Koupil jsem si nový představec a světlo. Není to žádná hitparáda, ale podělím se o rozhovor s manželkou, který celkem popisuje vnímání nových komponent u mužů a žen.
„Co ti to přišlo?“ zajímá se žena.
„Představec na kolo,“ odpovídám nadšeně.
„K čemu to je?“
„No to je ta věc, která spojuje řídítka s vidlicí. Díky tomu můžeš zatáčet.“
„A na který kolo to máš?“
„Na silniční.“
„To je to černý?“
„Jo.“
„A jak jsi do teď bez toho jezdil?“
„Já ho tam mám, ale tohle je jinej, o pár centimetrů kratší.“
„A ten delší, kterej tam teď je, máš rozbitej?“
„Ne, jen si chci trochu upravit posed.“
„Já myslela, že sis to kolo zkoušel, když jsi ho kupoval.“
„Ano, zkoušel, ale teď bych ho rád trochu potunil, aby se mi líp šlapalo,“ vysvětluji trpělivě.
„Já to budu potřebovat taky?“
„Ne, ty ho máš dobrej.“
„Jak to víš? Nikdy ses na to neptal.“
„Na to se ptát nemusím, to vidím.“
„No já nevím, ale do kopce se mi moc dobře nešlape.“
„To není představcem.“
„Co budeš dělat s tím původním?“ přejde mou ironickou poznámku.
„Ten si nechám, nebo ho zkusím prodat. Ještě nevím.“
„A co je tahle druhá věc?“ bere do ruky krabičku se světlem.
„Světlo.“
„Taky na kolo?“
„Jo.“
„Další? Mně se zdá, že jich máš už hodně.“
„Tohle se s těma před tím nedá srovnávat, tohle fakt svítí.“
„Na delší vzdálenost nebo na delší dobu?“
„Obojí. Dny se teď krátí a rád bych najel občas něco i po práci.“
„Aha. Vlastně jsem byla taky nakupovat.“
„Ano?“
„Mám nové botky“ odněkud vytáhne povědomou krabici.
„Další? Nemáš jich už dost?“
„Tyhle mají ale plnější špičku a silnější podpatek.“
„A v čem je výhoda?“
„Začíná být chladněji, v otevřených bych zmrzla.“
„Taková zima zase ještě není.“
„Taky mám už většinu bot sešmajdanejch.“
„Takže je budeš vyhazovat?“ zajímám se.
„Ještě nevím,“ pokrčí bezstarostně rameny a pokračuje: „A pak tu mám ještě tyhle druhý na řízení do auta.“
„To jsi do teď řídila bosá?“
Mávne rukou a natěšeně otevírá černou krabici se zlatým nápisem Converse.
„Nekupovala sis kecky nedávno?“
„Kupovala, ale už mají odřenou patu od šlapání na pedály.“
„A to ti při řízení vadí?“
„Ne, ale vypadá to blbě, když jdu pak někam nakoupit.“
„Aha.“
„No, a k těm prvním botkám jsem si pořídila ještě přechodovej kabátek,“ na chvíli odběhne a při návratu předvede catwalk v novém hadříku. „Byl ve slevě a musíš uznat sám, že ten jsem jim tam fakt nechat nemohla.“
Pokouším se přijít na to, proč jsem si při nákupu světla připadal provinile…
(vloženo 13.9.21)
Máš super ženu. Moje se sice moc neptá na moje věci, ale o to víc je nasraná, když se zeptám na ty její:)
Parádní příběh ze života, hlavně, že se máte rádi, občas se člověk komfrontaci nevyhne :-)
Jsem rád, že to pobavilo a asi se shodneme, že jednou za čas potřebuje každý nějaký ten upgrade.
14.9.21 11:43
když mi přišel rám na touringa tak mi žena řekla, „však si ho zasloužíš“ :-)
:-D
13.9.21 21:10
Hezke :-), jeste ze tohle neznam.
Ty mas nove kolo?
Ano
Kolikate?
Nevim
Je hezke, to je na silnici?
Opacny rozhovor
Potrebuji neco (boty, tricko..... )
Ok tak proto v sobotu zajdeme nebo si to objednej.
Jednoducha harmonie
:-)
U nás se nákupy neřeší, jen když někam jdeme, tak padne pár otázek:
„Co si mám vzít na sebe?“
Na odpovědi nezáleží.
„Nejsem v tom tlustá?“
Zákeřná otázka, kde pouhé ne nestačí. Je potřeba zahrát nefalšovaný údiv, jak jí taková blbost napadla.
„Sluší mi to?“
Stačí pouhé ano, protože se stejně dozvím, že tomu nerozumím.
„V tomhle chceš jít?“
Postačuje neurčité zamumlání, dávno má vybrané oblečení v kterém půjdu a nic na tom nezměním.
To je krása jak je to všude stejný :-D Taky mi dnes přišel kratší představec a taky jsem to půl hodiny vysvětloval
13.9.21 19:38
:-)))))))) super
U nás to teda probíhá opačně. Žena jde s dcerou nakupovat, pak to doma všechno vybalí, já si to prohlídnu, vypustím svůj názor, který je ohodnecen jen tím, že tomu nerozumím … přesunu se ke kompu a jdu si něco objednat :-)