Sebeovládání v krizových situacích na kole

Zrovna dneska auto přede mnou předjíždělo kamion co blikal že odbočuje vlevo. Kamioňák si ho na poslední chvílu všiml a dupl na brzdu a ten idiot co předjížděl udělal myšku a skoro smetl cyklistku v protisměru.

No v takových situacích neuděláš nic, to je fofr a je ******* na světě. Lepší je jezdit po lese, tam si za to většinou můžeš sám :)

Ono jsou situace a situace.

Obvykle „vytuhnu“ a nestíhám si uvědomit, co dělat. To je třeba v případě, kdy by mi chtěl dát někdo po tlamě. To mi fakt nikdy nešlo. Pak jsou situace, kdy nejde o mě, ale o cizí – někdo padne, ublíží si – a tam naopak bejvam první u dotyčnýho, ještě když ostatní vlastně koukají, co se stalo a neví co dělat.

Co se týče hlavně bajkování, pokud mě někdo oprasí, tak to ve mně vře, ale i tak nevim, co bych dělal, kdybych měl možnost si to s nim vyřikat. Na násilí jsem nikdy nebyl, ale aspoň vyřikat, to jo. Jednou jsem „bohužel“ tu možnost měl, týpka jsem na křižovatce dojel, jenže ve vším nasrání tak nešikovně, že jsem mu klepl do auta zadkem kola při razantním brždění a za krypla jsem byl já. Naštěstí jsme se oba vyklidnili, omluvili se a pokračovali každej po svym.

Situace, kdy mi někdo vleze/vjede do cesty řešim zatim celkem s klidem, 99% situací předvídam a počítám s tím, co se může stát. S autama se neperu, tam uhnu nebo zastavim a podle toho, jestli se dotyčnej omluví se buď usměju a mávnu, nebo si plácam na hlavu, co to je za vocasa. Účastníky s menší hybností než jsem já se v takovejch situacích (kde jsem samozřejmě v právu) snažim spíš plašit, než vychovávat, ostatně mozek si nejlíp pamatuje situace, který mu byly nepříjemný. Mam dojem, že pár lidí, co mi chtěli skočit přímo pod kolo se budou rozhlížet i když budou doma vstávat z gauče – ono třeba takový mokrý kotoučový brzdy dělaj velkej kravál.

Zase abych nevypadal jak nelida, jak na bajku, tak za volantem se chovam maximálně ohleduplně, předvídatelně a nedělá mi problém zastavit, pustit, …

Ještě k „fíglům“, postupům a tak, jak se chovat v krizovkách – to se nedá natrénovat. Na to nepomůže ani bojový umění, tam tě připraví jen na to, jak se chovat po tom, co se zorientuješ. To musíš mít v hlavě a dá se to naučit jen tim, že si těch krizovek zažiješ hodně.

Proto po silnici nejezdím. Akorát přejezdy mezi polňačkama :)

Já mám v krizové situaci vždy dojem, že na všechno je fůra času. Nějak se mi zapne zpomalené vnímání času a mám pocit, že se jakoby nic neděje. Nedávno do mě nějaká ženská najela, když chtěla změnit pruh a neviděla mě. Vím, že jsem mohl zabrzdit a nechat ji projet, ale místo toho jsem jel vedle ní, a bušil ji levou rukou do okýnka. Navíc zprava do mě vyjížděl autobus ze zastávky… Situaci, která mohla trvat tak asi 3 sekundy si pamatuji tak, jakoby trvala čtvrt minuty.

Já jednou zareagoval a nakonec mě to stalo skoro 50 tis. a podmínku. A to moje reakce bylo jen zatukani na okénko.

Důležité a zajímavé téma +1

Co se mi stalo cca před 14.dny,tak si jedu po hlavní silnici a borec v autě vyjížděl z vedlejší ulice,měl tam STOPku,ale bohužel mě přehlídl.

Já už brzdil tak 10.metrů před srážkou,jak tady kluci popisují,tak ten moment do nárazu jako by zpomaleně a trvalo to fakt dlouho,můžu říct zaplat' Pánbůh,pač v tý jako by zpomalený době jsem se stačil stočit do leva,takže jsem se mu zasekl o levej blatník a skončil mu na předním kufru,rozpláclej jako žabák.

Kdybych to vzal na přímo tak fakt nevím jak by to dopadlo,nedej bože kdybych to narval do sloupku,tak se tam rozplácnu jak do zdi,což by nebylo dobrý.Takhle mě akorát přišpendlil pedál do holeně a kolo jsem ještě ukočíroval,takže já cajk kolo cajk,za což jsem velmi rád.

Potom jsem to řešil tak,sedl jsem si na protější chodník obrubák i s kolem a začal jsem to vydýchávat a říkal jsi kurwa hustě,to bylo hustý:)

Borec hned vylítl z auta a hned se ptal jestli má volat sanitku a jestli mám kolo v pohodě atd.

Bylo vidět že má starost jak o mě tak o bajk,já mu říkám že snad v poho,tak jsem zkontroloval obě kola jestli fakčí házka jak má,jestli není nějak zkroucenej rám nebo nějakej šlic na laku,pak jsem koukl na tu holeň to nebylo tak hrozný jenom trochu odřená od toho pedálu,nateklo to až doma po sprše a začalo i dost bolet trochu otok,ted' už cajk.

Co bylo ale pro mě dost důležitý,tak jak se zachoval že hned měl starost o mě i o bajk,kdyby vystoupil a začal vyřvávat co dělám atd.tak je dost možný že se začnu chovat i já agresivně a dopadlo by to všelijak.

Takhle jsem nevolal ani POLICII a všechno v poho,řekli jsme si Čau Čau a bylo.Řekl bych že sem borcovi ušetřil nějakej bodík a nějakej litřík.

Od týhle doby si dávám ve městě majzla a sem sakra opatrnej,pač po městě každej lítá jako prase.Vždy nádávám nahlas ,,KUNDO jedeš do Tesca pro brambory a jedeš rychle jak pyča". pak samozřejmě stojí předemnou na červený.

Trochu se bojím že vybublám na kruháči u Kaufu,pač je to snad pokaždý že mi tam nedaj přednost,potom následuje přechod a většinou tam staví,takže se bodou divit až jim tretrou vysklím okno a v klidu odjedu aby si pamatovali Lojzíci.

Když to přežiju ve zdraví, tak jednoznačně inzultace :)))

Bejvaly doby kdy jsem gestikuloval, nadaval, zlobil se… to jsem byl jeste mladej a blbej. Ted kdyz mi nekdo provede nejakou prasarnicku, tak si tak maximalne neco pomyslim nebo neco zaseptam.

Vemte si v soucasnosti propirany pripad (http://www.ceskatelevize.cz/…ostal-15-let), kdy uz nasranymu chlapovi stacilo ukazat par fakacu, jemu ruplo v kouli a vytlacit dodavku ze silnice. Mohlo to skoncit hodne spatne. Teda vlastne to skoncilo dost spatne, pro toho chlapika, protoze stravi 15 let v krimu.