Pokračování první části, která už načítá pomalu.
Uběhly mi dva měsíce, kdy jsem z úplné zimní letargie tepal jak o závod i po rovině a jako mnoho jiných si nedokázal představit, že se dá jezdit na nízké tepy. Začátek byl krutý a já často chodil na 22 převodník abych neletěl k tepům nad 150 i na mírně nakloněné rovině. Dnes po cca 80 hodinách (1700 km) na HT se sliky a 10 hodinách na spineru. Jsem s vyšlápnul na kopec s 600m převýšením a to co bylo v březnu nepředstavitelné se stalo skutečností. Tu trasu jsem loni absolvoval 20× a letos prvně. Na stejné převody, ale místo křečovitého výrazu v tváři a lapání po dechu jsem jej vyjel dýchaje nosem a s tepy kolem 150. Nevěřil bych, že nejlepší tréning do kopců je ploužit se pomalu po rovinách jak dlouho to jen jde. Myslím, že fyzicky jsem už na tom letos lépe jak před loni.
V prvním vlákně se hlavně řešil tréning ZDV a moc mi rady některých pomohly, raději nebudu jmenovat, nerad bych na někoho zapoměl. Aktuálně se při ZDV řídím heslem „per tam velkou“ a občas si dovolím na pár vteřin i 160 tepů.
ZDV budu jezdit i nadále, ale po dnešku cítím, že nastal čas opustit roviny a začít pomalu experimentovat s intervaly a v budoucnu bych se chtěl dozvědět něco o předzávodní přípravě.
1. Otázka. Za 20 dní se u nás jede jeden závod. Celkem bych měl chuť si ho zajet. Sice plán byl začít až o prázdnínách, ale chuť je. Je to 20 km nahoru a dolů, poměrně náročná trať bez místa na odpočinek. Ambice jsou 0, respektive nedojet poslední,konkurence velká.
Jak jezdit teď? Kašlat na to a jezdit dál ZDV, když to teď konečně začíná nést ovoce a soustředit se na prázdninové akce když do toho jdu bez jakéhokoli očekávání? Pořád mám čas na 3dny tréningu a 1 volna a maximálně jezdím tak 4 hodiny, spíše 3,5.
