S hádětem se nemluví.

No žít třeba Bach až ve 20 století, tak by to byl bluesman jako vyšitý :-)

jj, zrovna on je mi s celý klasiky nejblíž (a nic proti ní nemám, i když jsem chodil 7let do hudebky na piano).

pro mě jsou největší bohové Tchaikovksy a Rachmaninov.

Třeba tohle je prostě tak nádherná klasika, až se mi chce z toho vždycky brečet! :)

Bach a by hral death metal :)

Nebo bychom blues vůbec neznali a hráli něco zcela jiného :-)

Edit: Nevím proč, ale špatně se to zařadilo – mělo to být pod Volfa, sorry.

psal jsem, všechno, KROMĚ KLASIKY, vzešlo s blues…ale než začneš poklonkovat klasice, je dobré si uvědomit, že ve své době to byla převážně populární hudba, mnohdy velmi nájemní a prostitutní (bez urážky).

Pro ty, co nevědí, byl to frajer(sebevrah??), měl těch dětí DVACET!

Z toho předchozího příspěvku vypadla věta.. Koneckonců, jak jinak by J.S.Bach uživil to svoje klubko dětí…nevím jak…

Já jsme reagoval na volfa :)

Ale to je fuk,to že to byla populární hudba to samozřejmě vím, nicméně to nic nemění na tom, že byla ******** nadčasová a i dneska, mně mladýmu floutkovi se líbí jak sviňa :) což se o jiných vlnách pop music říct nedá :)

OK

Kdo ví jestli se třeba za 300 let bude hrát nějaká hudba z dnešní doby s tím, že se jedná o klasika 21 století:-). Jinak takový Wolfgang Amadeus Mozart byl podle mého typickým představitelem populární hudby své doby. Na hudbě je krásné to, že ji neokecáš.

Skládá vůbec dnes někdo melodickou tzv. vážnou hudbu ? Když slyšim slátaniny typu Ebena a dalších současných skladatelů, spíš mě z toho bolí hlava než aby to byla příjemná hudba…

Já si myslím že ne. Spíše to vypadá, že harmonie a melodická linka je ,, zastaralost ,, a čím víc disharmonie, tím víc ,, vážná hudba. To je to co jsem psal. Nejsem si jistý, že vůbec nějaká soudobá hudba se bude hrát za 200 – 300 let jako vážná hudba a bude brána jako odkaz předků. Dnes se prostě razí, že jednoduchost rovná se primitivnost. To máš podobné jako třeba ve folku. Svého času se tam nacpala kupa průměrných konzervatoristů, kteří nebyli dost dobří na sólovou dráhu ve svém oboru a začali dělat složitou muziku, kterou si možná poslechneš, ale nezahraješ. A ve vážné hudbě mě to připomíná to samé. Dnešní autoři jako by vyhlásili válku muzikantům.

Jakoby platilo, že všechno už bylo napsáno a složeno …

to je naprostá pravda, dneska už se dá jen míchat různý styly do sebe, nebo po letech vytahovat starý.

Nekde jsem cetl, ze uz byly vycerpany vsechny moznosti kombinaci v ramci stupnice.

Jo jo, tak ono například největší hity jsou založený na 4 stejnejch opakujících se akordech :)

Ve vážný muzice se vymejšlej už jen různý psychadelický postupy, hlavně aby to bylo jiný, ale ve skutečnosti uplně neposlouchatelný :)

Děsim se chvíle, kdy se začne ve vážné hudbě remixovat :)

To přijde. Znáš to. Mlátit pantem nebo sedět na zadku je mnohem lepší než hákovat v Kolbence, takže on se nějaký performer se zneuznaným talentem , ale hlavně bez základného zvládnutí muzikantského řemesla určitě najde a začne to vydávat za moderní umění. Jednou jsem někde četl článek s panem Munzarem a tam se ho ptali proč odešel z dvadla. Odpověď byla, že nemá potřebu se na jevišti postavit na židli s kbelíkem na hlavě a vydávat to za umění. Myslím si, že v té větě popsal geniálně skutečný stav umění v posledních 10 letech. No a pak se ještě říká, že kdo to umí, ten to dělá, kdo to neumí, ten to učí a kdo neumí učit to kontroluje a dělá kritika :-))))

Když si vezmeš, že vlastně celá hudba je o 7 tónech :-) tak se pak nediv, že se vymýšlejí zrůdnosti typu čtvrttónové hudby, kdy máš oktávu rozdělěnou na 24 temperovaných čtvrttónů a velký propagátor této ,, kočičiny ,, Alois Hába šel ještě dál a dalším dělením dospěl k šestinotónu a k dvanáctinotónu a dokonce o tom vydal knihu a napsal i opery a orchestrální díla v čtvrttónovém a sestinotónovém systému. Jde jen o to, zda to chtěl někdo vůbec poslouchat.

http://www.hudba.cx/…ika/haba.htm

Dole jsou pak ukázky hudby