Hned na startu 1. jízdy jsme si koupili v infocentru údajně aktuální mapu. Cestou jsme zjistili, že na ní se skutečností nesouhlasí skoro nic. Takže jsme vysoko v horách zabloudili a vraceli se pozdě lesem starou cestou, vybudovanou za 1. světové války, vedoucí po dně údolí. Část party se bála jet a šla pěšky, jednu kamarádku bolel kotník tak radši jela. Aby nejela sama, jel jsem s ní. Cestou jsem se ohlížel a když se zdála světýlka za námi moc daleko, povídám „Zastavíme“. Zastavil jsem na rovnějšm úseku cesty, vyndal levou nohu z pedálu a …
… šlápl do prázdna a spadl rovnou na dno rokle z výšky 4, možná i 6 metrů. Těžko se ke mně dostávali a nemohli se dovolat pomoci – nebyl signál. Nakonec se to podařilo a sešla se tam fůra lidí – policie, horská služba, záchranáři, hasiči…
Po několika dnech jsem se, stabilizován a ošetřen v jejich nemocnici, stále vleže dostal do nemocnice ve Stodu. Tam mě, aniž mi zrentgenovali páteř, po 5 dnech po pádu řekli, že ty naraženiny musím rozhýbat.
Měl jsem dva rozdrcené hrudní obratle a teď jsem o 5cm menší. Navzdory jejich lékařské péči jsem naštěstí neochrnul
(vloženo 5.3.19)
a do riti
Já byl na Gardě poprvé v roce 2005, koupil mapu v Arcu na náměstí a souhlasilo všechno, to je zajímavé :-). Takže možná chyba nebude jen v mapě ;-).
to sis asi uzil bolesti. Mne jednou padl rogalista primo pred kolo, nepovedl se mu start, padl hrudnikem na skalu. Ten vriskal jak pavian nez prijeli zahranari a neco mu nepichli. Podle te posledni fotky to vypada, ze propast pokracuje dal, takze sichta pro andela strazneho.