Včera si takhle jedu po silnici a proti mě vidím na krajnici dva kluci (5–6 třída) na kole. Jeli po špatné straně silnice. Tak jsem před nima zastavil a říkám:
„Čau kluci, víte že jedete po špatné straně silnice? Teď nic nejede, tak šup na druhou stranu.“
„Jó děkujeme…“
Jaký důraz se dneska klade na dopravní výchovu mládeže? Já jako dítě (je mi 29) byl asi jednou na nějakém dopravním hřišti a moc jsem se toho nedozvěděl. O kole mi něco řekli rodiče a jezdil jsem. Tehdy byl provoz zase znatelně menší, ale stejně jsem měl zakázáno jezdit dál za vesnici. Dočetl jsem se akorát, že se u nás dopravní výchova implementuje na všech stupních vzdělávacího systému. Nepochybuju o tom, že to děcka učí teoreticky. Vím o dopravních hřištích, ty jsou parádní, ale ukazuje těm dětem někdo i jízdu kole nebo pohyb v provozu? Je to do 15 let jediný legální prostředek osobní mobility a nepřijde mi, že by se tím někdo zásadně zabýval, protože dopravní hřiště fakt nemá s normálním provozem moc společného a je to jako když se učíš jezdit autem na zavřeném parkovišti. Tzn. funguje nějakým způsobem dopravní výchova i v rámci nějakých vycházek v rámci chodců u měnších dětí, a jízd na kole v provozu u větších?
Dále… Jaké jsou možnosti dopravní výchovy dospělích co se týče téhle mikromobility? Furt někde vidím, lidi na kolobrndách, kolech a jiných přibližovadlech, kteří evidentně nevědí jak se na silnici chovat. V jiných zemích jsem zaznamenal normálně takovou „cykloškolu“ kde tě týpek učí jezdit v provozu na kole, a měl na to každý nárok zdarma.
Tak třeba se tu najde i někdo ze školství nebo můžete přidávat svoje osobní zkušenosti, případně kdo máte děti – ty jejich