V průběhu letoška jsem postavil kolo ženě (X3), dceři (X2) a na svém se odhodlal (i když je to na hraně – 68°)k výměně vidlice z pevné za odpruženou (X3 zkrácenou na 85mm).
U všech kol jsem si hrál s nastavováním tlaku:
Pokud je tlak tak aby SAG byl cca 20% zdvihu je vidlice příliš tvrdá a neochotná využívat svůj zdvih. Při najetí v cca 15km/h na výraznou nerovnost cca 45° výška cca 25cm to vychází následovně:
využití zdvihu / konstrukční zdvih (bez zatížení – před odečtením sagu):
žena 60mm/100mm
dcera 50mm/100mm
já 45mm/85mm
Pokud upustím tlak tak vidlice se nevrací zpět (zkrátí se její využitelný zdvih).
Celkově se na kole ženy vidlice chová nejlépe citlivost, ochota se pohybovat ve zdvihu. Přisuzuji to: Krátký dámský rám posed takový, že je hodně hmotnosti na vidlici. Dcera menší hmotnost – chování vidlice horší. Já delší rám zvýrazněný sklonem vidlice – málo hmotnosti na předním kole.
Nápad jak vylepšit chování vidlic a přinutit je využívat víc ze svého zdvihu je výměna silnější ze dvou seriově umístěných negativních vidlic (Slabší je pravděpodobně více funkční až ke konci dráhy – větší ponoření vidlice). Pokud místo původní silné pružiny dám delší s menší tuhostí, která ve stlačené délce shodné se stlačenou délkou původní pružiny (měřeno při nafoukané nezatížené vidlici) bude mít akumulovanou stejnou energii. Tak ta nová delší jemnější pružina bude uvolňovat svoji energii plynuleji na delší dráze – tj. pružina delší o 20mm umožní více a lehčeji se pohybovat +20mm proti původnímu stavu. Konkrétně 60+20=80, 50+20=70, 45+20=65. Tím zůstane prostor pro nárust progresivity (funkce slabší pružiny v sérii) před úplným ponořením vidlice.
Je tato úvaha správná? Nezapomněl jsem na něco podstatného? Není zakopaný háček v nelineárně se zvyšujícím odporu stlačeného vzduch? Potom by pro zvýšení chodu o 2 cm bylo potřeba pružinu delší např. o 3cm.
Nejde mi o nalezení ideálního chodu vidlice (nejsme závodníci), ale částečné odstranění využívání poměrně malého chodu vidlice.