Napadlo mě, že se s váma podělím o svoje dojmy z mého prvního hobby závody mezi veteránama…Třeba někdo něco přidá.
Jeli sme včera s kámošem pohodovej 50 km závod Žernovský mazec (Žernovník, asi 15 km od Blanska). Nic extra náročnýho, ale pěkná tra?, opepřena 7 brody na 25 km okruhu. Když sem po silnici přijížděl do cíle prvního okruhu, nějak si říkám, že ty nohy nějak přestávaj táhnout…Při průjezdu do druhýho kola sem si najel na otočku – a smeklo se mi přední kolo a byla z toho slušná tlama pro cca. 200 diváků ! Pár krvavejch šrámů vč. pěknýho stejka na stehně ošetřila pěkná sestřička a já hrdina sem se rozhodl i přes radu „to byste raději neměl“ pokračovat a stíhat kámoše. Nasednu, zatočím a ležel sem znova! Teprve teď sem jistil, že se mně žvejkla prázdá přední guma – žádnej div, že sem padl, ale divný, že sem to ucházející kolo necítil (možná euforie podpořená povzbuzujícími davy ????). Malá poznámka – říkal sem si kdy to přijde, ještě sem za 7 let ježděni po hobby maratonech nikdy neměl defekt. No, morálka na přezouvání v cílovým prostoru nebyla, kámoše bych už nedojel, tak sem to zabalil. Nakonec – stejně bych ujel pár metrů, pozdějc sem zjistil, že mám ohlou přehazku. Při dojezdech do cíle sem se ale uklidnil, nebyl sem sám, dokonce jeden borec přijel úplně inkognito – kompletně od bahna, jen oči mu svítily. Ten musel ten brod snad proplazit :-).
Takže závěr: diváci nezapomenou, jak jim tam hodil jeden magor tlamu, kámoš měl z toho prdel, manželka mě nazvala magorem a já už se těším další sobotu na závod v Náměšti n. Oslavou. Třeba tentokrát dojedu :-).
A co vy?
