Tak po včerejší vyjížďce s Lukou, Habibem Midlanderem (ještě jednou díky – synek vám bude vděčněj že jste mu dovezli tátu včas) jsem dnes vyrazil ještě jednou podrobněji prozkoumat Voděradské bučiny v místech, kudy jsme včera nejeli, neb se mi tam moooc líbilo. Počasí OK, trasy bezva – říkám si bezva den – nebyl by to aprýl, aby se to nezvrtlo – a o to se musím podělit.
Nejprve jsem narazil na partu nějakých magorů (vypatlanců) – já tyhle slova nemám rád, ale tohle jinak nejde, co byly zajetý po modrý turistický !!!!!! značce u Zvánovického potoka s cca 5ti velkejma offroudama a zkoušely co se s nima dá projet, vyjet, přebrodit. Výsledkem byl rozježděnej potok, cesta, orvané stromy or lan, na kterých se přitahovali navijákama, prstě soušť uprostřed lesa na krásným meandrujícím potoce těsně vedle rezervace. Chvíli jsem tam nevěřícně stál a koukal, pak jsem jim řek, zda se nezblánili – podle očekávání mě poslali do p..ele a navrch vynadali navrch do Pražskej estébáků ?!?! Začali vyhrožovat, že prý by se mi také mohlo něco stát – mám sice ke dvou metrům a 100kg, ale oni byli také pořízci a bylo jich tam v 5ti autech cca 10. No tak jsem jim ještě jednou vynadal, nafotil si je mobilem, aby měli o čem přemýšlet a jel dál, co se dalo dělat, ale pěním ještě teď a kdybych vědel, co jim provést a nedostat na budku – udělám to.
Nevím zda to bylo tím, jak mě ty debilové rozhodili, nebo to byla prostě smůla, ale o cca 5 km dál jsem vlese vjel na větev, ta mi vlítla do přehazky, vzpříčila se o zem, a přehazka nevydržěla – tedy částečně – zohýbala se patka, klec, paralelogram a navrch se ohnul šroub, kterým je k patce přidělaná a ještě naprasknul ten hlavní úchyt okolo kterého se točí Zohýbal jsem to trochu nazpět , aby skrz ní alespoň trochu běhal řetěz nějak jsem dojel – bohužel přehazka je v pánu :-(((
podařený aprýl to dnes byl – na druhou stranu jsem dnes naplno realizoval Habibovo moto, že zážitky namusí být pozitivní, jen když jsou intenzivní – ty dnešní byly.