Momentálně nemám, co dělat, tak napíšu, co se mi stalo o víkendu. V sobotu jsem se tak po 14 dnech dostala zase na kolo. Dala jsem si svou oblíbenou trasu – celkem 38,88 km. Jelo se mně docela dobře, tedy přímo úměrně tomu, jak se v posledních týdnech dostávám na kolo. Odpoledne jsem vyměnila zadní pláš? Cheng Shing Tire o hmotnosti 800 g za Schwalbe Black Jack Light (dle katalogu 520 g) a nasadila nové přední kolo o hmotnosti 1420 g se vším všudy, abych si v neděli mohla dát tutéž trasu a pozorovat nějaké rozdíly. V neděli v 7 hodin ráno jsem vyrazila. Již při prvním stoupáníčku po silnici jsem cítila, že mi nohy prostě nejdou a byla jsem donucena jet o pastorek lehčí převod než předchozí den, a to již s novými, lehčími plášti. Bylo mi jasné, že to bude zase jedna z utrápených vyjížděk, kdy se nohám jaksi nechce. A taky, že jo. Zmoženě jsem dojela na cílové místo, zpátky z kopce jsem se vinou špatného řízení málem vysekala. Naštěstí jsem jela pomalu, a tak jsem stačila z kola včas seskočit a na zemi skončilo jen samotné kolo a já si přála, abych už byla raději doma. Při jízdě po silnici domů mi definitivně došly síly. Nohy byly doslova neschopné většího záběru a já se plížila šnečí rychlostí. Při každém zastavení na semaforu jsem měla pocit, že snad neudržím rovnováhu a zkácím se do strany – v tu chvíli jsem byla snad poprvé vděčna, že ještě nejezdím espédéčka. V posledním asi 0,5 km stoupání mě zcela nepochopitelně opustila síla v rukou, a to už jsem toho měla plné zuby, nebo? každý den cvičím 20 pravých kliků, aby se mě něco takového nestávalo, takže jsem si pořádně oddychla, až když jsem dojela před barák. Ještě vytlačit kolo asi do 130 schodů mi dalo řádně zabrat. Doteď nemůžu pochopit, co způsobilo takové fiasko. Možná je má fyzická kondice natolik špatná, že nezvládnu 2 dny po sobě vyjížďky do 40 km. Fakt nevím, ale každopádně mě to hodně nepříjemně překvapilo, a proto se zdržuji jakéhokoli hodnocení odlehčených kol na biku. Zatím to vypadá tak, že bych si mohla vyjet zase tento týden v neděli od 7 do 10 hodin, i když bych se raději měla věnovat učení, což by mi po předvedeném výkonu ve škole rozhodně více prospělo a když si vzpomenu na poslední vyjížďku… škoda mluvit. Tak uvidím.