Na sklonku včerejšího léta,
ze skráně hor, když znaven já se vracel,
na sklonku tom mírném, bezvousém,
po listech a koření se kácel,
tam vynořil se zpoza stínu
vpomínek a božích mlýnů
pan Jé tečka bez mezery Skácel
„Babí léto“
Včera letěl vzduchem první bílý vlas.
Zazvonil,
když zvolna k zemi padal
a slova,
hrubá, nepokorná slova
v hrdle uvázla mi jako rybí kost.
Mé léto,
ty už také šedivíš?
Je tomu tak
a podzim přijde zítra.
Zas celé stromy budou odlétat,
zas ptát se budem,
kam a komu vstříc.
A ticho, chudé jako polní myš,
tu a tam za zády nám pískne.
Mé léto,
ty už také šedivíš?