Respektive proč byly odsunuty na okraj a z velkých hráčů hájí tuto koncepci už jen Manitou s modelem Dorado? Pokud uvažujeme o motokrosových motocyklech jako o jisté analogii sjezdových speciálů, tak tam jiné než up-side-down vidlice neexistují. Klasické uspořádání vidlice zkoušelo Suzuki u modelů RM 96– 98 a KTM cca ve stejnou dobu, ale od roku 2000 jiné než USD vidlice u závodních terénních motorek nejsou.
U závodního DH měly USD vidlice slušný nástup a po příchodu Marzzochi Shiver se zdálo, že je to jasná cesta do budoucna, nicméně dnes jsou špičkové DH vidle prakticky všechny na jedno brdo- rock shox/marzocchi/fox etc. etc. Nabízí se dvě varianty- první ekonomická- odlít dolní nohy v jedné fabrice na taiwanu je mnohem levnější než je jednotlivě frézovat jak vyžaduje USD. Druhý důvod může být, že dnešní MTB odpružení je na tak vysoké úrovni, že i v klasickém uspořádání překoná výhody up-side-down(menší neodpružené hmoty, vyšší tuhost atd)
Ví někdo jak to je?
