Historka z cesty do práce

Stala se mi zrovna na apríl. Bylo hezky, ostatně není to tak dlouho, takže si to určitě pamatujete, svištím si to do práce, avšak oslněn nízkým sluníčkem jsem přehlédl pařez o který jsem v tak 35 km/h škobrtl předním kolem. Následovalo cosi jako katapultáž přes ten klandr, co se za něj držim a jsou na něm přišroubovaný ty bazmeky jako brzdy a řadící hejblátka. Po přistání jsem se nějak posbíral a v mírném šoku dojel zbylý půlkilák do práce. Po cestě, jak jsem trochu přicházel k sobě, mi připadalo, že na mně ty chodci a řidiči (dojíždím už po silnici) nějak divně koukaj. Ostatně nebylo divu, vypadal jsem jako John Rambo – záda celý od bláta a v helmě epesně instalovaný drn hlíny i s trochou trávy. A pointa? Veškerá žádná – snad jen že 1.4. není vhodný termín k neobvyklým činům, protože vám nikdo nevěří ani slovo. Tak mi, prosím odpus?te ten slovní průjem nezvyklý na B-F. Je to tím, že místo abych někde skotačil sedím v práci a vstřebávám následky (naštípnuté cosi v rameni).