Když prší, místo kola jdu běhat. Nohy potom bolí.

Vic behat, min jezdit.

musis behat casteji … pokud si das aspon jednou idealne 2× za tejden pár km tak si tělo za chvilku zvykne

Jo, úplně stejnej problém jsem měl. Vyšlo najevo, že je potřeba aspoň 1 x týdně zaběhnout a je to ok

vlhko, bolí to = jasný revma by řekla moje prababička:-)

A kdybys nemohl běhat častěji, tak to zkus o hodně pomaleji při stejné frekvenci kroků.

Běhat pravidelně, doplnkove alespoň 3 týdne a klidně zkratit vzdálenost. Prostudovat bezeckou abecedu a praktikovat i kdyby se nakonec nevyběhlo ;-)

kolik vazis?

Nechápu, když prší tak při běhu nezmokneš a na kole jo? :)

V zimě chodím běhat semtam z nouze, abych si odpočnul od kola a nebaví mě moc jezdit po tmě, při běhání mi to nevadí. Na jaře v létě, když je trochu teplo ale nevidím důvod proč nevyjet i když sprchne, je to přeci jen voda a člověk alespoň piluje techniku na mokru.

Jak je na tom nromal chuze, treba 2 h nekde po stezkach v lese? Takhle chodim pomerne casto, pokud teda zrovna nejsem na kole, behat se mi moc nechce. Nemyslim, ze by to melo mit nejaky zazracny vliv na vykon, ale i tak by me zajimalo, jestli nejaci profici v ramci pripravy litaji pesky po horach. Posledni dobou se porad mluvi jen a jen o behu, uplne silenstvi, plny facebook, plne fora…

Dělám to podobně jak ty s tím rozdílem, že mě ta bolest stehen odradila od takových těch náhlých vyběhnutí. Prostě když se rozhodnu běhat, tak se na to připravím a pak už pořád běhám a bolest jednou přežiju a pak už je to dobrý. Hlavně nevypadnout z rytmu jinak to pak musím absolvovat zase znova :-D Běhám tedy hlavně přes zimu. Když v létě prší tak jsem rád, že si můžu zas jednou odpočinout ;-) Většinou neprší nějak moc dlouho…

Jo, když to trvá dlouho, tak to pak bolí.

Mam to taky tak, treba minuly tyden, jsem si dal snad po dvou mesicich asi 11km a pak jsem 3dny tahal nohy :-D Kdyz prelezu ze zimniho behani na kolo, tak to tak neboli jak naopak :-D

Jsem úplný laik, ale vím, že běh (v mém případě velmi občasně spíš rychlá chůze :) ) je pohyb, který zatěžuje a o dost jiné svalové skupiny než kolo, v jiném pohybu jsou klouby, šlachy, úpony atd. Takže pokud někoho něco nebolí na kole, neznamená to, že ho něco nemusí bolet při běhu (a většinou to tak i skoro bývá). Tím, že se namáhají jiné svalové skupiny (které jsou u mne při běhu naprosto netrénované), dochází také k rozdílnému výkonu těla ve všech směrech (příkladem – moje výkony na kole jsou proti běžnému průměru populace ve stejném věku asi nadprůměrné, držím si tepovku jakou chci a potřebuji k výkonu, na kratších trasách (třeba do 40 km) i svižným tempem z kola slezu a po sprše mohu dělat relativně cokoliv a je mi dobře, nic mne nebolí a nevím o tom, že jsem jel na kole.

Zatímco při pokusech běhat po 3km regulérně umírám, „doplazuji“ se domů tempem rychlejší chůze (5, spíš většinou 6 min/km), s tepy na hranici maximálky, v té vaně pak sedím půl hodiny, abych to vůbec přežil a jsem z toho tak 2–3 dny totálně mrtvý (bolí všechny svaly na nohou, cítím kolena i kotníky atd.). Nemám techniku, vážím k 90ti a 40 už mi dávno bylo.

Pokud by mne běhání bavilo, předpokládám, že bych se velmi pozvolnými a opakovanými tréninky dostal třeba za rok do situace, kdy bych zvládal trošku lepší tempo, běhal pod hranicí ANP a po doběhu bych byl stejně v pořádku, jako po dojezdu na kole.

Takže jak je výše napsáno – pravidelnější rozumný trénink čehokoliv (když nenastane nějaké zranění nebo zdravotní komplikace) způsobí to, že se tělo na danou zátěž adaptuje, dokáže v této specifické zátěži udržet daleko lepší bilanci příkonu/výkonu, svaly přestanou bolet tím „dlouhodobým“ způsobem (samozřejmě při řádném zatížení budou bolet též, ale ne tak dlouho a „chronicky“) a celkově výkonnost půjde postupně samozřejmě nahoru.

Je to vcelku vidět na tom, jak jsou fyzicky připravení triatlonisti – kombinace kola, běhu a plavání je z hlediska lidského organismu asi ideální pro získání opravdové vytrvalosti. síly a fyzického rozvoje.

Podle mého (opakuji laického názoru) – jít si jednou za měsíc zaběhnout 10km a pak týden trpět je velká blbost, pokud se chce běhat, je daleko lepší jít 3×/4× týdně třeba na 3km velmi volným tempem a když se to člověk trošičku naučí (asi pár měsíců), pak odezní i tyhle bolesti a délky/časy běhů se mohou navyšovat- Stejný, jako jít 1× za měsíc v záchvatu do posilovny a tam se sedřít – to je spíš odrazující a pro tělo likvidační – pravidelná zátěž z počástku ve velmi lehkých výkonech je vždy pro začátečníka daleko přínosnější.

Krabe, já to nepsal jako moje otázky, spíše laické odpovědi :)

Můj problém je, že se mi běhat nechce a nebaví mne to a bohužel mne to (právě asi špatně) vždy tak 1× za měsíc napadne a popsaným způsobem to taky dopadne :)

Je to sice bezpředmětné, ale je mi 44, měřím 183, váha (poslední vážená) 91 kg, od té doby cca. 3–5 dolů (váhu nemám, nevlastním a nemíním si jí kupovat – vážím se co tři měsíce u příbuzných :) )

Že jsem „nadprůměrný“ na kole jsem si dovolil napsat vztaženo ke kontextu diskuze a tématu – nadprůměrný proti celkovému průměru českého lidstva ve stejném věku – asi ne vůči třeba závodícímu osazenstvu BF, to rozhodně ne :).

Jezdím HT XC, převážně do práce (2×18km) a v podstatě denně pondělí až pátek, o víkendech občas něco delšího, tenhle rok zatím cca. 3400km. Reálné průměry od cca. 21km/h do cca 27km/h (postranní silnice, cyklostezky, i lehčí terén, nastoupáno málo – cca 150 metrů na 18 km), čistě na silnici to jde i rychlejš. Na trasách, co jezdím, podle Stravy segmenty ± 30–100 v celkovém pořadí, v Garminu do první desítky, některé i v prvním pořadí (nicméně tam chápu, že u Garminích segmentů někteří jezdci ani možná nevědí, že nějaký jedou :) )

Tepy podle tempa – u průměrů na trati do práce ± 20km/h cca 120, u průměrů 25+km/h cca 155–160, TF max pro kolo cca 186, TF max pro běh asi 260 :) (to samozřejmě ne, ale ty 3 km rozhodně přes 160 a posledních pár stovek metrů to leze přes 180 a zpomalit už tedy opravdu moc nemohu, pokud si mylsím že ještě „běžím“.

Jak říkám – nejde o mne – běh je u mne „záblesk“ jednou za měsíc, zatímco na kole sedím obvykle 5× –6 x do týdne

V zimě jezdím na kole (pokud není všude sníh a ledovka a není pod –5C – nemám pod tyhle teploty na kolo hadry a taky mám na trati pár úseků – sjezdů a výjezdů, kde bych se na ledu zrakvil a slejzat z kola se mi nechce :) )

PS: závodní ambice na kole nemám (kdybych měl, jezdil bych nějaké KPŽ s cílem zúčastnit se a dojet s předpokladem umístění například 288ej z 300, přičemž 11 nedojelo :) ), závodní ambice pro běh jsou u mne úplně neexistující – uteče mi i moje 6ti letá dcerka, když se proto rozhodne :) …

No, třeba mne ten běh někdy víc „popadne“ – je to spíš o tom, že dobře vím, že jsem v běhu naprosto „marnej“, naprosto netrénovanej (nikdy jsem cíleně neběhal) a donutit se pravidelně 3–4 za týden „popoběhnout“ nebo alespoň rychle a cíleně „walkingovat“ na začátek je u mne právě „běh na dlouhou trať…“ nejdřív si to musím srovnat v hlavě a pokud to trošku s úspěchy (snížení TF, zrychlení tempa a zmenšením únavy po doběhu) začne bavit, pak třeba i začnu – jak říkám – vždycky mne to jednou za pár týdnů napadne, vyběhnu, umrtvím se na 3 dny a zase mne to na ten měsíc přejde… :)

Mám při běhu alarm na hodinkách na 180 bpm, tam už vím, že umírám a snažím se zvolnit, jenže jak říkám – posledních cca 300 metrů už pípá skoro furt a to už motám nohama spíš ze setrvačnosti.

Ale chápu, že když bych se donutil postupně a častěji, bude to lepší a třeba za půl roku už to bude celkem OK (v rámci začátečníka, hobíka s jedinou ambicí – doběhnout zvolený úsek a neumřít po tom… :)

To můžu zkusit – jenže dcerka je baletka, má 20 kilo a je rychlejší, silnější a vytrvalejší, než většina jejich spolužáčků ze školky (nevím, po kom to má – po manželce určitě ne, u mne se tyhle vlastnosti taky asi nedohledaj, ale dle některých fyziologických znaků je fakt moje :) )

A rovněž má neskutečnou výdrž v tom, co dělá (pokud jí to baví). To bych mohl taky „doběhnout“ ještě víc mrtvej, než když poběžím sám, pokud by jí náhodou takhle „dlouhej“ běh začal bavit :) :)

Když prší,sedím doma.

To máš ještě dobrý. Já, když prší, nejdu ani na kolo, ani běhat, místo toho jdu do postele, ale pak mě bolej koule…

Běhání je základ.

https://www.google.cz/search?…:

a teď mluv

Odjakživa jsem přesvědčený, že běh není zdravý, proto jezdím na kole.........

Tak jsem se sobotku lehce proběhl v dešti (nejhorší slejvák jsem přečkal v podjezdu) a na to, že jsem běžel od zimy poprvé, to nebylo špatné. Bolí mě lehce kvadricepsy, ale lýtka, achilovky, chodidla nic. Inu, zřejmě slušnej oddíl…

Já jezdím jen na kole a v zimě trochu cvičím. Minulý rok když bylo deštivě počasí jsem si asi po 5 letech zkusil zaběhat. Dal jsem rovnou 5km, v relativně slušném čase. Ale vůbec jsem se neprotáhl/nezahřál a běžel jsem to celkem na krev. No a následující asi 4 dny to bylo peklo. Všechno mě bolelo a nemohl jsem normálně chodit. Na pravou nohu jsem nemohl pořádně došlápnout. No hrůza …

Jediná šance je dle mě začít pomalu (klidně rychlochůzí), jen pár km a postupně přidávat. Jak se to takhle z ničeho nic napálí tak to člověka akorát demotivuje.

Konečně zapršelo. Takže jsem místo kola pár dní poklusával. Nohy trochu bolí, to tak prostě vždycky je, prvních pár desítek, možná stovku, kilometrů. Co bolí, to sílí. Letošní celkový náběh mám (doufám, že jen zatím) bídný, dal jsem zimně-předjarní pauzu a imitoval jsem přes léto cyklistiku. Mám v plánu si to přes podzim a zimu nahradit, když zdraví dá. Zdraví je pro běhání to úplně hlavní.

Troufám si tvrdit , že k tématu vlákna mám co říct, protože něco ‚naběhám‘ právě v tomto režimu „nedá se/nechce se mi jezdit na kole“ a přitom rozhodně nejsem závodní běžec. Zásadní věc je, že se nikam neženu a nenechám se vykolejit. A netrénuji, tedy ve smyslu struktury a systematičnosti. Po předešlých sezónách vím, co mě čeká a jaký je můj progres, co je normální a co ne. Popobíhám, vytrvale, v zimě velmi pravidelně a v sumě to dá těžko uvěřitelné týdenní a měsíční součty, hlavně v prosinci, když se podaří. Prostě takový parkový ultraklusal.

Pro začátek se nestresuji rozhodně tím, že něco „běžím“ tempem o minutu, minutu a půl, pomalejším, než v „plné fazóně“.

Odbočka: Jako, je to pěkné, popobíhat místo kola. Jen netuším, kde se ve spoustě „bajkerů“ bere ta utkvělá představa, že to, co si poctivě nevyjezdili na kole (nebo během sezóny neodběhali), tak se teď najednou objeví při běhání. Houbeles a houby houbičky, tak to prostě není a nebude, kde nic není, tam nic není. Mluvím o základní kondici.

Viděl bych to tak, že pro záměnu kola za běh jsou stěžejní následující body.

1. Metabolická adaptace – je potřeba mít základní (metabolickou) kondici a běžet tempem, které tepově/námahou­/výkonem odpovídá tempu, ve kterém jsem zvyklý jezdit na kole. Tj. ten, kdo na kole brdky jezdí i v malé rychlosti na vysoké tepy, aby vzápětí svěsil nohy a po rovině se ledva šinul, asi neudrží desítky minut tep >150, kam mu samozřejmě při běhu vystřelí. Ouha, aby byl v přijatelných tepech, vychází mu to na poklus 8 min/km – taková potupa, ne-li dokonce jen na rychlou chůzi.
2. Mentální adaptace – tempo, rychlost pohybu a vliv sklonu tratě na běh vypadají jinak, než u kola. Hlavně menší možnost využití setrvačnosti. A běh je tak zoufale pomalý, proti kolu, hlavně dolekopcom. Trvá to dlouho, kilometry neodsýpají, ale nejhorší chyba je „přitopit“.
3. Celková sportovní zkušenost – kdo na kole sedí každý den, tak už nejspíš se svým tělem ledacos prožil. Kdo naběhá za rok alespoň tu tisícovku, tak také tuší, co se s ním při přechodu k běhání děje a proč. Sportovní zkušenost cyklostezkové sluníčkové nákolky nebo víkendového bajkera z leknutí je do běhání přenositelná velmi omezeně. Běh prostě z principu vyžaduje vyšší a trvalejší intenzitu.
4. Koordinační, svalová a kloubní adaptace – jinými slovy technika běhu, je obecně naprostou tragédií a kamenem úrazu. Zkušení a uvědomělí tuší, že pohyb paží se na bajku natrénovat nedá, že je také diametrální rozdíl (ideálně) téměř zafixovaného kotníku při šlapání vs. odvalování běžícího chodidla. A vybudovat si odpovídající adaptaci, která umožní udržet techniku došlapu a odrazu, prostě nějakou tu desítku/stovku kilometrů trvá. Spousta „běžců“ má problém v tom, že se snaží správnou/uspo­kojivou techniku nějak ošvindlovat, obejít, uhýbat, zapojovat jiné svaly, „optimalizovat“ pro své aktuálně zchátralé tělo, což vede jen k přetížení a riziku zranění. Zhusta je to tím, že prostě běhají příliš dlouhé jednotky v představě, že se k technice proběhají, ale tak to také není. Na druhou stranu i opravdu rychlí výkonnostní běžci věnují v jisté fázi tréninku spoustu, ne-li většinu, (drahocenného) času nudnému upevňování techniky v malých rychlostech, kterými rekreační běžci už pohrdají.
5. Specifická běžecká zkušenost – snáze se k běhu vrátí ten, kdo něco naběhal a uvědoměle si, alespoň občasným kouskem zrychleného přesunu, udržoval tělesnou paměť i během cyklistické sezóny. Běžecké svaly sice v (cyklistickém) mezičase zakrní, vazy a šlachy neběžecky povolí/zatuhnou, ale povědomí o pohybu a pocitech při něm zůstává a je snazší se k němu vrátit, než hledat úplně od znova. A ke specifické běžecké zkušenosti samozřejmě patří i vychytané vybavení, boty jsou základ, oblečení nutnost, další doplňky nezbytnost a strava norma. Není nad to, když za pá-ne vyběhnu čtyřikrát, pokaždé v jiných botách a pokaždé si po pár kilometrech řeknu, že „tyhle jsou vynikající“, že čelovka „fakt bezva svítí“ a tek kšilt od craftu „je naprosto boží“.
6. Takže zásadní rada ‚jak běhat‘ v mezičase cyklistického snažení, určená pro příležitostné poklusávače a časem snad i běžce, zní: zvolna, opakovaně, nikoliv nad limit a délku vyzkoušené cyklistické námahy. Ono to půjde.

K technice došlapu: Pozoruji na sobě zajímavou věc: Když běžím naboso (jen pokusně), bez potíží dokážu experimentovat s došlapem, tj. dopadem na střed, na sředopřední část nebo třeba i na prsty, když chci. Nemusím u toho kotník ani prsty ani nic do ničeho nutit. Je to přirozené. Takový ten kolovrátek od pasu dolů, člověk se na něm veze skoro zadarmo.

Jak se obuju, všechno se tak nějak zhorší, musím se mnohem víc soustředit, správné místo dopadu musím víc vynucovat a hlídat. Ke všemu ještě u levé nohy více, u pravé méně. Mám ploché nohy a používám na míru dělané vložky. Ty mne zcela uchrání od typických bolestí, ale pravděpodobně nějak zabíjí cit, nevím.