Kdysi jsem psal sérii praktických rad a návodů pro kverulující nováčky na největším českém aukčním serveru. Rád se o ty informace podělím s Vámi, protože na jejich aktuálnosti se dosud nic nezměnilo a hodně dlouho nezmění. Od roku 1996, kdy vznikl první a dosud největší aukční server na světě, se mezi uživateli vyvinulo mnoho taktických postupů, jak prodat draze a nakoupit lacino. Prodejce může za příplatek použít mnoho marketingových funkcí, jako je zvýraznění jeho aukce, přednostní výpis v seznamu aukcí, více obrázků, více kategorií pro zveřejnění a podobně. Naproti tomu kupující má k dispozici pouze stránky samotných aukcí, které si může zařadit do „seznamu sledovaných“, dále pak klíčovou informaci o tom, kdy přesně která aukce končí, takzvaný systém automatického přihazování, automatická e-mailová avíza, jak si je nastaví, a … svou vlastní peněženku.
Nejprve si povíme o tom systému automatického přihazování.
Zapomeňte na Angeliku a princip klasických aukcí, kde v sále zájemci vykřikují, kdo dá víc, a všichni účastníci po celou dobu konání aukce znají přihozené maximum i to, kdo jej přihodil. Systém automatického přihazování, používaný prakticky na všech internetových aukcích, je založen na tom, že nikdo neví, jaká maximální částka byla přihozena. Vidět je pouze tzv. aktuální cena, což je vždy DRUHÁ nejvyšší přihozená částka (tedy vlastně přebitá) a navýšená o korunu nebo nějaký symbolický obnos. Dále je vidět, kdo v aukci vede. Je to pochopitelně ten, kdo dosud přihodil částku vůbec nejvyšší.
Z toho vyplývá, že účastník, který je momentálně ve vedení, může mít jistou rezervu, kterou musejí soupeři nejdříve svými příhozy přebít, chtějí-li předmět získat. Jenže nevědí, kolik to je, a tak přihazují podle vlastního uvážení, kolik jsou ochotni ještě dát. Podle toho se mění aktuální cena. A když aukce skončí (v pevně stanovený časový okamžik), vítěz za vydražený předmět nezaplatí celou částku, kterou nabídl, ale právě jen aktuální cenu, tedy částku, kterou nabídl druhý v konečném pořadí za ním, navýšenou o symbolickou korunu.
Ukážeme si to na příkladu.
Prodejce vystavil v aukci použitý notebook za vyvolávací cenu 1000 Kč.
- Přišel Jirka a přihodil 1000 Kč (méně přihodit nemohl). Tím pádem je aktuální cena 1000 Kč a Jirka je ve vedení.
- Přišel Pepa a nabídl 2000 Kč. Aktuální cena se však změnila jen na 1001 Kč (Jirkova tisícovka + symbolická koruna) a ve vedení je Pepa.
- Přišel Radek, viděl aktuální cenu 1001 Kč a přihodil 1500 Kč. Jenže aktuální cena se změnila na 1501 Kč (Radkových 1500 + symbolická koruna) a ve vedení zůstává Pepa, který přihodil 2000 Kč.
- Radek se nechtěl toho notebooku vzdát, a tak přihodil 3000 Kč. Aktuální cena se změnila na 2001 Kč (Pepovy dva tisíce + symbolická koruna) a Radek se konečně dostal do vedení.
- Jirka si mezitím přečetl e-mail, kde zjistil, že už byl dávno přebit, a podíval se znovu na aukci. Racionálně si zvážil, že takový notebook nemá větší cenu než 5000 Kč, proto přihodil 5000 Kč a šel od toho. Aktuální cena se změnila na 3001 Kč (Radkovy tři tisíce + symbolická koruna) a Jirka vedl.
- Radek se ještě pokusil chviličku před koncem přihodit 4000 Kč, ale notebook nezískal. Aktuální cena se změnila na 4001 Kč (Radkovy čtyři tisíce + symbolická koruna), aukce mezitím skončila a notebook získal Jirka, protože jeho pětitisícový limit nikdo nepřebil. Jirka ovšem za notebook zaplatil jen 4001 Kč, což je přesně tolik, kolik nabídl Radek, tj. druhý v pořadí za ním, a symbolická koruna k tomu.
Takhle to tedy celé funguje. A teď už si povíme něco k samotným taktikám dražení v tomto systému:
Taktika „poslední minuta“
Klasická a standardní taktika. Je ze všech taktik nejuniverzálnější a nejpoužívanější. Je doslova základním kamenem na naprosté většině internetových aukcí a i přes četné protesty neúspěšných dražitelů je stále nepřekonaná a její zánik je v nedohlednu. Existuje sice několik aukčních serverů, na nichž se po každém příhozu automaticky prodlužuje časový limit do konce aukce, avšak tyto servery jsou bezvýznamné. Dlouholetou zkušeností bylo totiž prokázáno, že právě aukce s pevně stanoveným koncem jsou nejvýnosnější pro prodejce, a tedy i pro aukční server, jemuž se to projeví na provizích.
Při této taktice si zapamatujeme přesný čas konce aukce a vyčkáváme. Pár minut před koncem aukce pak musíme být na internetu, přihlášeni na dotyčném aukčním serveru a mít hodinky s vteřinovkou. Otevřeme stránku aukce, kterou chceme vyhrát, a neustálým reloadováním stránky (á 5 vteřin) zjišťujeme, kolik minut zbývá do konce. V okamžiku, kdy do konce zbývá méně než minuta, odpočítáme podle hodinek cca 40–50 vteřin a přihodíme. (Některé dokonalejší aukční servery už mají přímo na stránce s aukcí javascriptové počítadlo, které odpočítává vteřiny do konce aukce.)
Tímto přihozením několik vteřin před koncem aukce přebijeme soupeře, kterým však už nezbývá čas na nové přihození, aukce v několika dalších vteřinách skončí a my vyhráváme. Čím blíže ke konci aukce přihodíme, tím menší šanci dáváme soupeřům na nové přihození, ale tím více také riskujeme, že to sami nestihneme. Pevné nervy a přesná časomíra jsou základem úspěchu.
Co však dělat, pokud jsme až do poslední minuty v čele a nechceme, aby nás někdo tímto způsobem vyřadil? No přece to samé!!! Pokud chceme aukci opravdu vyhrát, nesmíme se dát ukolébat pocitem, že „to máme vyhrané“, a trpělivě čekáme do poslední minuty i přesto, že vedeme. Jinak by se mohla situace vteřinu před koncem změnit. Pečlivě tedy sledujeme vteřinovku, a pár vteřin před koncem prudce zvýšíme svůj příhoz. Soupeř bude překvapený, že nevyhrál. (Pokud to ovšem nebyl tzv. ranař).
Taktika „zjevení“
Tato taktika spočívá v tom, že nedáme svým konkurentům znát, že o věc stojíme. Používá se výhradně v kombinaci s taktikou poslední minuty, je to vlastně její doplňující strategie. Princip je ten, že v začátcích aukce vůbec nepřihodíme, pouze si dotyčnou aukci zařadíme do seznamu sledovaných a vyčkáváme. Konkurenti tak nemají tušení, že mě proti sobě mají, a v domnění malého zájmu o věc dají nízké maximum. My se však několik vteřin před koncem zčistajasna „zjevíme“ a svým naprosto nečekaným příhozem jejich nízké maximum přebijeme a zároveň jim nedáme čas na protiúder.
Taktika „ranaře“
Tato taktika se používá zejména, když nemáme možnost být v době konce aukce na internetu. Principem je přihodit tak vysokou částku, že soupeři po několika neúspěšných příhozech jednoduše „odpadnou“ a neuspěje ani ten, kdo se pokusí vyhrát aukci příhozem v poslední minutě. Například pokud víme, že reálná cena nějakého použitého mobilu ve funkčním stavu a s nabíječkou je okolo 800 – 1000 Kč, kdykoli v průběhu aukce přihodíme jednoduše 2000 Kč a můžeme si být jisti, že mobil bude náš, a můžeme si být skoro jisti, že cena nepůjde přes tisícovku. Soupeři (ani v poslední minutě) zpravidla nebudou po dosažení reálné ceny pokračovat v přihazování, protože takových použitých mobilů jsou na aukci tuny a raději to zkusí příště na jiné aukci.
To však neplatí, je-li dražená věc extrémně vzácná, například sběratelský unikát. (Popřípadě v tak dobrém stavu, v jakém se běžně nevyskytuje.) V těchto případech se reálná cena určit nedá a nakonec rozhoduje opravdu jen velikost naší peněženky, hráčský duch a štěstí, viz níže.
Taktika „jde o všechno“
Tato taktika je jakousi kombinací dvou (nebo i všech tří) předcházejících a používá se právě při dražení sběratelských unikátů a podobných věcí. Je také taktikou s největší pravděpodobností úspěchu. Při této taktice rovněž u počítače vyčkáme, až bude do konce aukce zbývat méně než minuta, odpočítáme podle hodinek raději jen 30 vteřin, protože u těchto aukcí obvykle tečou nervy, tak abychom měli čas na nápravu případného chybného kliknutí, a v tomto okamžiku přihodíme dardu (např. desetinásobek aktuální ceny). Soupeři zpanikaří, začnou přihazovat po malých částkách, které sice postupně (s ubývajícím časem) zvyšují, ale na náš desetinásobek to stejně nestačí a čas jim zpravidla vyprší dříve, než stihnou konečnou cenu nějak radikálně zvýšit. A pokud jsme nepřihazovali předtím (dodrželi taktiku zjevení), máme i šanci, že vzácnou věc dostaneme za příznivou cenu.
Vtipná situace však nastává, když se v jedné takové aukci sejdou ranaři dva. Jeden z nich pak přihozenou dardu skutečně musí zaplatit a prodejce si mne ruce. To je však normální riziko této hazardní hry, proto zásadně nepřihazujte větší částku, než je rozdíl Vašeho měsíčního platu a životního minima :-) a nepoužívejte tuto taktiku pro dražení jakýchkoli věcí, které se dají běžně sehnat.
Taktika „demotivační“
Tato taktika se používá spíše ojediněle … vychází z předpokladu, že nízká vyvolávací cena naláká spoustu zájemců kteří malou částku přihodí a potom, jak jim v průběhu aukce chodí maily s informací o přebití, říkají si „ještě můžu, ještě můžu“ a přihazují po malých kouskách dále, až se cena vyšplhá na částku, kterou by v životě nepřihodili, kdyby to na ní začínalo. Pokud jako prodejce vím, že reálná cena sběratelské kalkulačky TI-59 ve funkčním stavu s baterií a nabíječkou je okolo 2000 Kč, mohu ji s klidem dát třeba od koruny (alespoň v českých zemích – viz. vlákno o české a americké obchodní mentalitě) a mohu si být téměř jistý, že reálné ceny bude tímto způsobem dosaženo. Kdybych však dal vyvolávací cenu už rovnou 2000 Kč, mohu si být téměř jistý, že po mé kalkulačce neštěkne ani pes.
Principem demotivační taktiky kupujícího je tedy jaksi zmařit taktiku prodejce, který věc vystavil s nízkou vyvolávací cenou v očekávání velkého počtu zájemců. Kupující, který má o věc vážný zájem, může cenu hned na začátku aukce nechat narůst na částku blízkou reálné ceně předmětu, aby byli všichni váhající soupeři odrazeni. Pokud reálnou cenu dotyčné věci známe (např. 1000 Kč), můžeme požádat kamaráda, aby na dotyčnou aukci přihodil 800 Kč a vzápětí jeho příhoz přebijeme částkou třeba 900 Kč. Tím stoupne aktuální cena předmětu hned ze začátku na 801 Kč, my vedeme a soupeři budou raději sledovat, jestli se ta samá věc nedá sehnat jinde a levněji, než aby se s námi bili. A pokud máme již na dotyčném serveru pověst ranaře, tím lépe pro nás a taktika bude účinnější.
Taktika „bratříčkování“
Stejná taktika, avšak učiněná ze strany prodejce, se používá tehdy, když chce prodejce nízkou vyvolávací cenou nalákat zájemce, avšak má strach, aby nemusel věc prodat příliš lacino. Prodejce vystaví věc v reálné ceně 1000 Kč od koruny, ale vzápětí požádá kamaráda, aby na jeho aukci přihodil 900 Kč. Tím ale aktuální cena nestoupne (viz. princip automatického přihazování), kamarád vede, ale aktuální cena je stále 1 Kč. Jestliže přijde zájemce a přihodí třeba 500 Kč, aktuální cena se sice zvýší na 501 Kč, avšak prodejcův kamarád stále vede a prodejce tam má jistotu, že věc pod 900 Kč neprodá. Pokud někdo kamaráda přebije částkou vyšší než 900 Kč, vše je OK a obchod se uskuteční. Pokud ne, obchod z hlediska aukčního serveru rovněž platí, ale pokud nejsou stížnosti ani z jedné strany, nikdo neřeší, jestli se opravdu uskutečnil (kde není žalobce, není ani soudce). Takže prodejce a jeho kamarád si pouze navzájem udělí pozitivní hodnocení a prodejce zaplatí aukčnímu serveru poplatky a provize, avšak věc si ponechá.
Přestože jsou poslední dva postupy v rozporu s pravidly aukčních serverů, tak pokud se jich účastní skutečně dva lidé se dvěma ověřenými účty a ze dvou různých IP adres, jsou zcela neprokazatelné a tím pádem i nepostižitelné. Praktikuje je každý, kdo v tom umí trochu chodit.
Na některých serverech pak ještě existuje legální varianta bratříčkování, takzvaná „vyhrazená cena“ (reserved price), kdy si prodejce nastaví v podstatě dvě vyvolávací ceny: Tu, kterou uvidí zájemci, a tu, pod kterou to nechce prodat. Když potom zájemce přihodí, systém mu jednoduše zahlásí, že sice vede, ale vyhrazené ceny nebylo dosaženo a dokud jí dosaženo nebude, obchod se nekoná. Tento postup je však naprostou většinou lidí nenáviděn už z principu, a bojkotován odmítáním přihazovat na takovou aukci. Proto jej servery postupně ruší a nahrazuje jej bratříčkování. To sice kupující také nenávidějí, ale jak již bylo řečeno, u běžné aukce nikdo nikdy nepozná a nedokáže, jestli ten uživatel, který hned ze začátku přihodil, byl skutečný zájemce, nebo bratříček.
A každý, kdo chce na internetových aukcích obchodovat, by se měl připravit na neustálý vzájemný souboj některých z těchto taktik. Jisté je jenom to, že až do konce aukce nemá jistého nikdo nic, no a pak to, že vždycky vítězí ten, kdo nakonec přihodí nejvyšší částku.
© Petr Buček 2007
