Hnutím mysli jsem včera dospěl k rozhodnutí, že tentokrát natrénuju na dlouhou Salzku. Je to asi poslední rok bez dětí a dost možná poslední rok před změnou práce, přičemž v současné jsou hodiny předvídatelné a výkon se snadno měří přes den, v budoucí budou taky předvídatelné a výkon se bude měřit metodou „včera ty krávo zase do deseti“ (v některých zaměstnáních se nesluší odcházet před osmou, jinak člověk vypadá jako málo americký příživník s podezřele levicovými rysy).
Paramtery: 3× jsem jel kratší béčko, z toho jednou hrdinsky málem umrzl v krátkejch rukavicích (2009), jednou dojel asi za osumnáct hodin po defektech, schovávání před bouřkou a intenzivní sebelítosti na každém bufetu, a konečně letos dojel v čase hodném lidí, kteří měli kolo a nemuseli to běžet. Našlo se však asi 550 lidí, kteří měli kolo lepší (8:31).
Trénink dosud v režimu lamy, která půl času, který by se dal protrénovat, čte o tom, jak se má trénovat. V zásadě ale třeba 4× týdně na kole. Počínaje koncem sezóny naopak pod laskavým vedením zakladatele Majtreníku. Mám silnici, MTB i domácí spinner, bazén u nosu, zkrátka není se na co vymlouvat a trénovat se dá.
A teď, co potřebuju vědět:
Můžu se za rok tréninku zlepšit tak, aby o „A“ trase mělo smysl reálně uvažovat? O kolik mě těch devadesát+ sešrotuje víc? Letos jsem se konečně na konci cítil normálně dobře, dal si rádler a vuřt a poveselil se s ostatníma… (loni jsem byl na kaši a blití jsem se elegantně vyhnul tím, že jsem asi v osm večer na tři dny usnul).
Jak vypadá to, co je oproti béčku navíc, technicky? Já vím, že se na tom dá a musí pracovat, ale z kopce jezdím blbě. Nedávno se tu kdosi ptal, kde jsou ty hovada, co se dycky tlačí dopředu v kopcích, ale pak zavazejí ve sjezdech. Tak to jsem přátelé já. Na letošním béčku jsme se takhle natřikrát tahali o shora popsané skvělé umístění asi s dvaceti lidma.
