Bolest při porodu je tak silná, že má žena unikátní příležitost se na pár okamžiků vcítit do muže, který má rýmu.
„Chtěla jsem se na FB pochlubit, že dělám čevabčiči, ale nebyla jsem si jistá, jestli je to s B nebo P. Tak jsem radši udělala karbanátki.“
Chlápek u holiče povídá: „Víte, vždycky mám problém dosáhnout hladkého vyholení takhle na bradě.”
„Tak na to mám jednu věcičku,” říká holič a podává pánovi malou dřevěnou kuličku, „dejte si to dopředu před dáseň.”
Chlápek si tedy kuličku dá do úst a holič ho začne holit, a opravdu, oholení je dokonalé. Chlápek se po chvilce mumlavě ptá: „A co kdybych tu kuličku spolknul?”
„Nic se neděje. Prostě ji zítra přineste, jako to dělají všichni ostatní!”
Leze takhle chlap po skoro kolmý skále, 8000 metrů vysoko, už je skoro na vrcholku. Najednou mu podjede noha, vysmekne se mu ruka a už se řítí dolů. Nad sebou vidí jen vzdalující se vrchol, pod sebou přibližující se ostrá skaliska. „Tak to je konec,” pomyslí si. Situace je naprosto jednoznačná, beznadějná. V posledním okamžiku mu projede hlavou spásná naděje a začne se modlit: „Pane bože, jestli jsi, udělám, cokoliv mi řekneš, cokoli budeš chtít, jen když mě zachráníš.”
A najednou se nad ním rozlila jasná záře a ozval se mohutný hlas: „Zachráním tě, ale musíš si uprdnout tak silně, aby to bylo slyšet po celém širém okolí!”
Chlap teda sebere všechnu sílu, pořádně se nadejchne, aby tomu dal na důrazu, a opře se do toho jako nikdy v životě. Následoval strašnej zvuk toho nejhlasitějšího a nejsilnějšího ulevení na světě. Dal do toho prostě všechno, co moh, aby taky ne, když mu jde o život.
A jak tak doznívá ozvěna toho mocného burácení z okolních skal, tak mu někdo zatřese ramenem a ozve se jiný, o něco slabší hlas, který říká: „Pane kolego, pane kolego, haló! Když už nám tady na poradě spíte, tak aspoň neprďte!”
