Je tu nějaký běžec? Potřebuju poradit, jak mají správně pracovat kotníky při běhu. Mají být úplně volné, zatlé při došlapu,… apod.? Prostě jak to má správně být.
Google mi nic nenašel.
Dík.
Je tu nějaký běžec? Potřebuju poradit, jak mají správně pracovat kotníky při běhu. Mají být úplně volné, zatlé při došlapu,… apod.? Prostě jak to má správně být.
Google mi nic nenašel.
Dík.
Záleží – někdo došlapuje přes patu – to vyžaduje boty s tlumením – je to asi nejjednoduší a nejefektivnější přenos energie (díky vysoké efektivitě se odraz přes patu používá ve všech skokanských disciplínách). Samozřejmě musí být odraz dotažen přes špičku. Pro rychlejší běh se došlap nezahajuje přes patu, ale jde se rovnou na celé chodidlo nebo přímo na špičku – je to takové pružnější, menší zátěž pro kolena… a zvlášť v posledních letech se do toho všichni zbláznili a cokoli jiného je špatně. Myslím, že je to trochu lobby výrobců bot, aby zase prodali něco nového – dřív zase byla lobby, co do suprového a zbytečně měkkého tlumení… – kdo ví, kde je pravda – to si každý musí zkusit. Co se týče sprinterského běhu – to není jen o kotníkách, ale o kompletně odlišné práci nohou a celého těla, takže asi nemá cenu to tu rozebírat.
No ja jsem driv behal s pronacnima botama, a letos se venuju behani vic a koupil jsem si Adidas Boston bez podpory pronace a s minimem pruzeni, takze jsou to spis tempovy boty. Ale chci se zeptat, jestli mam mit nohu uvolnenou v kotnikach, kdyz bezim. Dnes jsem na to nahodou prisel, ze takhle jde behat – proste to chodidlo necham „plandat“ a ono si samo najde dopad. A ja se ptam, je to spravne?
Nohu bys měl mít uvolněnou, když ji přesouváš vzduchem dopředu, ale ten došlap bys měl kontrolovat, jinak si koleduješ o zranění (zvrknutí). A odraz by měl jít vždycky aktivně ze špičky.
Nebo abych byl přesný – neměl bys tu nohu mít nějak v křeči – to při dlouhym běhu nevydržíš, ale prostě to kontrolovat a zpevnit, když došlapuješ a aktivně odrazit na konci kroku.
Super – to jsem chtel slyset. Takze napevno pri dopadu a odrazu, ale kdyz je chodidlo ve vzduchu, tak volne.
Všeobecně bys při běhu měl být uvolněnej kdykoli nejsi opřenej o nohu – to je v podstatě jediná chvíle, kdy máš bejt zpevněnej, aby se energie odrazu efektivně přenesla do celýho těla. „Vyběhanej“ člověk se pozná podle toho, že při běhu dokáže co nejvíc odpočívat. To platí i při sprintech – třeba při 200 a 400 člověk nemůže bejt pořád zatnutej a dřít – stačí, když si pohlídá souhru rukou, nohou, pohyb pánve, časování všech švihů – a kdykoli to jde, je uvolněnej.
No jo, u sprintu by me tohle ani nenapadlo s tou uvolnenosti :-)
Odpověď Ti dává samotná atletická abeceda (AA) – konkrétně lifting = dvojitá práce hlezenních kloubů. Přemýšlíš nad technikou běhu – rozčleňuješ na dílčí části, to AA dělá – procvičuje techniku prvků běžeckého dvojkroku. Zařaď si ji do každého běžeckého tréninku a zlepšení techniky se dostaví.
Lifting je jen cvik na rozhýbání kotníků – práce kotníku při běhu se mu podle mě ani zdaleka nepodobá – při liftingu nohu pokládám na špičku, prošlápnu na celé chodidlo, zvednu na špičku a došlapuju druhou nohou (celé v co největším rozsahu pohybu kotníku) – prostě aby člověk rozhýbal kotník, zlepšil motoriku a získal cit na zemi – rozhodně to není simulace dílčího pohybu při běhu. Došlap extrémně na špičku je pomalý, co se týče odezvy – než noha v kotníku propruží a vznikne prostor pro samotný odraz, je dávno pozdě – proto se při běhu prakticky nikdy nedošlapuje na napnutou špičku, ale spíš na přední část nohy, přičemž je špička tročku přizvednutá nahoru, aby byl okamžitě prostor pro odraz kotníkem. Při vytrvalostním běhu je noha na zemi dýl, je víc času, delší propružení, aleprostě na samotnou napnutou špičku, jako při liftingu, to nejde.
Vidím tam chybku, při liftingu bys neměl správně dopadat na uvolněnou špičku, ale před dopadem by jsi měl přitáhnout chodidlo a dopadnout na přední polovinu nohy. Liftng má právě procvičit techniku došlapu s přitaženým chodidlem na přední polovinu chodidla. Většina běžců to však nedělá, jelikož to motoricky nezvládá nebo na to trenéři nekladou důraz nebo to prostě neznají.
Tak jsem se za těch 14 let atletiky nic nenaučil, ani nic neokoukal od republikové špičky.
uvažuješ-li lifting jako cvik na rozhýbání kotníků a nepřitahuješ špičku, pak ho zařaď do dynamického rozcvičení, v tomto ohledu to chyba nebude.
Pokud ale chceš pracovat s technikou běhu a z toho důvodu zařazuješ do tréninku SBC (speciální běžecké cvičení) respektive AA (atletickou abecedu) tak bys měl při liftingu chodidlo před došlapem přitáhnout. Jelikož cviky v SBC resp. AA jsou opravdu rozdělené jednotlivé části běžeckého kroku a v běžeckým kroku přitahuješ před dopadem chodidlo.
Tak to bude asi ono – abecedu vždycky používáme k rozcvičení – speciální cviky zařazuju při tréninku techniky na základě individuálních potřeb.
Lifting je nácvik pohybové koordinace došlapu s návazností dotaženého odrazu v minimální dopředné rychlosti zato v max. rozsahu pohybu. Pro běžecké rychlosti jsou max. rozsahy samozřejmě nebezpečné a adekvátně se upravují, následnost plynulé amortizace došlapu/dopadu a odraz dotažený až do distálních článků prstů vtomje avotomtoje.
Rozložení dopadu+odrazu do doby a rozsahu pohybu určuje nejen rychlost běhu – jak píšeš, ale i technika běhu. U technicky vyspělých běžců je menší vertikální rozsah pohybu těžiště, spolu s rychlejším během oproti laikům mají „sinusoidu“ trajektorie těžiště placatější a nataženější. Laické dopady jsou více vyčerpávající, a dopad+odraz tedy bude rozložen do většího časového úseku i rozsahu pohybu (tak, že častěji a na déle došlápne až na patu, nikoli, že by začal na propnutější špičce).