Píše se rok 2003 a kolega mi u piva říká, pojeďme DRÁSALA. Byl jsem poměrně aktivní sportovec a pohyb mi nebyl cizí. Na kole jsem jezdil, ale velmi svátečně. Závodně jsem boxoval a celkem dobře běhal. O cyklistice, MTB závodech ani o slavném Drásalovi jsem neměl absolutně žádné povědomí.
Řekl jsem ANO, protože první akce co mě napadla, byla vyjížďka, kdy se na kole objíždí hospody a sbírají razítka. Takový Tour de BEER. Když jsem pak doma otevřel webové stránky uvedeného závodu, nestačil jsem se divit. Bikemaraton DRÁSAL – 115km / 3200m.
Necouvnul jsem a řekl jsem si, to musím dát. Byla to výzva. Já měl tenkrát obyčejné kolo Author bez odpružené vidlice na V brzdách, ale shimano převody 3×8 „asi“ (nepamatuji se, co to bylo za sadu). Jediné co jsem na kole zmodernizoval, tak byly nášlapné pedály. Pedál byl takový malý ocelový karbanátek. Byly nejlevnější. Teď už se takové pedály snad ani nedělají.
Začal jsem trénovat, respektive trochu víc jezdit na kole. Jen tak, podle pocitu, žádná speciální příprava.
První červencovou sobotu v roce 2003 jsem ráno v 7:45 hodin stál připraven na startu. Připraven, jako dalších 1100 nadšenců horské cyklistiky, připraven s batůžkem plného jídla na zádech. Jde se na to, jde se pokořit legenda jménem Drásal. Po sjezdu z Hostýna ve Chvalčově jsem zastavil, sundal batoh a začal svačit. Pak se vyjelo na Tesák a já zjistil, že tam je občerstvovačka a za dalších 30km další a pak další. Další věc, kterou nemohu zapomenout, jsou už zmíněné pedály. Když jsem sjížděl z Bludného na Troják, bylo vidět, že nad Lukovem, Fryštákem bouří a hustě prší. Já nezmokl, ale z trasy na uvedeném hřebenu do Holešova se stalo totálně klouzavé peklo. Já zaprvé v takových podmínkách neuměl jezdit, za druhé ve chvíli, kdy se mi do pedálů dostal bordel, tretry nešly vycvaknout. Pořád jsem se válel v bahně. Nakonec jsem se dobruslil do cílových Žop v čase 10:07 na 878 místě.
Výsledek ani čas není důležitý. Co je ale podstatné, tak to, že mi tato akce asi změnila život. Stal se ze mě cyklista. Jízda na kole se stala mým životním stylem. Občas přemýšlím, kam by se moje cestičky ubíraly, kdybych tenkrát Drásala nejel. Další fakt je, že se ze mě nikdy nestal žádný extra závodník. Drásala jsem jel pak ještě mnohokrát. Nejrychleji v čase 7:30 na xxx místě. Pak spoustu a spoustu jiných závodů. Každopádně na kole jezdím pořád a nedovedu si život bez kola představit. Jen už ty závody nejezdím, tedy až…. V roce 2022 jsem si po Drásalovi řekl, to už stačí. Myslím ale, že ne. V sobotu 29.6.2024 po 21 letech budu stát znovu na startu, tedy pokud se nebudou čerti ženit. Jen tam se mnou nebude stát 1000 šílenců, jako v roce 2003, ale jenom 200 srdcařů, 200 MTB závodníků. Hobíci asi přesedlali na silnici. L'ETAPE CZECH REPUBLIC BY TOUR DE FRANCE včera absolvovalo mnoha tisícový zástup nadšenců silniční cyklistiky, zatímco MTB závody s návštěvností jdou trochu ke dnu. Když člověk zavzpomíná na ty tisícové davy na Rusavské 50, teď je ve výsledkové listině 200 – 300 lidí.
PS: omlouvám se za takový příspěvek. Možná mě místní omlazená bike forum komunita zadupe do země, nebo pošle s takovými kecy někde na facebook, nebo příspěvek zůstane absolutně bez povšimnutí, ale měl jsem dlouhou chvíli. Někdy to tak v práci v neděli chodí.
PS2: foto GT Zaskar Jedovnice 2009, na švihu Vsetínské vrchy – Třeštík (kolo Schwinn, vidlice RS Duke, brzdy pořád véčka)
