sjezdy vs. věk

u me to neni vekem, ani detma… ale nerad bych si zase neco zlamal, jednou mi drat v malicku stacil :-)

ja zatim naopak – sjezdy kde sem jel krokem a stejne se bal ted sjedu ani nemrknu. PS: deti nemam ;)

Já s přibývajícími dětmi a léty jezdím pořád stejně. Možná někdy i rychleji, časem se člověk už leccos naučil, brzdy jsou taky lepší…

U mě je to shoršující se zrak a neochota investovat do lepšího vidění.( furt si říkám „zatím to ještě jde“ )

Nikomu to neříkej, ale začínám se cítit blbě, když jedu sám nějaký pekelnosti. V davu zatím dobrý:-)

to je ruzny… zakladni pravidlo: rychlost ve sjezdu je primo umerna dobe od posledniho drzkopadu… :)

sam jedu mnohem pomalejc nez ve skupine… nemam rad prudky tech. sjezdy, to klidne i stlacim/snesu i kdyz to ostatni jedou…

no ale pak je tady v okoli par mirnejsich, ale pekelne rychlych sjezdiku, a v tech to palim co to da, vyuzivaje celoodpruzene vymozenosti.. :)

se vzrustajicim vekem se ve sjezdech plouzim cim dal tim stejne, deti nemam- sam mezi ne patřim:-))

jezdim porad stejne – pomalu

U mě to záleží na momentálním stavu adrenalinu. Někdy mi rupne v bedně a s myšlenkou „toho přede mnou musím šmiknout“ jedu jako debil z kopce 80kou trasu, kde chodci při výstupu používají hole, nebo kde se dá tušit výběh pro psy nebo pastvina s dobytkem v dolní části. Dole pak honem kontroluju výplet, jesli to přežil. A jindy stejný svah přibržďuju, vychutnávám si zhoupnutí vidlice na nerovnostech a cítím se jako frajer. A ještě jindy sice najedu na svah ale po prvních pár metrech znejistím a v duchu si nadávám „kur.., máš tohle zapotřebí? Dy? to nejde ubrzdit a podívej jak je to dlouhé dolů“ a pak hledám alternativní cestu po asfaltu. Pokud si vzpomínám, tak se nejvíc pohybuju v třetí variantě a proto hledám radši cesty do kopce :-)

Asi jsem už taky starej, protože jezdím tak, abych ještě mohl ovlivnit chování kola a směr jízdy. A protože mám mizernou techniku ⇒ jezdím pooommmalu …

U mě to tak je. Často, ale ten pomyslný limit bezpečnosti překročím a pak si nadávám do blbců, že to přeci nemám zapotřebí, že mě ti mojí trpaslíci potřebují… Po posledních zlomených žebrech, mě předjížděli ve sjezdu i maníci s pevnou vidlou (mám fúlpéro :o)

Mně je 52 let a za mých mladých let horská kola nebyla, tak si to užívám, jak to jde. Co se týká sjezdů, tak vždycky když při pádu si něco zlomím nebo narazím, tak pak jsem nějaký čas opatrný, no ale časem člověk na bolest zapomene a ten adrenalin při sjezdu stojí za to. Tak to pouštím – až do dalšího pádu.

Zatím jezdím čím dál rychleji, protože na bajku nejezdím tak dlouho, tak je ppřád co zlepšovat. Nejraději mám hodně mírné sjezdíky, kde se dupe naplno na velkou pilu a skáče se přes kameny, odvodňovací kanály apod. Nadruhou stranu si zase užívám hodně technické sjezdíky. Ty mezi tím moc v lásce nemám

No, spis jezdim rychleji ted (ale porad jezdim dost s rozmyslem…) Duvodem neni, ze bych se prestal se starim bat, ale: 1) v terenu se obcas snazim stacit synovi (vi, ze sjezd v terenu je zatim jediny misto, kde ma sanci mi ujet, tak se snazi), 2) v terenu i na silnici mam podstatne kvalitnejsi kola nez kdyz jsem byl mladej (teren se vlastne tehda nejezdil), 3) ve svych dvaceti ci petadvaceti jsem najezdil tak 3–4 kkm/rok, ted kolem 10 kkm – citim se na kole jisteji. Ale na ty otazce neco je: vyrazne opatrneji jsem jezdil (a vubec se choval) kdyz byly deti malicky. Co odrostly, je to zase jako driv.

Džez nade vše!