jak se jezdí v Itálii & čemba

---Druhá věc, které si všimnete je to, že se tam jezdí téměř na všem. Většina Italů evidentně nemá mindráky ohledně technické úrovně svých velocipedů a proto dokáží bez uzardění sedlat neuvěřitelné plečky. Přiznám se, že je mi tento jejich rys sympatický, protože sám něco podobného leta praktikuji. Ale jak se říká ocaď až pocaď a z toho, co tam bylo vidět mi občas padala čelist. Některá kola pamatují snad Duceho éru. Většina kol je městská, s blatníky a vlajdami, jednorychlostní, obvykle bez torpéda, které se tu nějak neujalo. Slabinou jsou tudíž brzdy, což na rovině příliš nevadí a ze stejného důvodu nevadí uvolněnost a vakly na všem. Díky zdravému přímořskému vzduchu plnému soli pak pak vše rychle pokrývá vrstva rzi, což většinou taky nevadí. Některé konstrukční odlišnosti: jsou k vidění bubnové brzdy, jak z mopedu, stupačky na nábě zcela vážně míněny pro jízdu spolujezdce na zadní ose. Táhla a páky místo brzdových bowdenů i na ne příliš starých kolech. Asi před 10lety jsem tam na nějakém bajku „tesko“ úrovně dokonce viděl čtyřtác. Téměř nikdo nepoužívá blikačky, o předních Led nemluvě. Pokud se svítí, tak na dynamo. Podíl svítících kol je nižší, než u nás. Dětské sedačky se užívají do značného věku dítěte, takže běžný obrázek je vpředu drobná matka a za ní adolescent s pokrčenýma nohama, aby je netahal po zemi. Do sedačky se dá šikovně zapasovat líska s 10Kg rajčat či karton balených vod. A obojí drží bez gumicuku, což jsem sám ověřil. Přepravě nákupů slouží mohutné drátěné koše, přidělané na nosičích obvykle vpředu i vzadu, pokud tedy není vzadu ta dětská sedačka. Karavana tří kvalitně naložených bicyklů se přepravní kapacitou již vyrovná menšímu autu. Zážitky při přepravě nákladů jsou novou dimenzí cyklistiky. Tvary rámů jsou podivné a originální, k čemu je například zdvojená horní rámová trubka? Jedině mě napadá, že to je čistě designový prvek, asi jako triple triangle. Tak tohle bych nazval double stangle.

Ta dvojitá rámová trubka je výsadou specielních vysokotonážních bicyklů. Je na ně potřeba specielní povolení pro řízení(něco jako u nás papíry na nákladní auto, nebo třeba buldozer):o)

Pěkné.., cyklista v Itlošce je zřejmě uznávaným účastníkem provozu. To není jako zde u nás nebo třeba v Řecku (když už jsme u těch jižanů), kde je přednost právem většího a silnějšího.

Na ježdění v Itálii má zcela totožný pohled. Na Gardě už jsem byl mnohokrát. V ostatních částech Itálie též a popravdě řečeno, tak se mi tam jezdí příjemně i jako řidiči auta.

Proč tam jde, co u nás ne? V základu je všeobecný vztah k cyklistům. V Itálii jezdí na kolech tolik lidí, že nejsou vnímáni jako skupina, vůči které se ti „normální“ mohou vyhraňovat. U nás je tomu naopak. Jezdit na kole není norma, což je základ pro pěstování averzí. Asi by tu muselo jezdit na kole mnohem víc lidí. Ovšem jak tohle zařídit, netuším. Situace je dlouhodobě stabilní a setrvačnost naší společnosti v názorech, cítění a kulturních zvyklostech je obrovská. V obou případech je to výsledek nějakého vývoje. U nás jezdí spíše sportovně zaměření lidé a ostatních moc ne. Jsme národ páprdů, kteří si raději vozí prdel autem. Italové jsou motorizovaní více, než my, přesto je tu kolo přirozeným dopravním prostředkem.

Zlepšovací návrhy perte sem :-) Ono to sice bude marný, ale aspoň se pobavíme

Původně jsem nechtěl psát taky negativní soudy, protože mi připadalo, že to vlastně nestojí za řeč. Ale vlastně stojí. Mám na mysli zkušenost s terénním ježděním. Tam, kde jsem byl, se o něčem takovém dalo těžko mluvit. Příčinou bylo to, že prakticky jediné cesty v krajině byly cesty pro auta a prakticky jedinými pozemky byly pozemky soukromé. Pro tamní síť cest bylo typické, že skoro všechny slibné odbočky z hlavních komunikací byly slepé cesty do polí, nebo příjezdovky k soukromým rezidencím, zpravidla se značkou „strada privata“ již na svém vjezdu. Vjet na takovou cestu nemělo smysl. Najít polňačku, vedoucí přírodou ze vsi do vsi jako u nás bylo prakticky nemožné. Zle jsem pochodi i jako chodec. Tam se prostě pěšky vůbec nechodí. Jít se projít za město? Absurdní. Malá historka: Jen kousek od kraje vilové čtvrti jsem se zkusil projít. Na konci cesty u meze si řikám, střihnu to tady přes pole a za ním zase nějaká cestička bude. A vida, byla. Tak po ní jdu, za chvíli je z ní solidní asfaltka s bezvadným okolím, najednou dojdu k vratům s kamerama a nikam jinam to nevede. Po chvíli mi dochází, že nejsem před vraty, ale za vraty! V něčí zahradě. Naštěstí se dalo prodrat živým plotem (a to si nemyslete, že živý ploty v itálii jsou nějaká sranda, ale tenhle se dal) a byl jsem rád, že mě nikdo neviděl, nebo se mu nechtělo střílet. Takové zkušenosti Vás z procházek vyléčí. Na druhou stranu v pahorkaté krajině se starými vesnicemi s opevněními na vrcholcích kopců jsem si před lety dobře zajezdil i na svém horáku. S MTB to ovšem nemělo mnoho společného. Na MTB tam jsou hory. Rub italského ježdění. Možná s cyklomapou bych něco našel (nevím), ale bez ní to nejde, zatímco u nás jo. Tak aby to srovnání nebylo jednostranný.

Važme si i toho dobrýho, co u nás máme. Není toho málo. Mě tam nejvíc vadil pocit, že je tam vše priváto, i když třeba bez plotů. Proto si myslím, že základ rozumného ježdění (a to především z hlediska přístupu čemby) je ve svobodě pohybu. To jak u nás jednou prodrbem, tak to pak nezachrání ani kdyby všichni studentíci chodili na brigády ve stavbě singletracků. Takže prát se hlavně o legislativu. To ostatní je druhé. Můžete mít jiný názor:-)

nějaká ta diskuze by třeba mohla proběhnout i zde, na fejsku čemby

Cože?