Aristos

Nejsem měnič kol a tak tohle jsem koupil jako další kus do sbírky. Z toho důvodu i dost odlišné od toho, co mi doma zůstává. Proto Ekar 1×13 a titanový rám. Jako staromilec bych do karbonu nešel.

Rozvláčný vypravěč Andreas Kirschner z německé čtyřznačkové firmy Rennstahl/Fal­kenjagd/Parape­ra a Stanton (železo/titan/kar­bon), která si zadává výrobu někde na Tchajwanu, mi byl docela sympatický (má hodně videí na youtube). Na nějaké otázky přes e-mail mi pak odpovídala Astrid Kirschner. Asi rodinná firma. A tak když se počet kol skladem u bike24.com snížil na dvě, už jsem raději kolo objednal.

Nepředpokládám že na něm najedu nějaké velké množství km. Je to kolo pro radost. Líbí se mi ty klasické jednoduché tvary. I když to je značný low-cost, což je vidět na tvarování trubek rámu které není nijak složité a jen double-butted (ale tím pádem výrobně levnější). Ale do dražší verze bych nešel, to už by mi hlava nepobrala.

Za mne jedinou nevýhodu vidím v průchodu řazení a brzd přes hlavovou trubku. Esteticky a uživatelsky nádhera, servisně mi je z toho špatně už teď.

Nabízí se srovnání s titanem z Decathlonu (který je provedením asi na srovnatelné úrovni). Dekáče jsem nevzal kvůli minimu insertů na rámu (což mi nevyhovuje) a osazené SRAM sadě 1×11 – ta je pro mě skoro nepoužitelná, musel bych ji směnit za něco jiného. Nutná přestavba by tak vymazala o třetinu nižší cenu.

Nemám zimní boty a tak jsem prozatím osadil platformy.

Ještě doplním, že váha 9,95kg platí pro verzi, kdy v kolech jsou duše.

Po třech dnech od koupě jsem na něm dnes konečně strávil trochu delší dobu – něco přes tři hodiny (v teplotách +2 až +4) a tak konečně můžu napsat pár poznámek k sadě Ekar:

řazení – ergonomicky OK, srovnávat mohu jen se Shimanem GRX400 – oproti němu má Ekar řadící mechanismus v páce o poznání tvrdší, má hlasitější cvakání a zatím působí správně ostře (GRX je oproti němu lehce gumové). Možnost řazení směrem k lehčím převodům o několik pastorků najednou je fajn, směrem k těžším to je nutné odcvakat po jednom. Při řazení kazeta občas trochu zazvoní – možná to je projev toho, že skupina největších pastorků je vyfrézovaná z jednoho kusu materiálu.

Páky jsou spíše menší, určitě spokojené by s nimi byly dámy. Řadit jde v pohodě v horním i spodním úchopu.

brzdy (kotouče vpředu i vzadu 160mm) – ze začátku pochopitelně žádná sláva, pak si to postupně sedlo. Ve srovnání s GRX400 mají trochu pomalejší nástup (což je možná dobře) a (zatím) nepatrně nižší brzdný výkon. Co tam je za destičky netuším, Campagnolo o materiálu mlčí, stejně má jen jediný typ.

kazeta – mám 10–48 kvůli tomu, že časem možná zase vyjedu na nějakou delší cestu s hodně naloženým kolem, kdy po pár stech kilometrech je v kopci člověk rád za co nejlehčí převody. Pro jednodenní výlety nalehko by určitě byla vhodnější 9–36, 9–42, 10–44 – ty všechy mají skok po jednom zubu pro prvních šest patorků, moje 10–48 jen pro prvních pět.