Dozvíte, že váš známý, pan Matouš, byl pokladníkem nějakého spolku a byl
kdysi zavřen pro defraudaci. Velmi vás to překvapí, protože jste se domnívali,
že pan Matouš je čestný člověk, řídící se příslovím s poctivostí nejdál dojdeš.
Setkáte se s jiným svým známým, panem Markem, a ten se zapřísahá, že zná Matouše
celý život, a tvrdí, že je to lež a že nikdy zavřen nebyl. Tak co, byl, nebo
nebyl? Jste na rozpacích, ale už vám přichází na pomoc přísloví, že není
šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. Z toho plyne, že aspoň trochu pana
Matouše bylo zavřeno.
Později si zjistíte, že to všechno vzniklo špatným pochopením přísloví. Pan
Matouš řekl před několika lety malému chlapci Jeníku Lukášovi, že děti nosí
vrána. Průběhem dalšího života si ten chlapec ověřil, že pan Matouš lhal, a za
několik let potom ho křivě obvinil z defraudace, dokládaje to oslnivě logickou
úvahou, že kdo lže, ten i krade.
Vtipy 15 zde.