nášlapné pedály a jejich hystorky

Slyšel jsem jednou historku o jednom chlápkovi, byl prý shodou okolností policajt a ten dostal na Vánoce nějaké nášlapy a tak je hned po obdržení nedočkavě namontoval. Pak prý v kuchyni nasedl pro zkoušku, popojel a nedokázal vycvaknout, proletěl skleněnou výplní dveří do děcáku, sklo mu přeťalo tepnu a než přijela záchranka, tak prý bylo po něm. Ale jak říkám, jen jsem to slyšel, tak o Vánocích bacha.

Mě se přihodilo to že pravý pedál skřípal. tak jsem ho namazal, a pomohlo to. tak jsem pro jistotu namazal ještě i levý pedál.

v jeden den mi přišli válce na trénink a nášlapy s tretrama – nenapdlo mě nic lepšího než to vyzkoušet najednou :o)

Svým pedálům často pozorně naslouchám, ale historku jsem od nich jaktěživ neslyšel… :(

já měl nášlapy asi týden a byl sem strašně hrdý na to, že v nich nepadám, že mi vycvaknutí i nacvaknutí pěkně jde a jednou vedle mně zastavila nějaká kočka v autě a ptala se na cestu. A já jak sem vůbec nepřemýšlel, tak sem zastavil a uvažoval kudy jí poslat. báác a už sem se válel. ale alespoň se omlouvala,že sem kvůli ní spadl

Proboha, alespoň ty názvy témat by mohly být bez hrubek. :/

Na vlastní kůži jsem zažil tu nejklasičtější historku: vycvaknul jsem pravou a vystoupil vlevo.

Tuším, že tu tehdy někdo psal, jak na křižovatce nevycvaknul, říznul sebou a roh nějak zapasoval do díry od poklopu kanálu tak, že zablokoval celou dopravu.

Nejhorší pád co sem kvůli nim měl, byl asi hned první den, kdy sem si nacvičoval vypínání na zahradě. Když sem usoudil že je to v pohodě, tak sem zajel do garáže, vycvakl pravou a skácel se doleva na beton. Tam sem zůstal chvíli ležet s naraženou pánevní kostí a pochroumaným zápěstím. Druhý den sem se vydal do terénu, kde sem v jedné stojce blbě podřadil, zazmatkoval, kolo se začlo zvedat a já přistál na zádech protože se mi nepodařilo vypnout. Pak přišel ještě jeden pád, kdy sem se zahrabal v močálu a svalil se na bok. Teď už vypínám úplně automaticky i v těch největších krizích. A troufnu si říct, že mi nášlapy minimálně jednou zachránily prdel.

já se statečně nacvakl, dojel k bráně, postavil to na přední, pak zpět na zadní, třikrát na něm poskočil a začal padat vlevo na půlmetrový betonový obrubník, vycvaknout jsem stihl tak tak, a taktak jsem zadržel i vycvaknutí do pemprsek. Žiju:) Dvakrát jsem se vyvalil na bok při usínání a 180ti stupňové otočce na metr široké pěšině a pak při výměně pedálů bez ohrádky vůli neonávlekům na tretry, s každým doskokem mi mé turist spešly vycvakly a já se nadrzo usadil na špunt sedlovky-sedlo. A taky při jízdě po zadním do zatáčky často vycvakávají :) Nejlepší škola jsou klipsny :P

Kámoš takhle jednou spadl, když je měl nový. Když si na to vzpomenu, docela prča…

A na co nezapomenu je to, že když jsem jel na nich poprvé, tak sem se hned skolil ale natrhl jsem si úplně nový sedlo (za 1500) To mě tehdy naprosto vytočilo a pak sem to slepil chemoprenem :D:)

No to já jsem si říkal jaké to bude snadné,nasednu,za­háknu a pojedu.Jeli jsme ten den zrovna na Javorový v Beskydech ještě po šutrech za mokra a s blátem..Asi 5 krát jsem sebou lupnul na zem a byl celý špinavý :D To už pak člověk má motivaci,aby se vycvakl :D

Nášlapy už druhý rok tiše pláčou ve skříni…

Ty moje první (Shimana PD M737) byly tenkrát pro moje první seznámení se systémem dost rizikovou záležitostí.

Bál jsem se, aby mi za jízdy nevycvakly, tak jsem je vozil celkem zarvaný a pak ty svině hysterický fest držely moje kufry a nechtěly je pustit. Tož jsem se párkrát poroučel. Tak už pár let zpátky jezdím CéBéčka a jsem spokojen a o změně za nějaký jiný hysterky, co by mi dlouho podržely a pak ty kufry stejně nepustily, neuvažuju.

Také se přidám se svou troškou do mlýna :-) jen podotýkám, že více než 10 let jsem jezdil s klasickými klipsnami…

Jel jsem na svou 3. vyjížďku s novými SPD SH 540…první 2 jízdy byly v pohodě a já získal falešný pocit, že už jsem mazák :-) přijedu na křižovatku, vycvaknu páč jsem na vedlejší a zas tak dobrý abych balancoval v pedálech několik minut nejsem :-) auta po hlavní projedou, to poslední odbočuje na vedlejší odkud vyjíždím…takže jdu do pedálů, nacvaknu obě nohy a vyjíždím…jenže ouha, auto řídí blondýna a na poslední chvíli si odbočování rozmyslí a chce jet rovně…tak jdu na brzdy, stojím na místě – ale ouha – v krizové situaci po staru ze klipsen rvu nohy dozadu, ale SPd nějak tento výcvak neznají .-) takže to dopadlo jasně – jako ve zpomaleném filmu padám na pravý bok .-) kolo přežilo beze šrámu, já naštěstí také (jen naražené zápěstí)…manžel blondýny jako spolujezdec se omlouval snad desetkrát, blondýna jen koukala jako co že bych snad chtěl nějakou omluvu…

Ale člověk si už po chvíli opravdu zvykne a vycvaknutí je automatický reflex :-) takže bych si je jako nováček určitě zase pořídil :-)

Když jsem si pořídil nášlapy, tak mě nenapadlo nic lepšího než je rovnou první den vzít na závod po dešti, a tak jsem si celkem 9× ustlal do bahna, největší sranda ale byla když jsem ležel hlavou v příkopu a nemoh jsem se z těch nášlapů dostat.

Mě se stala hned při první vyjížďče taková sranda…Já romantik si zastavím u takového potůčku s tůňkou kochám se, ale nějak mi nedošlo, že mám pořád zacvaklé tretry v pedálech a okamžitě jsem si ustlal v potoce :-D

Tak jsem po pár dnech usoudil, že by bylo fajn se pořádně na těch nových Shimanech projet. Na hradě Pernštejn, jsem před plnou zahrádkou u hospody zastavil a ejhle. Tretry nějak přirostly k pedálům a už nebylo cesty zpátky. Tak jsem měl svůj první pád i s velkým obecenstvem. Nebylo to zlé… bylo teplo, tak jsem šel na pivko… :)