Zajímalo by mě, jak to tady maj lidi s rychlostí, nasazením… Co tak pročítám forum, tak jsou tu většinou borci, co opravdu chtějí na kole makat, zajímá je vzdálenost, průměrná rychlost, svaly, fyzička… Někdy v devadesátých letech jsem si koupil MTB a nikdy na něm nejezdil co to dalo, naopak jsem jezdil v klídku, užíval si přírodu a pohodlnost kola. Tak když jsem jednou s kamarádem jel na vyjížďku do lesa, co měl taky MTB, tak on do toho šlapal jako blázen. Přeskočilo mu? říkal jsem si tehdy. Bylo mi asi 25 let, nechápal jsem, proč bych měl závodit, k čemu jako? On mi tehdy řekl, že ze sebe musí dostat stres z práce. Já žádný stresy neměl, takže jsem už jezdil bez něho dál v klídku a sám nebo s přítelkyní, která jezdila ještě pomalejc. Ale teď mi je 50 let, koupil jsem si silničku, a když jedu, baví mě udržovat slušnou kadenci a cítím, jak prostě nemůžu zpomalit, musím jet tak, abych optimálně namáhal tělo, srdce, svaly. Je to i zábava, rozhodně u toho netrpím. Nemám naprosto žádný závodní ambice, ale prostě cítím, jako kdyby v mým těle byl přebytek energie, kterej chci vybít. Takže prostě skoro nikdy nezpomalím, dokud nejsem fakt grogy. Když jsme jezdili se spolužákama v 80 letech na favoritech, tak jsme buď pár km makali, nebo jsme si jezdili na pohodu. Ale nikdo tehdy nemluvil o průměrný rychlosti, nepořádali jsme závody na 100 km a podobně. Co jsou watty jsme asi věděli jen z hodin fyziky. Dnes mi připadá, že všichni honí km, průměr, watty a kalorie. Je to krize středního věku, nebo jsme vystresovaní? Jak říkám, už jsem posedlej tempem taky, ale je tu někdo, kdo se někdy jede jen tak v klidu projet?