Praskl mi vrchní černý krycí plast – tedy plášť na hadičce u zadní brzdy viz foto: http://www.bike-forum.cz/forum/foto.php?… a: http://www.bike-forum.cz/forum/foto.php?… a hned úvodem musím podotknout, že to bylo mojí vinou, protože jsem hadičku blbě přidělal k rámu a jak jsem točil volantem a ona nebyla na volno, tak ten vrchní plášť umřel. Víkend jsem na jinak zdravé hadičce v pohodě dojezdil, ale usoudil jsem, že oprava je nezbytná.
Propadl jsem mírné trudnomyslnosti bo posledně jsem si vyměňoval přední hadičku taky sám. Ta byla blbě přidělaná na vidlici už z fabriky a taky se prošoupal vrchní plast. Výměnu jsem hravě zvládl ve 4 dnech: Den 1. Detekování závady a demontáž. Den 2. Nákup oliv, hadičky, otočka do dílny pro DOT4. Den 3. Výměna hadičky, oliv, odvzdušnění, ukroucení odvzdušňovacího šroubku, rozlomení pístku na 4 kusy při uchopení kombinačkama, když jsem chtěl vykroutit zalomený odvzdušňovák, modrý palec na noze od zuřivého nakopnutí židle. Den 4. Nákup nové přední brzdy, hotovo.
Demotivován touto stále ještě živou vzpomínkou jsem naložil bicykl do auta a se studem jsem ho odvezl oblíbenému doktorovi, který to zvládl i bez těch mých cirkusových čísel ve srovnání se mnou během okamžiku.
Doma v předsíni jsem se se zalíbením kochal pohledem na poloodstrojené kolo s novými hadičkami. Sedělo přede mnou vzhůru nohama, bez kol, bez destiček, takové čisté, umyté a čekalo až nasadím nové „sintry“ a kola s novými ještě se lesknoucími plášti (už žádné hřeby!). Jasně, že jsem si řekl, že když už je ve stavu rozborky a tak pěkně prosí, tak toho využiju a promažu mu pístky silikonovým olejem pro hladký chod. Sám sebe jsem nabádal k maximální obezřetnosti, aby pístky nevyjely moc, protože to bych z toho zavzdušnění pak asi neměl moc radost. Sám sobě jsem drze odpověděl, že už jsem to přece dělal a vím to!
Nevím proč mě napadlo preventivně promazávat pístky pro lepčí funkci, když chodily bezvadně. Asi jsem byl ovlivněn vánoční atmosférou a nově zakoupenými plášti, očekávajíc obrovské zrychlení a tím pádem potřebou bezvadně fungující brzdy, že jsem zapomněl na zlaté opravářské pravidlo „nesahej na to, co funguje“, ale já ne, já si musel pomačkat tu zatracenou páčku zadní brzdy.
Šup a pístky byly venku a vzduch uvnitř.
Čas se nevrátil zpět o minutu ani když jsem zavřel oči, natož když jsem si hlasitě nadával. Sakra, sem to ale debil, říkal jsem „OPATRNĚ“! No co, teď už nemám co ztratit, promažu alespoň přední brzdu.
Šup a pístky byly taky venku a vzduch uvnitř.
Aááááááchgrrrr, bikerské nebe se proti mně spiklo. Po té, co jsem vyjmenoval celou zoologickou zahradu jsem si hrdě slíbil, že to odvzdušním sám.
Ovšem i podprůměrný psychologomozkohnidopich by na mně poznal, že jsem si prostě neuměl představit, že bych se po uplynutí 1 hodiny od generálky brzdy vrátil do servisu s tím stejným blbounovským problémem. Nabízela se mi sice úlisná myšlenka, že kolo opřu na měsíc o zeď , že zajedu do servisu až po uplynutí toho měsíce a že budu tvrdit, že už jsem najel dalších 10.000km a že jdu tudíž na další generálku brzdy. Ovšem tato jinak parádně geniální myšlenka ztroskotala na mé neschopnosti vysvětlit dětem a ženě proč měsíc nejezdím, když mě běžně furt doma nevidí a zanedbatelný nebyl ani denní průměr, který by mi vycházel na cca 300km/den na jedněch pláštích. Pochopitelně jsem tuto verzi výmluvy nechtěl riskovat, protože hrozilo reálné nebezpečí, že by mi v servisu neuvěřili.
Kvalitní 4ky DOTky ve skříni od minule ještě trochu zbylo, hadičku jsem vytáhl z pod akvária a stříkačku 20cítku jsem vzal dětem z košíku na hračky v koupelně, čímž jsem přímo ohrozil jejich právě probíhající námořní bitvu. Vyzbrojen sice chabým nářadím, ale o to pevnějším odhodláním jsem se ujal primitivního odvzdušňování a vy, kdo jste měli tu čest odvzdušňovat brzdy na žigulíkovi, nebo 120cítce, tak mi dáte za pravdu, že na tom nic není. S tímto vědomím jsem se jal odvzdušňovat kolobrzdy.
Nevím, co na tom ti servisáci dělaj za vědu. I malá dítě s přehledem zvládne nasadit hadičku na stříkačku a natáhnout DOTku. To jsem zvládl i já. Hladce jsem nasadil druhou hadičku na expanzní nádržku, kde jsem před tím snadno přidrátoval nádobku. Bez problému jsem nasadil i druhý konec hadičky na odvzdušňovák a s citem pěkně pomaloučku povolil šroubek. Mé sebevědomí vzrostlo na úroveň týmového doprovodného vozidla na T.D.F. Jednoduše a opatrně jsem prohnal dávku čerstvé DOTky systémem, čímž jsem navíc vypudil i mrchu vzduch. Povídám, nic na tom není! Vzpomněl jsem si, jak jsem ještě jako malý kluk seděl za volantem našeho žigulíka a otec ležící pod autem při odvzdušňování brzd vždy zvolal „a ted zašlap“. Pamatoval jsem si to a pořádně jsem pomačkal brzdovou páčku.
Ne, vzniknuvší tlak se nevešel do hadiček a vyletěl ven expanskou. Měl jsem pocit, že DOTka je všude na kole i kolem. No nic, tak znova, utřu to potom. Zřejmě jsem mírně znervózněl, nebo jsem měl strach z blížící se noci, prostě jsem začal spěchat a novou dávku DOTky jsem začal tlačit do systému větší silou, ještě víc jsem zatlačil na píst stříkačky, abych vyplavil i tu poslední bublinku.
Byla všude, úplně všude. Bleděžlutá brzdová kapalina třídy 4. Byla na podlaze, na kole, na skříňkách, na knihách, v knihách, na oblečení, na stěně. Byla všude, úplně všude. Tomu tlaku akvahadička nasazená na kónusovém čulibrku na stříkačce prostě nomohla déle odolávat.
V rostoucí panice jsem začal shánět hadry po bytě a snažil jsem se utírat neútíratelnou brzdovou kapalinu ze všeho v okolí 3 metrů. Jestli jsem si při pomačkání páčky myslel, že mám dotku všude, tak všude byla teprve teď a to doslova. Ještě, že nemám mechanické brzdy. To bych se asi na tom lanku v nastalé situaci oběsil.
Epilog pro rejpaly: Jestli si někdo myslí, že dotka nerozleptává řadu různých materiálů včetně lidské kůže, tak se plete!
P.S. Uklidnit mě může jen fakt, že to bylo relativně nic proti tomu, že jsem na Štědrý den přesně o půlnoci vytopil sousedy, protože jsem napouštěl kaprovi čerstvou vodu do vany a šel se dívat na TV. Až zvonek a soused za dveřmi mě vrátil z biografického opojení do reality. Do 3:00 jsem trávil čas ždímáním a vyhazováním koberce z dětského pokoje. Ještě, že mám kolo, jinak bych se asi zbláznil.
