Grade

GT Grade Sport… Hlavní roli hrála barva. Další gravel jsem nepotřeboval, Ronin XC mě pořád baví a jeho aktuální podoba mi vyhovuje ve všech směrech, spíše jsem uvažoval nad nějakým MTB na zimu. Věděl jsem, že chci zase znovu GT a Zaskar se jevil jako ideální volba. Tak dlouho jsem Zaskar vybíral, až jsem zabrousil na kukačku omrknout, kam se GT dopracovalo s modelovou řadou Grade.

Když jsem poprvé uviděl hliníkový Sport v zelené barvě se základním osazením za cenu, která se mi jevila jako neodolatelná, bylo hotovo. Ze Zaskaru se stal Grade – miluji tento odstín zelené, tak nebylo těžké si vysvětlit, že Grade bude určitě lepší než Zaskar. Ve výsledku to tak je, kde jezdím s Roninem, jezdil bych i se Zaskarem. A kde bych jezdil se Zaskarem, jezdil bych i s Gradem. Žádné náročné traily, kde bych alespoň nějak smysluplně MTB využil, kolem sebe nemám, na výlety alespoň na Klínovec nemám v sezóně čas, takže kolo, které umí jet normálně po asfaltu a zvládne i něco v lese, je pro mě značka ideál.

Během čekání na krabici s Gradem jsem přemýšlel, jak to uchopit. Nechat ho tak, jak je, a jezdit, nebo kromě rámu vyměnit kompletně všechno a poslat to vlastnostmi úplně jinam? Zůstalo to někde na půl cesty. Po první jízdě mi bylo jasné, že výplety půjdou jiné, stejně tak pneumatiky. Vážím cca 115 kg a šířka 38 prostě není pro mě. Obzvláště po tom, co jsem zhýčkaný z širokých plášťů Ronina, které mají skutečnou šířku na ráfku skoro 51 mm. Rychlostní rekordy netrhám, jezdím čistě pro zábavu, a když mohu jet lesem bez většího omezování, je to přesně to, co mě baví. Silnicím se snažím co nejvíce vyhýbat kvůli provozu. Výplety od DT Swiss a Tufo Swampero o šířce 44 mm jsou pro mé potřeby a větší rozlišení jízdy od Ronina ideálním kompromisem mezi pohodlím, rychlostí a odolností. Rám pojme v rozměru 700c šířku pláště až 50 mm, pořád tedy případně je co nového zkoušet.

Microshift, u kterého jsem si byl jistý, že ho vyměním kvůli přechodu na plnou hydrauliku, si mě získal tím, jak překvapivě dobře funguje. Jasně, GRX na Roninu funguje lépe, jemněji. Pocit z pák je u GRX také mnohem lepší, ale že by na tom byl Microshift tak, že bych ho nesnesl, to ani náhodou. Brzdy si mě nezískaly, to jsem čekal. Nahradil jsem je semihydraulickými TRP, které jsem si chtěl vždy v minulosti zkusit, ale nebyla příležitost. Teď na kole jsou a fungujeme. Předek boží, zadek má trochu delší chod, ale chodí obstojně – to se ještě bude řešit.

Řídítka od Ritchey, ty jsem už v minulosti měl, omotávky od Cycology to samé, sedlovka Ritchey a sedlo od Authoru – vše na jistotu. Sedlo jsem nechtěl riskovat, Author Guru X1 mám odzkoušené z Roninu, bylo ve standardní výbavě a nemohu na něj říci křivé slovo. Je pohodlné, maximálně mi vyhovuje a po letech na Roninu pořád vypadá jako nové, tohle se v Authoru prostě povedlo.

Všechny úpravy měly jediný cíl. Posunout o nějaký kus schopnosti kola jako celku a vtisknout mu stran estetiky to, co se mým očím líbí. Hmotnostně jsem určitě něco málo oproti standardu ubral, ale nebyl to cíl, největší prostor k redukci hmotnosti vidím primárně u sebe… :-)

Do budoucna už mám v plánu jen jezdit, a čas ukáže, jestli někdy přece jen neskončím u plné hydrauliky. Třeba Microshift překvapí a plně hydraulickou sadu se stejným rozsahem představí. Nebránil bych se mu.