatý aerorajdy jsem bral protože vyadaj supercool a po roce ježdění mi po každý, kdy mam pujčenou silnici s kulatýma říditkama tak mam pocit jak kdybych držel klacík.

DISCLAIMER: páky mam na fotkách nastavený jak troglodyt, protože jsem se týden před focením smotal a kamarád v servisu mi páky nastavil podle tý míň uhlý bohužel i ta byla šejdrem po tej smotce. Po dovče jsem to už nestačil na focení srovnat do normálu.

Výplety: původně jsem chtěl něco i do větru ale prostě to holt nedopadlo. Po dlouhý době jsem se vrátil ke Kontíkům. A ne nedam tam skinwally. Skinwally byly cool před dvěma lety dneska to má na kolech kdejakej kepl z mauntfýldu.

Sedlo: zůstalo mé oblíbené Fizik Antares, protože ceny komponentů Tune celkem vyletěly a na silnici se mi pořád sedí líp na Antaresu.

Největší „pain“ bylo sehnat hezký košíky – chtěl jsem tenký ale nechtěl jsem nerez nebo stříbrný. Po 3/4 roce jsem nakonec našel tyhle krásný Top Peaky sic byly za strašnej nesmysl. Díky bohu láhev v nich drží jak přibitá a dokonce přežily smotku :)

Sumasumárum: neni to kolo do závodního pelotonu ale to se od něj taky nechce. Ve finále je to na mých oblíbených segmentech rychlejší než SL8 na C38. Takže z nouzovýho řešení se stalo moje oblíbený kolo. Jen vzkazky, že ocel je pohodlná už v dnešní době moc neplatí – prostě na pohodlí karbonu nemá.

Závěrem bych chtěl poděkovat Vojtovi za poskládání, klukům ze Spectrum BIKE za servis a Ráďovi za fotky. A všem, kterých jsem tímhle počinem „otravoval“ za pevný nervy se mnou