Garda podzimní.

1. den. Autobus CK Bondo nás vysadil u cyklostezky v Trentu s tím, že účastníci zájezdu dojedou do kempu v Rivě po cyklostezce údolím. To nás ovšem ani nenapadlo. Raději jsme to vzali přes náhorní planinu Finonchio a festivalu promarněných příležitostí v údolí se neúčastnili :-). Z dálky naše počínání sledovali zasněžení velikání Caré Alto (3462 m) a Presanella (3558 m).

Monte Finonchio (1603 m) s vysílačí.

Pod vysílači stojí sympatická turistická chata Rifugio Finonchio "Fratelli Filzi", kde jsme si dali něco na zub.

Z vrcholu jsme pokračovali do Serrady a po pozoruhodné historické cestě "Strada vecia Terragnolo"...

... lemované spoustou starých zaniklých objektů jsme sjeli do Rovereta a následně už poslušně po cyklostezce do kempu v Rivě.

2. den jsme se vydali kolem jezera Ledro přes Tiarno di Sotto...

... velmi strmým stoupáním...

...kolem turistické chaty s vlajkou pod kterou byla vystavena spousta artefaktů z 1. sv.války...

...přes sedlo Bocca Giumella (1453 m) až do sedélka pod Cima Palone (1641 m) s dalekým rozhledem.

Od Cima Palone jsme pěkným trailem sjeli do sedla Passo Giovo (1298 m), kde jsme nechali kola a vyběhli si pěšky na vyhlídkovou skálu s křížem Tre Sorelle (1330 m). Odtud byl výhled nejen na skupinu hor nad jezerem Ledro, kterému vévodila Cima Pari (1991 m)...

...ale zejména do údolí Valle del Chiese.

Dolů jsme zhrkali těžkým technickým sjezdem opět do Tiarna a kolem Ledra zpět do Rivy.

3. den jsme zamířili přes Tenno a Passo Ballino (765 m) do obce Fiavé...

... odkud vede hodně výživné stoupání na malgu Fiavé (1612 m)...

.. s mimořádnými výhledy na Dolomity di Brenta (v mracích), Lago di Molveno, Paganellu (2125 m), Monte Casale (1632 m)...

... a taky Monte Misone (1803 m), které bylo téměř na dosah.

Budova Malga Fiavé.

Po dni volna jsme 5. den jeli lodí do Limone a přes Vesio a údolí San Michele šlapali na Tremalzo.

Dlážděná cesta kousek od Malga Ciapa, vzadu Corno della Marogna (1951 m).

Kultovní strada militare...

... z Tremalza na Passo Nota, Bocca dei Fortini a Passo Guil nesměla chybět...

...stejně jako výhledy na jezero Garda a Monte Baldo.

6. den jsme nejdříve omrkli staré rakouské opevnění Asmara kousek od Mori...

.. s poměrně rozsáhlým volně přístupným podzemím (světlo s sebou výhodou).

Za císaře pána a jeho rodinu!

Následně jsme vydupali ke skalnímu hradu Castel Corno (cca 810 m), který byl bohužel zavřený a nepřístupný.

Monte Faé (965 m). Další z mnoha rakouskou armádou provrtaných kopců...

... s výhledy zejména do údolí Val Lagarina.

Kolem terasových políček údolím Val Gresta zpět k cyklostezce do Rivy.

7. den. Kamarádi jeli domů, což ovšem neznamenalo, že se budeme se ženou flákat :-). Vyrazli jsme tedy roztočit nohy po cyklostezce kolem řeky Sarca a následně zdolat Monte Casale (1632 m). Poslední dva kilometry stoupání na Casale byly mimořádně tvrdé.

Superstrmý beton vystřídal poslední kilometr neméně strmý štěrk. Čekal jsem, kdy věrná manželka sleze z kola a bude tlačit.

Nakonec to vyrubala jako zamlada až k turistické chatě Capanna Don Zio těsně pod vrcholem. Klobouček :-) .

Monte Casale (1632 m).

Z Casale se naskýtají neobyčejné výhledy...

... na Paganellu (2125 m), Monte Bondone, Lago di Toblino...

... Lago di Cavedine a Monte Stivo (2054 m).

8. den. Pekelný výjezd na hřeben z Campi na Bocca di Dromaé (1680 m). Zmasakroval jsem se. Manželka moudře většinu trasy nahoru tlačila, tudíž se chválabohu tak nezničila :-) .

Na hřebeni, vzadu Cima Sclapa (1887 m).

Kola jsme zamkli pár metrú pod sedlem a vyrazli pěšky na nedaleký vrchol Cima d´Oro s nádhernými výhledy na jezero Ledro a okolní kopce.

Památky na Velkou válku byly i zde všude možně.

Cima d´Oro, vrchol (1802 m).

Ze sedla Dromaé jsme kousek jeli, kousek seběhli pěšky až na malgu Dromaé...

.... odkud jsme po štěrkové cestě letěli k jezeru Lago di Ledro.

10. den. Po dni volna opět lodí do Limone. Omrknout nedávno postavenou cyklostezku nad jezerem Garda, která měří jen 2200 metrů a překvapivě nikam nevede :-) .

Což takhle dát si oběd někde na horách, třeba v sedle Passo Nota? Co by ne.

Stačí jen vydupat nahoru...

... po strada militare č. 106...

... s několika tunýlky.

Chatička na hřebeni kousek nad sedlem Bocchetta Val Faigole....

... je volně přístupná a doslova luxusně vybavená.

Rifugio Alpini Passo Nota (1200 m). Objednal jsem 2x panino "Passo Nota" nacpané grilovaným sýrem a masem a přepapali jsme se tak, že jsme v kempu ani nevečeřeli.

Zvon nad Passo Nota připomíná oběti bojů v letech 1914-1918.

Z Passo Nota jsme přejeli jen kousek po hřebeni do sedla Bocca dei Fortini (1243 m) a letěli dolů k Ledru.

11. den. Výjezd na Monte Biaena (1618 m).

Kaplička kousek pod vrcholem.

Chatička kousek pod vrcholem.

Kola jsme nechali u rozcestníku a členité vrcholové partie Biaeny jsme si prošli pěšky.

Monte Biaena (1618 m), vrchol a výhled do údolí Val Lagarina.

Z Biaeny je výborně vidět i jezero Garda, pokud se tedy kolem nehoní mraky.

12. den. Poslední. Mělo pršet. Chtěl jsem sedět v kempu a odpočívat. To se moc nelíbilo drahé polovičce, která zřejmě tajně konzumovala hopsinkovou šťávu nebo co. Žádné lenošení, hybaj zmoknout někam do terénu, třeba na Monte Giovo (645 m) nad Besagnem.

Na Giovu je velmi prostorný, čistý a zachovalý systém podzemních chodeb a kaveren z 1. sv. války. Schovali jsme se dovnitř a čekali, že třeba přestane pršet.

Croce di Besagno. Déšť stále zesiloval, z vyhlídky nebylo nic vidět, tak jsme vzali nohy na ramena a mazali do kempu.