na co myslíte, když jedete do kopce

Za chvíli jsem nahoře a pak to rozpálím:)

„na tenhle po**** závod už se nikdy napřihlásim“ tušim 3. kopec na salce

1)„schválně to zkusim udržet nad 20 km/h“ (pak 15, a pak na to bodam) 2)„*****, ty záda ale bolej“ 3)zpívam si v duchu

1. Snažím se to držet nad nějakou rychlost.
2. Představuju si, že stíhám jezdce na TdF, třeba Sastreho ;))
3. Mluvím sám se sebou nahlas.
4. Mluvím sám se sebou nahlas anglicky
5. Přestávám myslet, nevnímám bolest a tupě šlapu (tohle spíše při závodech).

   ;))

z toho uz jsem vyrost, abych jezdil do hodne prudkyho dlouhyho kopce. :) Kolo se da i v klidku vytlacit, ne?

zacnu se koukat tak 1 metr pred sebe na zem a hned mi cesta ubehne.

valim v duchu ňákej hustej song:)

Na skopec…:-)))

Na toho zm… co mne minule tak nasr… jak bych mu rozkopal…

Najednou koukám, že sem o 20km dál ,–)

Ja si zpivam v duchu rockenroll, pri zavode mi to docela vyhovuje, ale pak sem uplne vymletej, protoze zpivam jeden usek porad dokola :)

Přemýšlím čí konec přijde dříve,jestli můj nebo toho kopce a zatím jsem tu!

Bud nemyslim vubec, tise umiram, hlasite umiram, rikam si: za touhle zatackou zaslezu, nedavam na plaste, nebo proste vetsimou tlacim :-)

já tě dostanu ty parchante prudkej

optimálně nasadím rychlost a pak vypnu mozek a jen tupě šlapu , a duchu na sebe řvu : „makej, nejsi posera, dávej, jeď, neflákej to …“ častěji to nepomáhá … a nebo jsem ještě nejel fakt dlouhé kopce , ale obecně řečeno raději šlapu kopce než z kopce dolů … Můj sen dovolená v Alpách na kole … páč ty vyplavené endorfiny za to fakt stojí…

drepkins ..

Že ta oldschool lanovka je fakt pomalá :D

střídavě nadávám a přemejšlim jakej pak bude suprovej sjezd :) .. a pokud to je fakt zlý tak si začnu zpívat, jen tak pro sebe :)

většino na nic, jen občas kouknu na tepák, když je vysoko přeřadím výš, když už není kam (většinou) zpomalím :o), rozhlížím se kolem, užívám si nádherné pomalé tempo a to že je kolem ticho nidko neruší a můžu dělat to co mám rád...........no prostě kopce mi nevadí, proto je tam vzadu tolik koleček ne???

nejhorsi je,kdyz ten kopec znam.. to proste neokecam.ale snazim se oblbovat sam sebe,ze uz tam budu.

taky se vypinam – zaostrim na vzorek predniho kola a jen myslim na to jak stridam pravou a levou … pokud to jde tak zbytecne nepodrazovat :)

Já v kopci na závodech myslim na to jakej jsem idiot že jezdim na kole,pak si řikám že vyjedu kopec a vykašlu se na to a pak taky že tenhle závod už nikdy nepojedu.
No a když se jedu projet tak přemejšlim jak to udělat abych mohl jet ještě pomalejc aniž bych spadnul

„PROČ???“

sakra jak dlouhej je ten kopec ?

dle stavu a nálady: sakra to zas bude hnusnej kopec x teď si to vyšlápnu nahoru jsem teprv v půlce x jsem už v půlce to byl ale zku… kopec x tobyl pěknej kopeček jsem tak hotovej, že si to dolů ani neužiju x a teď hurá dolů a obvykle mě také doprovází climbing song

Pod kopcem to rozpálím co to dá a snažím se udržet tempo když začnu zpomalovat tak si říkám „srabe ještě tamhle k tomu stromu a tam teprv přeřaď“ to si říkám před každým stromem a když už fakt nejde utáhnout podřadím a takhle párkrát podřadím a už jsem nahoře. Mimochodem snažím se nedívat na vrchol protože to mě vždycky zlomí.

Na cílovou odměnu:(((

Že by teď:((

Většinou moc nemyslím,koukám před sebe a tupě šlapu.V lepším případě se rozhlížím po okolí.

říkám si: „sakra proč nemůže být ten kopec aspoň 5× delší ! … hnusný, malý, Krkonošský kopce !!! …“ trochu hudruju ale jízdu si pořádně vychutnávám – není totiž nic lepšího nežli jízda do kopce :-) … naopak sjezdy se mě vůbec nelíbí :-( … musím jít víc do otáček a to nemám rád (jezdím tak 50–60 ot/min … víc se mi hnusí) …

„NEZNÁM BOLEST, NEZNÁM BOLEST, …“

Me se pod pojmem prudky a dlouhy kopec vybavi treba Hvozd na Malevilu..no a kdyz tak funim nahoru, z pocatku jedu, pak tlacim a pak zase jedu, tak premyslim nad mladymi Nemkami, ktere me panbuhvi proc zrovna v tomhle kopci zacnou predjizdet a vubec neberou ohledy :D Ale na druhou stranu, ten sjezd na druhe strane za tu trochu trapeni stoji..

Tak to ja resim pri kazdym mensim terennim hupu :)

Nejdriv srdnate si namlouvam „to zvladnes, nejsi zadnej srabak!“ … „na vecernicka NEPOJEDES!“ … „to vyjedes, ne ze budes slejzat!!!“ … a pak zmizi rozjeti z protikopce… a preradim jednou, dvakrat, trikrat… koukam tesne pred predni kolo a namlouvam si ze to uz je jen kousek. Pak dojde na vecernicka… a nakonec za sipani „uhch-huíííí, uhch-huíííííííííí“ slejzam a hledam plice. V lepsim pripade vyjedu az nahoru a tam resim jak najit chybejici dech a pritom nespadnout z kola prilis pomalou jizdou :) Pak zjistim ze jsem nahore, pookreju a odpocivam ve sjezdu, rozjedu to, rozpalim to co to jde do protikopce a vsechno zacina nanovo :)) Ale stejne je to super…ne?

…támhle za tou zatáčkou už bude končit :)

Modlím se a když jsem dole tak si pokaždé slibuju že už takhle rychle nikdy nepofrčím a pak přijde další kopec a je to nanovo!

Kdybych měl zaznamenat na co jsem myslel teď o víkendu, tak by to bylo nepublikovatelné. Od Sázavy jsme se štrachali do kopce (teď je mi vlastně divné, že jsme nejeli z kopce, ale to byl asi jen dojem kvůli silnému protivětru), nyvíc v protivětru, bahníčku po ráfky a kličkovali mezi popadanejma stromama a hledali cestu v terénu, kterej dodělali lesáci ve snaze odstranit nejhorší polomy po vichřici ze čtvrtka. Když jsme vyjeli na silnici a já si chtěl odpočinout, tak mě mále odfouk protivítr, který foukal proti bez ohledu na to, na jakou světovou stranu jsme zatočili. Ve stručnosti jsem:

1. Proklínal všechny příčiny globálního oteplování;
2. Ptal se kterej blbec sem dal ten kopec;
3. Přemejšlel jsem, co jsem si to zatraceně vymyslel za hovadinu se tam škrábat ;-)
4. Nadával jsem na VDO, které neměřilo a mě se tak prohlubovala depka, neboť jsem netušil, kde se alespoň rámcově nacházím a zda tedy někdy dojedu do cíle.

že mám zas ku..a blbý boty na chození

Jak kdy- říkám si že to musím dát, nejsu taková sračka, jestli mi to za tu dřinu stojí, že já idiot sem vůbec lezu, koukám metr před kolo…záleží na stavu psychických a fyzických sil. No a pak se nějak na kopec vydrápu a ten pocit že sem „to dal“ stojí za tu dřinu

Nejdriv to mam pekne rozjety z roviny … ale pak podrazuju a podrazuju az neni kam. Pak si rikam … musim drzet tempo. Pak sem rad ze se drzim na kole. Dalsi stupen je kdyz uz jsem rad ze se muzu oprit o riditka (kdyz tlacim). Kdyz si zpivam tak v duchu a neco hodne sprostyho … Zavis se casto objevuje v repertoaru.

Ja si rikam , ze ja radeji nehral doma sachy ;)

ještě ještě, víc víc ! :)