Tak už mě zase chtěli „sundavat z kola“. Zase! Když jeden sedne na kolo, stává se Pee-wee Hermanem, na kterého si každý troufne?
KDYŽ JDU PĚŠKY, nikdo se do mě nemontuje. Nejsem riziková věková skupina, má fisiognomie násilníky nepřitahuje, nevysílám chybné signály, nechovám se jako obět. A taky toho moc nenachodím :) Takže logické, nic zvláštního.
AUTEM. Čím mám „úctyhodnější“ auto, tím víc mám pokoj. Je to frapantní, směšné, atavistické, ale vlastně zase logické. Anebo je to náhoda, chybná teorie, dým do vody. Každopádně mám relativně málo potíží.
NA KOLE. Nejezdím prasáčtěji než plechovkou a přesto po mně furt jdou! Tak jsem definoval Pee-wee Syndrome. V kostce takto: na kole jezdí caparti. Na caparti každý může, caparti nevědí, že dospělí nemaj zbraně. Na cyklistu je tak automaticky pohlíženo jako na slabšího.
Taky může jít o obecnou xenofobii, město dopravou žije a velocipedisté jsou jasná minorita. Ale stejně, troufl by si soudný xenofob třeba na dvoumetrovýho černocha? Když jsem jednostopý, jsou do mne schopni vandrovat o třicet kilo lehčí puboši. Suicidalita! Pokud mne ovšem nevidí jako … ano, hádáte správně, Pee-weeho.
Nějaké konkurenční teorie?