Váš největší strach na kole ?

Největší strach mam při jízdě po silnici … :D

Co se strachy týče, tak to je už hódně dávno. Klopil jsem zatáčku. Když jsem spatřil písek, bylo už pozdě brzdit, tak nezbývalo, než to mírně narovnat, ale v místě, kam mě to vynášelo stál zaparkovanej náklaďák. O centimetr jsem se vyhnul ramenem korbě. ;-)

Jinak co se týče přejetí zvířat, jel jsem jednou v noci a ze stoky vyběhl ježek. Chtěl jsem se mu vyhnout, ale on se počal v ten samý okamžik vracet. Víc jsem udělat nestih, prostě jsem ho přejel oběma koly (horákem). Drnclo to, ale když jsem zastavil a ježka hledal (i ve stoce), nikde nebyl. Dodnes mi nikdo s jitotou neřekl, zda to mohl přežít. ;-)

My jednou jeli v Polsku, jel jsem první a zapomněl jsem odbočit. Tak jsem se otočil dozadu, kouknout, jestli něco nejede a malinko jsem při otočení celého těla vyhnul kolo. No dopadlo to tak, že mi škrtl bundu passat, který jel určitě víc jak 100. Jel jak ******* skoro u krajnice. Kousíček blíž a dopadlo by to blbě.

Přejíždění závor, kde už jede vlak tak, že když bych plivnul do strany, tak bych ten vlak trefil, je celkem běžná záležitost. Dřív jsem z toho byl zbytek dne vyplácanej, co kdyby mi na těch kolejích spadnul řetěz, nebo jak ten vlak houká, tak co kdybych se leknul a třeba mi sjela noha ze šlapky atd.. Ale už jsem si na to zvyknul, co jinýho mi taky zbejvá. Za posledních 6 měsíců jsem přijel 3 pozdě, tak musim holt riskovat.

Velkej strach sem ale měl minulej víkend. Na takovym krátkym sjezdu, kterej končí pravotočivou zátáčkou o 90 stupnů jsem to rozjel asi 45 km/h. Člověka to pak dole vždycky vynese tak, že má co dělat, aby se udržel na silnici, natož v nějákym svym pruhu. Ještě musim zmínit, že manévrovatelnost mýho kola je znížená tim, že se mi jaksi povedlo ztratit kroužek z hlavovýho složení. A u zadní brzdy je nějaký špatný lanko. Konec intermezza. A zrovna v tý zatáčce proti mě jelo auto. To jsem myslel, že je konec. Brzdit, seskočit – nic už bych nestih. Jenom jsem se viděl, jak letim přes auto a končim. Nakonec, nějakym zázrakem, jsme se o pár cm minuly. Byl to tušim VW, taková šedivá metalíza. Následovalo asi 10 km pomalý jízdy bez držení řídítek, jenom takový kochání, vzpamatovávání se a usrkávání z bidonu. To jsem měl opravdu velkej strach, že jsem tu už nemusel bejt.

V noci v lese mi přeběhla přes cestu kuna, jen to křuplo, celou cestu jsem pak byl vyklepanej. :( jinak asi dneska jsme měl opravdu hafo strach a hafo štěstí – asi ve 30 km/h takovej lesní sjezdík s asi metrovým korytem uprostřed a dvě pěšinky na obou stranách, jedu po levé pěšince a najednou mi tam za hranu toho koryta zajelo přední kolo a začalo to podkluzovat, už jsem se viděl na zemi, ale najednou nevím jak jsem se z toho dostal, fakt jsem měl hodně strach, protože kdybych se tam rozstřelil, nedopadl bych hezky a trvalo by hodně dlouho, než by mě tam nekdo našel.

Keď ma na úzkej lesnej ceste skoro sejmul šofér na starej Lade (alebo Žiguli ),ktorý si myslel že je v lese sám…Takmer čelná zrážka.

Keď som na lesnej ceste dosť ďaleko od civilizácie zabudol sledovať čas a neskoro som zistil že sa začína stmievať (ja bez svetla…a bez svetla si tam človek ani neprdne).

Keď som stál na kopčeku niekde nad lesom a z toho malého čierneho mráčiku ktorý visel nadomnou tresol blesk nie veľmi ďaleko od miesta kde som stál…

atď,…

Lesy nikdy viac, ja radšej civilizáciu,mes­tá,dedinky….. ;-).

Já jednou za mladších let přijížděl na biku k baráku a ze silnice jsem skočil na chodník,procházely tama dvě slečny a já chtěl trochu zamachrovat a vzal to takovým větším efektním skokem,už v letu jsem viděl že ty holky mají na vodítku jezevčíka který za blízkým křovím nebyl vidět,tak jsem vzal za brzdy doufaje že to nějak vyjde.Dopadl jsem na přední kolo kousek od tlemícího se jezevčíka a čekal jestli se převážím dopředu na hubu nebo ne.Dopadlo to dobře,rovnováhu jsem udržel,pes mě v klidu obešel(ani mě nekousl :-) )a holky s chichotáním odešly dál.Strach jsem opradu měl,jen nevím jestli víc o toho psa nebo o sebe a kolo. :-)

já mám největší strach vždycky při sjezdu z toho, že mi uletí kolo nebo rupne noha vidle :) o nefunkčních brzdách ani nemluvit radši…

Můj jedinej strach je, že píchnu :-D

mám strach potkat někoho, kdo strach nemá.

Sjezd kolem řeky.Levotočivá zatáčka ,odkloněný vlhký kořeny,sráz dolů tak 5 metrů skály.Jel jsem trochu rychleji a úplně na okraji(pravém) stezky která měla na šířku 30cm.Stačilo by trochu to víc naklonit nebo jet o pár cm ještě víc doprava a spadnul bych dolu.To jsem měl pěkně staženou prdel.

Neustále furt a pořád mám strach že mi podjede přední kolo, i na asfaltu za sucha a já si v SPDčkách rozmlátím hubu. Asi se mi smějete že s 2.0 a 2.1 terénníma pláštěma mám z tohohle na asfaltu za sucha strach, ale prostě si nemůžu pomoct. Za mokra je to úplně zabitý, to zatáčky ani s kopce víc než 30 neprojíždím. V terénu ani nemluvě, prostě zatáčky neklopím, rovnám kolo. Proto pokud je nějakej složitější sjezd s horším podkladem tak to radši beru pomalu technicky než letět. Opravdu se toho ustřelení předního kola děsím. Jinak největší jinej strach jsem měl že neubrzdím sjezd kdy jsem přecenil schopnosti trekáče s plášti Ritchey Speedmax přičemž terén byl tvořen čistě kameny o průměru 10–30cm. Sklon hodně, byla to totiž rakouská sjezdovka. Ale zase to byl zážitek. Dnes nechápu jak jsem to mohl jet když na to kolo sednu, přijde mi že skáče jak kamzík když jedu po normálním vybetonovaným štěrku, oproti mýmu biku. No jak jsem psal, přední kolo…Jo a ta formulace „jebnul vidlí a dodělal pedálem“ mě fakt dostala :D

Strach jsem měl letos, když jsem se odhodlal jet v zimě sjezdovku šusem dolu na bajku. Třikrát jsem sral doma, jednou cestou a nahoře se stejně zbytky tlačily ven. Teď už je to ok.

když jsem byl ještě kluk, jel jsem po městě, frajersky bez držení a kecal s jednou babou. A jak jsem hrozně machroval, přehlédl jsem otevřený kanál… pak už jsem se jen probral na silnici, přišel ke mě jeden dědula a řekl:„To bylo dobrý“ a odešel… já silniční lišej na půlce těla, ale zase takovou péči od té holky :-) kdo by do toho nešel :D

Strach ani ne, jen adrenalin když se náhle v 65 km/h pohodičce sjezdu objeví rokle.

No jednou jsem při sjezdu v Itálii ze stelvia málem nedorzdil vracečku a pode mnou 20 metru sraz to sem kulil oci no :D a jeste k te silnici, dneska mam za sebou 180km z jindrichova hradce do brna a dvakrat mi auto nedalo prednost kdyz sem byl na hlavni, jednou sem to do nej malem nakouril, bylo to v Trebici pri sjezdu ke krizovatce u busovyho nadrazi.

Největší strach na kole jsem měl, když jsem ho poprvé kradl.

tak ja jsem mel nejvetsi strach, kdyz jsem projel asi 10 cm od hlavy zmije, ktera mela docela dost pres metr, vyhrivala se na takove lesni asvaltove ceste, kdyz jsem pak projizdel lesem, kazdy klacek se mi zdal jako had:D fakt nesnasim hady, tolik me ani nevyleka, kdyz vylitnu z nake zatacky nekde do lesa v prudkem sjezdu

Jednou při předjíždění busu zprava, který už začal najíždět do obočováku vlevo s blinkrem, dal přednost nějaké slepici s Feldou, takže mi vyjela z předku busu bokem a já jsem ji ve 40ti trefil přímo na komoru, tak v tom třívteřinovým letu jsem celkem bobky měl…:-)

To si takhle sjíždím z Poledníku směrem na Prášily a za jednou zatáčkou proti mě parta německých důchodců přes celou cestu. Ještě že jsem „předposranej“ a z kopců to moc nepouštím, jinak by bylo o pár bavoráků míň. Jak jsem kolem nich projizdel těsně u kraje cesty, snažíce se netrefit některý ze stromů, tak jsem zaslech jenom „Grus Gott“. Na odopověď jsem se fakt nezmoh

no já jsem měl největší strach, myslim že to bylo tak před 4-mi lety (bylo mi 14), když jsem byl s našima na vranově a na jednom „silgliku“ podéj dyje jsem ani nevim proč zastavil a dal jednu nohu na zem, jenže s nezkušenosti to byla noha na staně kde byl asi 15m sráz (už si to moc nepamatuju) a pod nohou se mi utrhlo kousek hlíny a už jsem letě dolů. Naštěstí uplnym zázrakem jsem spadl asi jenom 1,5m a tam se nohou zachytil trčícího kořene a bike zůstal ležet nahoře. Dole pod tím srázem byla sice voda, ale člověk nikdy neví jak je hluboká.

A ještě jedna taková nepříjemná situace. Jej jsem s kamošem a šupali jsme si to po známé cestě, kde jsme nikdy nepotkali žádné auto (byl tam zákaz vjezdu). Mohli sme jet tak 60km/h a on jel přede mnou, a najednou za zatáčkou jel proti nám kamion se dřevem. Já jsem měl dost času zastavil, ale s hroznym strachem jsem sledoval, jestli se to povede aji jemu, nakonec chyběli milimetry a minuli se. Překvapením ale bylo, že řidič vylezl a nezačal nadávat, ale omlouval se že jede v zákazu vjezdu i když tam pravoval…

Největší strach asi z toho že mi vypadne přední kolo:), nevím proč ale ten pocit mám už několik let.Jakmile jedu terénem tak moc ne, ale kdž jedu po silnici na Crossu tak uplně celkem jo. Při 70km/h+ člověk nikdy neví:) spíš mě štvou řidiči. Bud jezdí jako prase ještě Vás skoro vytlačí ze silnici a nebo Vám dávají nesmyslě přednost ale opravdu na palici. Ženská jede po hlavní teď zastaví, za ní čeká dalších 6aut a čumí na Vás…já jí ukazuju že v jejím protisměru jede auto a že mě nepustí a že je na hlavní a ona ještě byla pomalu nasraná…ale že by mě ten borec nabral jí bylo asi fuk:D Takže největší strach z řidičů a předního kola:)

To je ale náhoda, zrovna dneska jsem se vysypal v líšeňským údolí kousek od prostředního mlýna (modrá TZ) – přední kolo podklouzlo na šutrech.. Už jsem tama jel 100×, dneska to prostě nevyšlo. Kromě toho že jsem se malinko dodřel, nic moc se mi nestalo, a je to zásluha helmy. Není prasklá, ale rána to byla slušná. Když už jsem u toho, helmu asi novou co? :(

No a proč to píšu. Posbíral jsem se, hned u toho sjezdu je zelena pumpa, tam jsem se opláchl, zkontroloval bajk a šel si to pro jistotu sjet ještě jednou, tentokrát úspěšně. Byla by škoda se tam tomu vyhýbat jen kvůli tomu, že to člověk jednou nezvládl:)

Jinak bych řekl že strach na kole nepociťuju, ale samozřejmě mám zdravý respekt.

já teda nevím, polovina lidí se bojí až když se něco stane, ale pokud už teda padám, tak se nějak nestíhám bát…

asi nejvíc jsem se bál někdy před 4 a 1/2 lety, hezky na podzim, přírodní dropík, co jsem si vyčistil pár dní předtím. taková skalka, sama o sobě cirka 2 a 1/4 metru, hned od ní příkrý svah dolů. vzal jsem integrálu a chrániče na nohy, kamarád poskytl mx chránič hrudníku a zad, vzal kameru a šli jsme. nahoře se mi do toho moc nechtělo, furt klasika, rozjedu a kousek před hranou raději na brzdy… nevím kolikrát, ale mockrát :-). pak kamarád, že mu dochází baterka, tak ať to konečně skočím, tak pak někdy jsem teda za brzdy nevzal… no, jak jsem přejel hranu, tak mi vypla dokonale hlava, v podstatě se mi zatmělo před očima a rozsvítilo se až při dopadu, kdy se mi sedačka zahryzla do zadku (jo, ht se 110 vidlí ve předu :-)). ale cajk, odjeto. jen to měla dva následky… první, že za 14 dní se mi odporoučel ruckus a druhý, že od té doby jsem se začal regulérně bát skákat větší věci…

Ještě jednou sem se docela bál.Jel sem lajnu dirtů.Jedna 3m lavice a za ní 3 tak 4–5metrů.Ty delší byly už trochu s dírou.

Pořád jsem byl na těch delších nějakej krátkej a dávál sem zadním kolem hranu.

Rozjedu to trochu víc.První 3m lavice.Vejška jak kráva,ještě jak na malý lavici člověk netahá tolik za řidítka, tak pádám asi 1.5m za dopad v ukázkovym hejníku na placku.Vidle na doraz,já dopad na držku a na kolo.Bum.Au.:D

Světe div se,nic se mi nestalo,ani kolu,ale ten pocit v tom letu, že vim že sem dlouhej a že s tim nic neudělám nikomu nepřeju.:)

Temný les 20 km od civilizace a najednou vypadnete z tempa a uvědomíte si to …včera jsem zahučel do lesa a tam v 1 hodinu odpoledne kdy pařilo sluníčko nebylo téměř ani vidět.Strachy jsem se málem posr …

největší strach na biku jsem měl při jedné místní crosscountry, když se jelo na otevřené planině do kopce, nebylo kde se schovat a měl jsem se při tom ******…

Já sem se poprvé pořádně bál o život minulej rok někdy v červenci,jel jsem s jedním kamošem se projet,ale já to tam neznal a on jo,chtěl to vzít nějakou starou cestou že prej je nově spravená a dobře se po ní jede,řikám tak fajn,jenže po pár desítkách metrů začal přibržd'ovat,já nevěděl proč a pokračoval sem dál,bylo to všechno z docela prudkýho kopce,pak jsem se koukl před sebe a byla tam vracečka to už sem nestihnul brzdit tak sem to musel naplno naklopit jenže v tom okamžiku tam zrovna vjížděl kamion,minuli sme se o pár centimetrů

Taky sem byl asi před cca 3–4 týdny na projížd'ce v lese,byla tam taková uzoučká cestička dolů z kopce a vedle tekl potok,ten byl eště z části zamrzlej,já se rozjel dolů a ten potok nejspíš přetekl na tu cestu a cesta byla taky zamrzlá,jenže toho sem si všiml až když sem letěl do koryta potoka,vezl sem se v něm asi 20 m než mě to hodilo do vody,v tu chvíli se mi zatmělo před očima,i když sem z toho dost omlácenej tak ted'ka na to vzpomínám jako na malé super zpestření vyjížd'ky,no kdo si může klouzat po ledu když je 20°c???

Největší strach je vždycky ten atuální :-) A pak ten retrospektivní, kdy mě na vzpomínku zaleje horko a myšlenka, že jsem se klidně mohla zabít..

dneska prudsi sjezdik na sterku s nekolika odvodnovacimi zlaby v ceste, skacu pres prvni zlab a uvolnila se mi jedna noha z naslapu, dopad sikmo a jen tak tak sem to vybral, peknej smyk a z ****** stesti, nechtel bych ve 40ti km/h lehnout na sterk. Utahujte si naslapy a hlavne, neskakejte tak pitome jako ja ze to tahate hodne nohama nahoru :)

Já to nedávno na Stromovce málem napálil do policejního koně. Najížděl jsem na Stromovku z docela prudkýho kopce, rychlost něco kolem 40 km/h, přes cestu byly vždycky po pár metrech žlábky, takže jsem je pomocí SPDček hezky přehopsával, no a dole na mě čekala prudká zatáčka, kterou jsem moc nečekal. Začal jsem brzdit, zadním kolem lehkej kontrolovanej smyk, vycházelo to tak tak, když se náhle přede mnou zjevili dva policejní koně, tak jsem to strhnul z cesty na trávu a ustál to. Ani jsem se neohlížel a jel raději pryč. Nebyla to žádná extra krizovka, spíš mě napadlo, jak bych potom s policajtama řešil, že jsem jim to napálil do koně.

Na strach dost casto neni cas pri krizovce. Vetsinou az po ni. Jako treba skacu skok, malej, tak 4–5m, najezd, odraz, let … trochu moc daleko, vidim pod sebou dopad, dopad konci, rovina zacina, a praask na placku. Dorazy vsude.

Nebo letim pasaz na DH trati, 3 skoky za sebou, musej se zehlit. Samozrejme na to zapomenu a na prvnim potahnu, prelitam prvni skok komplet, druhej me kope do vejsky a pekne prednim do odrazu tretiho. Kolo zustava na odrazu a ja pokracuju v letu.

I XCcko je sranda – palis to takhle pekne v singlu ve svahu a najednou te kopne koren do pedalu a zadni kolo jde ven. Navahnu se na predni aby se to chytlo a trefuju korinek i predni kolem. Ukoncete vystup a nastup, riditka se zaviraji.

Na kole je stejne sranda ;-)

Největší obavu mám z inlajnisty přede mnou, že přejede do protisměru aniž by se podíval, co se mu děje za zády. Stejně jako se mi stalo včera při návratu domů po cyklopekle na Zbraslav.

Já potlučenej, on potlučenej, kolo doj.baný, ale myslim, že příště už se otočí.